Bude pro Vás pozice manažera premiérou v tomto oboru?
Část věcí pro mě bude nová, obzvlášť co se týče ekonomických záležitostí nebo vůbec vedení týmu trenérů. Právě proto, že jsem to nikdy nedělal, jsem začal již nyní v průběhu sezóny, abych se před začátkem příští naučil nějakou tu komunikaci, vedení mítinků i ty ostatní věci, které tato pozice v Kometě obnáší.
Takže se asi dá očekávat, že budete s Pavlem Pazourkem hodně konzultovat.
V kontaktu samozřejmě jsme. Na Kometě se spolu nejen o hokejových věcech bavíme hodně, prakticky denně. Pan Pazourek má obrovské zkušenosti. Několik let vedl extraligové týmy. Vždycky, když začne vykládat, jsem potichu. Poslouchám a snažím se nějaké zkušenosti po téhle stránce nabrat. I v budoucnu je to můj nejbližší podřízený. Ale tohle slovo bych nerad používal, radši říkám kolega. Tak jako tak spolu budeme mluvit hodně. Stejně jako s Liborem Zábranským, který má hodně zkušeností z našeho i zahraničního hokeje. I on je pro mě často zdrojem informací a inovací.
V současné době trénujete jako hlavní trenér pátou třídu a děláte asistenta u šesté. Zůstanou Vám tyto pozice?
Tuto sezónu určitě ještě dojedu jako hlavní trenéru u páté třídy i ten asistent u šesté. Příští rok už zde s největší pravděpodobností jako hlavní trenér figurovat nebudu. Nicméně na led s dětmi určitě chodit budu. I proto, abych se podíval, jak vypadají tréninky ostatních trenérů. Předběžně ještě vím, že by si mě chtěl pan Zábranský nechat jako asistenta u třídy, kde bude on.
Jakou máte vůbec motivaci? Dáváte si, nebo máte uděleny, nějaké cíle, kterých byste měl dosáhnout?
Vyloženě o cílech (výkonnostních) jsme se ještě nebavili. Máme nějaké představy, vize, kam bychom chtěli tu mládež dostat. Nemám na mysli jen výkonnost, ale vůbec celkové dění kolem naší mládeže. Ať už je to zlepšení informovanosti veřejnosti nebo rodičů o naší činnosti. Jsme totiž velký klub, který v mládežnických kategoriích poskytuje našim žákům nebo hráčům nadstandard, který není úplně obvyklý. Takže je třeba to lépe prodat. To je jedna z věcí.
Druhou je, že by měl klub vystupovat i jako nějaký garant tréninkové náplně nebo růstu hráčů. Jsou věci, které budeme chtít dostat do tréninkového procesu všech kategorií. Můžu uvést příklad. Od třetí třídy až po juniory všechny kategorie dělají určitou věc a jedna třída ji nedělá, což je špatně. Chceme, aby tam byla kontinuita. Týká se to hlavně bruslařských dovedností. Na techniku bruslení a na aplikované bruslení, jako jsou změny směru, obraty a podobně, budeme apelovat, aby minimálně jednou týdně byly tréninky zaměřené právě na toto. I během letní přípravy, což taky není standard. Nebylo zvykem, aby hráči během letní přípravy chodili na led. Tímto stylem to však funguje za oceánem a myslím, že se tam hraje nejlepší hokej. Také tam vyrůstají největší hráči. Je potřeba se tam nějakým způsobem inspirovat, dívat se, jak to dělají.
Můžete vysvětlit tu myšlenku více se otevřít rodičům?
To je jednoduché. Po Brně koluje hodně městských legend o tom, co děláme, nebo neděláme. Tímto bychom se chtěli zbavit nějakých spekulací, polopravd a podobně. Mám na mysli samozřejmě záležitosti z mládeže. Ne že bychom reagovali na konkrétní věci, ale věříme tomu, že když rodiče budou vědět, jak funguje klub jako celek, jak fungují jednotlivé mládežnické oddíly, sami budou dostatečně chytří a poznají, co je nějaká fáma, kterou vypouští lidi, kteří nám nepřejí.
Práce s rodiči bude asi hodně důležitá. O jejich vlivu na své ratolesti se toho napsalo již hodně.
Strašně bychom si přáli, alespoň tady v Brně, aby si rodiče trenérů vážili. Je to strašně nedoceněné povolání.
Říkáte, aby si jich vážili. Není vhodnější slovo - věřili?
Ono to spolu souvisí. Většinou když si nějakého člověka vážím, zároveň mu věřím a obráceně. Ale důležité je, že bychom na tom chtěli zapracovat. Samozřejmě ve spolupráci s těmi trenéry. V tomto nám musí sami pomoci.
Abych se vrátil k tomu nedoceněnému povolání. Troufnu si říct, že trenér mládeže, nebo všeobecně trenér, musí obsáhnout velký objem znalostí, vědomostí. Není to tak, že bychom zde všichni seděli s rukama za zády. Jezdí se po seminářích. S hrdostí musíme říct, že letos byli přijati čtyři noví trenéři na studium licence A, což je u nás nejvyšší trenérská licence, vzdělání.
