Hattrick jsem nedal, třetí střelu jsem směřoval na Davida Mikšana, upřesňuje obránce Kántor

Kántorovy proslulé tvrdé střely od modré podstatně dopomohly modrobílým v sobotu k výhře. Vždyť nebýt jich, je skóre jen 2:0. O tři góly se tedy zasloužil Robert Kántor, který byl za svůj domnělý hattrick vyhlášen hvězdou zápasu. „Já jsem ale hattrick nedal, tu třetí střelu jsem směřoval na Davida Mikšana (na snímku v pozadí), který ji pak také tečoval. Hlášené to bylo tedy asi spíše kvůli lidem. Pár čepic na led přilétlo, ty jsou teď v kabině k rozebrání. Nikdy v dospělosti jsem hattrick nedal, možná jako mládežník, to už si ale nepamatuji. Když má hráč v zápase už dva vstřelené góly, tak je ta touha po hattricku způsobená spíše jen hecováním od okolí, než že by se sám hokejista na tu třetí branku soustředil.“

Kántor tedy hattrick nedal, i tak byl s výkonem spokojen. „Jsem vděčný za ty dva góly a nějakou tu nahrávku. Poslední zápasy jsme se docela trápili, ani dnes ten začátek utkání nebyl nejlepší, proto jsme rádi za tři body.“ Jaký vůbec byl dnešní zápas? „Poslední klání jsme prohráli, po Porubě jsme si to museli vyříkat v kabině. Z toho to vycházelo i teď, nebyla tam taková ta lehkost a hokejovost. Museli jsme vyloženě dřít, dokud to tam nenapadalo. První dvě třetiny hrála Třebíč dobře dozadu, nemohli jsme se prosadit. Ve třetí části jsme se naštěstí utrhli a skóre sice vypadá naprosto jednoznačně, ale byl to těžký zápas," ukončuje hodnocení první z Robertů.

Druhý, Róbert Liščák, se brněnským fanouškům představil doma vůbec poprvé a hned se svěřil se svými dojmy. „Byl to dobrý zápas, hlavně že jsme vyhráli. Je tu nádherná atmosféra, na první ligu je to něco neuvěřitelného. Na Slovensku je pár top týmů, které když hrají spolu tak je výborná atmosféra, ale v Brně je to pravidelně na každý zápas, takže se to vůbec nedá porovnat,“ srovnává centr Kometu s týmy na Slovensku, kde hrával za Slovan Bratislava a Skalicu. „Právě od hráčů ze Skalice jsem o fanoušcích slyšel, hráli tu v přípravě, takže jsem věděl, do čeho jdu. Je to opravdu fantastické,“ nešetří nováček slovy chvály na brněnské příznivce.

Liščákovi se určitě zamlouvá i jeho produktivita, vždyť na výhře s Třebíčí se podílel gólem a dvěma asistencemi. „Jsem za to rád, konečně se mi daří. Když jsem totiž přišel, nebyl jsem naučený na zdejší systém, byl jsem na ledě trochu ztracený. Byl jsem po Porubě i za trenérem, ať mi to ještě jednou vysvětlí. Na Slovaně jsme totiž hráli centra více dozadu, takže mě to i tady tahalo pořád do defenzívy. V Brně se ale hraje agresivnější hokej, centři více napadají, chodil jsem dopředu tedy vždycky pozdě. Teď už je to snad lepší,“ doufá upřímně útočník.

Při Liščákové gólu udělal hodně práce jeho spoluhráč František Bakrlík. „Krásně si počkal na správný moment, až se bek položí. Já jsem jen nastavil hokejku, Franta mi to dal přesně tam, kam bylo potřeba,“ pochvaluje si přihrávku Bakrlíka a vysvětluje, jak se vůbec dostal do Komety: „V Bratislavě nás bylo pět centrů. Už to vypadalo, že jeden odejde do Žiliny, nestalo se tak ale. Padlo to tedy na mě, ale jsem teď rád. Je tu výborná parta, kluci mají jeden cíl, který chtějí a za který bojují.“

Liščák nebyl v brněnské kabině až tak ztracen, ze svých minulých štací znal Tomáše Klimta, Tomáše Houdka, Romana Vondráčka i Aleše Křetinského. S prvními jmenovanými se potkal v Ústí nad Labem, které tehdy zrovna postupovalo do extraligy. Jaký je tedy recept na postup, o který Brno tak usiluje? „Je to jasné – vyhrát play-off a v baráži porazit soupeře z extraligy – to stačí k postupu,“ směje se lišácky. „V Ústí to tehdy možná bylo o něco snadnější díky tomu, že se nehrála baráž. I tak ale nebylo lehké porazit už tehdy ambiciózní Boleslav a Chomutov. Po těchto soupeřích nás však nečekal odpočatý extraligista,“ uvádí důvody tehdejšího postupu. „Doufám, že letos se to podaří taky,“ svěřuje se útočník, který má v Brně smlouvu do konce této sezóny a roční opci navíc.

„Na dresu mám 37, protože 27, kterou jsem nosíval, má Kamil Brabenec. Jde mi v tom čísle ale hlavně o tu sedmičku, je to moje šťastné číslo, které jsem měl už i v Americe.“ Ve Spojených státech studoval Liščák na univerzitě management a výrobu reklamy, doděláno však ještě nemá: „Rodina mi to stále připomíná,“ směje se. „Není ale čas. Poslední rok, když jsme skončili hokejovou sezónu na univerzitě v březnu, jsem hned podepsal profesionální smlouvu a odešel jsem hrát play-off do Providence a připravoval jsem se do Bostonu. Školu jsem tehdy zanedbal a teď je málo času přes sezónu a po sezóně jen měsíc volna, než začne letní příprava. Už jsem se ale informoval v Praze, uvidíme, možná to později vyjde,“ ukončuje sympatický hokejista.