Stříbro v podobě zlata, říká kapitán úspěšných akademiků Jiří Sedláček

Jak jste vnímal svou nominaci na univerziádu, bylo to pro vás překvapení?
„Ne, pro mě to překvapení nebylo, protože už jsem byl v nominaci na dvě předešlé univerziády a nejel jsem jen vlastně díky tomu, že jsem nebyl uvolněn klubem. Letos p. Číhal slíbil, že mě bez problémů uvolní, tak jsem počítal, že určitě pojedu.“

Byli jste ubytování jako při klasické olympiádě v olympijské vesnici?
„Přímo v olympijské vesnici jsme nebydleli. Sporty se odehrávaly v olympijském komplexu, kde bylo zajištěné stravování a ostatní věci. Ubytovaní jsme byli přímo ve městě Innsbrucku, kde měla naše výprava svůj hotel. Náš byl jeden z nejlepších, měli jsme tam veškerý komfort, starali se o nás výborně.“

S jakým cílem jste do Innsbrucku odjížděli?
„Cíle nám nikdo přímo před turnajem neurčil, takže finále bylo velikým úspěchem, to je jasné. Tajně jsme věřili v medaili, říkali jsme si, že bude úspěchem i postup ze skupiny. Bylo to hodně těžké, ale šli jsme zápas od zápasu a nakonec to vyšlo. Po osmi letech jsme přivezli medaili, což je úspěch!“

Nakonec jste došli až do finále.
„Ze začátku jsme si to ani pořádně neuvědomovali, že je to velký úspěch. Říkali jsme si, že se nesmíme uspokojit. Tím, že máme jistotu stříbra a musíme bojovat o zlato. Byli jsme rádi, že je jistota medaile, protože kdybychom hráli druhý den o bronz. Což se hrálo už od jedné hodiny tak by jsme možná dopadli jako Rakušané, kteří prohráli s Finskem. I přesto, že Finové byli s té čtyřky papírově nejslabší, protože ta únava byla určitě znát.“

Věřil jste před turnajem v tento úspěch?
„Popravdě řečeno, že asi nevěřil. Doufali jsme v to, ale že budeme hrát finále - tak to určitě ne. Tým byl z většiny sestaven z hráčů druhé ligy z celé republiky. Důležité bylo, že se sešla dobrá parta, která tahala za jeden provaz a věřila v úspěch.“

Když jste byli ve finále věřili jste, že se dají i Rusové porazit?
„Tak tam už jsme v to doufali, ale Rusové tady byli opravdu výborní. My měli málo času na regeneraci, po semifinálovém utkání, které se protáhlo ještě o prodloužení a penalty. Finále bylo opravdu hodně těžké.“

Vraťme se k semifinále s domácím Rakouskem, které se hrálo téměř před zaplněným hledištěm v hale pro letošní mistrovství světa. Po dvou třetinách jste prohrávali už 1:4.
„V té chvíli tomu už moc nevěřili, protože v té době nás Rakušané k ničemu nepustili. Bylo štěstí, že se nám podařilo vstřelit dvě rychlé branky stáhlo se to na 3:4 a od tohoto stavu jsme už věřili, že to nějak vyrovnáme. Bylo ještě poměrně hodně času a na trestné střílení jsme si věřili.“

Při nájezdech jste si věřili.
„Na nájezdy jsme si hodně věřili, protože jsme na tom byli technicky lépe než soupeř. Ale na druhou stranu tam byl hodně špatný led. Řekl jsem si, že zkusím vystřelit na lapačku. A padlo to tam.“

Vraťme se ještě na chvíli k samotné univerziádě. Jaká byla její organizace?
„Bylo o nás výborně postaráno. Myslím, že to bylo zorganizované velmi dobře, ať co se týká ubytování, stravy anebo dopravy. Nebyl problém se podívat do 30km vzdáleného městečka, kde probíhaly další sporty (snowboarding, lyžování atd.). Měli jsme V.I.P. kartu, na kterou nás pouštěli všude zdarma, autobusy, výstavy a různé prohlídky. Takže spokojenost byla maximální.“

A co město Innsbruck, říká se o něm, že je to nádherné město?
„Innsbruck je takové starobylé městečko mezi horami v nádherném prostředí. Navíc všude bylo plno sněhu všechno zasněžené, takže vážně skvělé. Prošli jsme si jej, bylo to opravdu nádherné.“

Univerziáda byla určitě velikým zážitkem?
„Stoprocentně. Byl to pro mě velký zážitek, navíc jsme přivezli medaili, co víc si přát.“