Máte na mysli čtyři mládežnické trenéry z Komety?
Ano. Z Komety Group. Jsou to Milan Vlk, Honza Nizner, Marek Moskal a Honza Konečný. Navíc pánové Kočí, Pazourek nebo Kříž už „áčkaři“ jsou. Myslím, že v tomto ohledu na Moravě nemáme konkurenci. Chtěli bychom, aby se do toho postupně zapojili všichni trenéři. Samozřejmě to má nějakou návaznost. Je to navázáno i na délku trenérské praxe a tak dále. Naší představou je, že postupem času bychom zde měli mít co nejvíce trenérů s tím nejvyšším vzděláním. I to by mělo přispět, aby si rodiče trenérů opravdu vážili a věřili jim.
Tvrdíte, že budete dohlížet na tréninky. Má to něco společného s tou novou koncepcí českého mládežnického hokeje? Protože lidé z Českého svazu ledního hokeje mají lidi zaměřené právě na toto. Chápu to dobře tak, že byste mohl být jeden z nich?
Ne, jedním z jejich lidí je pro naši oblast (Jižní Moravy) Karel Beran (asistent trenéra Pazourka u juniorů). Ten má tu kontrolní pravomoc. Já jsem to myslel tak, dohlížet zde na naše trenéry. Dohlížet... To slovo je ne úplně vhodné. Dá se toho totiž pod ním představit hodně. Sám jsem hokej hrál, mám jej rád. I trénování mi přirostlo k srdci a nechci to jen odpískat. Je potřeba chodit se dívat na tréninky a samozřejmě s trenéry komunikovat. Každý takový názor může trenéra i mužstvo posunout někam dál. Říkám, dialogy jsou strašně důležité. To je také jedna z věcí, kterou už jsem na mítinku s trenéry zdůraznil. Chci, aby mezi sebou mluvili. V okamžiku, když se jeden z nich dostane k zajímavé informaci, měl by ji pustit dál. Tím, že porostou trenéři, porosteme i my jako klub. Všichni.
Hodně lidí by si mohlo říct, že když máte trenérskou B licenci, nemůžete poučovat trenéry s A licencí. Nebo možná právě tito trenéři by si mohli myslet, že je poučuje někdo, kdo není tak „dobrý“ jako oni. Toho se nebojíte?
O tom, jaké budou například náplně tréninků, budeme samozřejmě rozhodovat společně s šéftrenérem hokejových tříd a šéftrenérem sportovního centra mládeže. Bude strašně moc záležet na komunikaci. Vím, že jsem nespolkl všechen rozum, ale dlouho jsem hokej hrál na slušné úrovni, takže i odtud mám spoustu zkušeností. Člověk si může udělat obrázek i na internetu, kde je spousta článků. Rozhodně to nebude o tom, že bych někomu říkal, jestli má zátěž při nějakém cvičení trvat dvacet nebo třiadvacet vteřin. To už je věc, kterou trenér studující (nebo vystudovaný) áčko bude vědět lépe jak já. Ale hokej se ubírá nějakým směrem. Takže je například zbytečné, když to řeknu hloupě, aby bylo 80% cvičení přejezdy z jedné strany na druhou, když hokej už je o řešení situací jeden na jednoho, hře na malém prostoru, rychlé změně směru, vybruslení a zakončení. Podle toho musíme tréninky připravit, aby na tyto situace, kterých je v zápase nejvíce, byli hráči nachystáni. Vzít puk a nastřelit jej, to umí 95% hráčů. Být silný v rohu, nalákat na sebe protihráče, dostat se do zakončení, nebo uvolnit spoluhráče, to odlišuje špičkové hráče od průměru. Spíše to bude o tom bavení se o těch věcech. V něčem na kluky (ostatní trenéry) samozřejmě, do doby než si studiem A licence neprojdu sám, mít nebudu. I proto se na to studium chci také přihlásit. Jsem zastáncem toho, že když něco po někom chci, nejprve to musím splňovat sám.
Na čem byste ještě chtěl pracovat?
Z mé trenérské praxe vím, že se mi vždy vyplatilo s klukama komunikovat nejen o hokeji. O něm se totiž bavíte denně. Bylo by vhodné, pomáhat jim i s nějakým osobnostním rozvojem. Mluvit s nimi o tom, co je dobře, co špatně. Samozřejmě jsou to kluci. Když udělají průšvih, vysvětlit jim, že je normální se k tomu přiznat a se vztyčenou hlavou přijmout trest. Je vhodné tyto záležitosti, třeba i školu, hlídat. Pomáhat jim v mezilidských vztazích. V hokeji jsou totiž určitá specifika, na které musíme děti nachystat, aby z něčeho nebyli zaskočení a věděli, jak to funguje.
Předpokládám, že byste o tom se všemi hráči asi nemluvil sám.
Samozřejmě že ne. Já mluvím o své kategorii, ale budeme to chtít i po ostatních trenérech.
Myslím, že ve většině kategorií to tak už určitě funguje.
Taky myslím, že ano. Ale chtěli bychom, aby to bylo opravdu cílené. Ne aby se jednou za měsíc na něco vzpomnělo. S hráči se musí komunikovat neustále.
Je Vaší pravomocí v roli manažera ovlivňovat příchody mladých (nových) hráčů?
Samozřejmě. Je to jeden z oborů mých činností. Příchody, případně i odchody hráčů musí jít skrze mě.
Navazuji na to, jak se povedlo panu Pazourkovi posílit letošní juniorku (nejen ji), i když jí těsně před koncem první části extraligy unikla možnost postoupit do skupiny, která později hraje o play off.
Troufnu si říct, že se posily povedly. Například Jankovič je třetím nejlepším střelcem juniorské soutěže. O vytipované hráče budeme mít zájem samozřejmě i do budoucna, aby tu zůstali.
Je v možnostech manažera mládeže konzultovat s vedením prvního týmu případné starty nadějných hráčů v A týmu?
To spíše vychází z potřeb A týmu. Může to být tak, že potřebují hráče, ať už díky marodce, nebo kvůli nějakému speciálnímu tréninku, kde je potřeba více hráčů. V těchto případech si juniory vytáhnou, podívají se na ně, a pokud se jim nějaký líbí, můžou jít i do zápasu. Hráli už Křivohlávek s Fúzikem. Navíc také kluci, kteří jsou na hostování v Havlíčkově Brodě.
Takže nemůžete doporučit hráče, který by si za odměnu zasloužil start v A týmu?
Já to řeknu takto. Teď je rozběhnutá sezóna, nějakým způsobem je to nastavené. Ale do budoucna se na základě dobrých výkonů budeme snažit minimálně o to, aby ti kluci dostali příležitost trénovat s A týmem.
V tomto ohledu je asi stejně důležité, aby se dařilo i A týmu.
To jsou spojené nádoby. Jsou to dva mančafty, které na sebe navazují. Hodně se o tom mluví. V okamžiku, když první mužstva nemají klid, vsází spíše na zkušenost než na mládí.
Vraťme se k přestupům. Už jste nějaký zrealizoval?
Některé ano. Ať už to byly příchody nebo odchody. Právě před chvíli skončilo přestupové období. Hodně se nám povedl příchod Libora Hájka. Je ročník 1998, ale je schopen hrát o kategorii výš. Sami věříme, že by se jednou mohl prosadit. Přišel k nám z Úvozu. Jednání byla velice složitá, protože nám nebyla umožněna výměna. I přes fakt, že je z Brna, jsme jej museli koupit. Také jsem si testoval své partnery z jiných klubů. Jakým způsobem jednají a jak moc jsou otevřeni nějakým dohodám.
Dalším problémem je, udržet si v organizaci mladé nadprůměrné hráče. Nejednou se totiž stane, že se mladý hráč nebo rodiče neshodnou s trenérem a odchod z klubu je na světě. Zaměříte se i na to?
Nevím, zda máte na mysli někoho konkrétního. Pokud to bude hodně dobrý hráč, pídili bychom se po důvodech, proč od nás chce odejít. V případě těch starších odchodů bych se k tomu nerad vyjadřoval, protože jsem v klubu třeba nebyl a kvůli tomu neznám pozadí. Na druhou stranu musím říct jeden názor. Když to řeknu hloupě, tak tu chceme mít Komeťáky. Pokud je klukovi vidina hraní za Brno v mužích málo a chce odejít, pokud nám řekne, že nechce hrát za Brno, pak jsou určité postupy a odchod mu bude za splnění daných podmínek umožněn.
Jednou stránkou Vaší funkce bude i ekonomické zaměření. Máte ohledně něj nějaké představy?
V současné době se budeme snažit hledat oblasti, kde nám utíkají peníze. Když to řeknu naopak, musíme najít místa, kde se dá něco ušetřit. Všichni totiž víme, že co se týče financí, je doba trošku nepříznivá. Například příspěvky od rodičů jsou někde mezi třetinou a čtvrtinou toho, co stojí jeden hráč. Musíme s penězi nakládat efektivně.
Tři otázky pro Libora Zábranského (ohledně této změny)
Proč změna na postu manažera vůbec přišla?
Protože Pavel Pazourek se stal šéfem sportovního centra mládeže. Tyto dvě funkce určitě nejdou časově ani technicky skloubit.
Takže to nebylo například kvůli tomu, že by pan Pazourek tuto funkci neplnil dobře?
V žádném případě. Právě naopak. Byli jsme s ním moc spokojeni. Teď jde o to, abychom ten post měli obsazený, protože pan Pazourek by to vážně nemohl zvládnout. Být šéftrenérem sportovního centra mládeže je časově hrozně náročné.
Novým manažerem mládeže je Jiří Mífek. Předpokládáte, že naváže na dobrou práci Pavla Pazourka?
Samozřejmě. Navíc spolu vycházejí dobře lidsky, takže myslím, že až to převezme, nebo až mu to bude předáno, bude to ve správných rukou. Věříme, že to bude ku prospěchu věci.