Když je Martin Havlát v Brně, rád přijde za dětmi na besedu, říká ředitel ZŠ Labská Lubomír Strnad

Když jste v roce 1972 začínal pracovat s hokejovou mládeží, věřil jste, že u ní tak dlouho vydržíte?
Dělám s ní v podstatě celý profesní život. Tehdy jsme to s tou vizí dělali. Nemělo smysl mít mládež bez mužů, což Ytong nakonec neměl. Objektivně řeknu, že jsme potřebovali zázemí mužů. Tehdy za mnou přišli pánové Zábranský a Medlík, že by potřebovali kvalitní mládež. A ta u nás byla. Měli jsme extraligu dorostu i juniorů. Mělo se za to, že práce s mládeží je v Ytongu na kvalitní úrovni a že by to mohlo dohromady nějak fungovat, že to bude ku prospěchu věci. Tak jsme se dohodli a šli jsme do toho. Spojení nakonec nastartovalo celý sportovní proces výchovy hráče na vyšší úroveň. I s odstupem si troufnu tvrdit, že je to nyní na daleko lepší úrovni, než když jsme byli samostatný Ytong.

Takže domluva byla výhodná pro obě strany. Kometa potřebovala kvalitní mládež a vy muže.
Kometa mládež měla. Byl to Úvoz. Nerad bych nás nějak vychvaloval, ale myslím, že jsme byli o trošku lepší, a proto za mnou asi přišli.

Za čtyřicet let se asi myšlení mladých hokejistů hodně změnilo. Podepisuje se na nich nějak moderní doba?
Určitě. Nabídka aktivit pro děti je daleko širší. Už to není jen hokej. Nechci se vracet příliš zpátky. Z brněnských sportů je hokej teď na pomyslné sinusoidě nahoře a odráží se to i v myšlení kluků. Považují si a jsou hrdí na to, že jej hrají. I ve škole z pozice ředitele vidím, jak jsou psychicky nahoře. Někdy možná až nezdravě, že jsou hokejisté, že jsou, jak se lidově říká, něco. Někdy s nimi člověk musí promluvit, že jsou i jiné věci než hokej. Atmosféra v Brně se samozřejmě odráží i na myšlení kluků.

Jací nejznámější hráči prošli pod vašima rukama?
Současně je asi nejznámějším odchovancem bývalého Ytongu Martin Havlát. Když je někdy v Brně, rád zajde k nám do školy. V dobrém si zavzpomíná a s dětmi udělá besedu. Tak nějak si považuje podmínek, které jsme mu tehdy mohli v rámci možností vytvořit. Z dalších kluků je tam třeba současně olomoucký brankář Štefan Žigárdy. Dá se říct, že když teď do Brna přijede jakékoliv extraligové mužstvo, má nějakého kluka, který prošel Ytongem. Ve Varech jsou to Kuběna s Dejem, kluci jsou i v Plzni. Kluci si váží toho, že v Brně začínali, i když třeba tehdy nebyly podmínky takové, jako jsou dnes. Někteří museli bohužel odejít, protože v Brně byla jen liga.

Když vezmeme například Martina Havláta. Jaký byl student? O hokejistech je známo, že všichni příkladní nejsou.
Byl docela nadaný. Ale jako každý hokejista se snažil některé školní věci dělat ne úplně naplno (smích). Ale tak to hokejisti dělají, prostě to tak zkouší. Když pak šlo do tuhého, přišlo klasifikační období, vždy se dokázal nechat vyvolat a nakonec od nás odcházel s vyznamenáním, takže student byl dobrý. Z mých zkušeností musím říct, že se s hokejisty dá mluvit. Dají si říct. Problémy bývají spíše s rodiči, kteří vám klidně řeknou: „Pane řediteli, nějaká matematika. Až on bude hrnout miliony, nějak to spočítá.“ To jsou názory, které mě trošku zaráží. S klukama na Labské vycházíme velice dobře i díky individuálnímu přístupu.

Už jste říkal, že mladí hokejisté někdy nosí nos příliš nahoru, ale že si zároveň dají říct. Je to i díky tomu, že odmalička žijí v kolektivu spoluhráčů, což je v podstatě druhá rodina?
Určitě mají jiný styl života než běžné děti. Mají daleko více povinností. I když jim upravíme vyučování, nebo si nahrazují kvůli hokeji zmeškané hodiny, mají takový pravidelný rytmus. Čtyřikrát pětkrát týdně mají trénink, jednou dvakrát zápas. Je to hodně náročné. Nemají tolik času na přípravu, další zájmy. Řada kluků dělá ještě jiný sport a díky tomu, že mají dobrou organizaci volného času, zvládají to. Ve škole patří většina kluků, hokejistů, k lepším žákům. Samozřejmě mimo výjimky (úsměv).

Když je chlapce dobrý student, je lepší i na ledě, nebo je tato myšlenka nesmyslná?
Kdysi jsem dělal s doktorem Martinem Strnadem průzkum na rozvoj studijních schopností žáků. Tehdy se nám ukázalo, že kluci, kteří dělají třeba tento sport, mají určitý režim, povinnosti, dosahují lepších studijních výsledků. Máme řadu kluků, kteří absolvovali naše mládežnické kategorie, ale nedosáhli na extraligu, tak vystudovali vysoké školy. Jsou odborníci ve svých oborech. Naučili se i rytmu práce, určité zátěže, psychické odolnosti, což se odráželo v profesionálním životě. Tehdy jsem byl u průzkumu pomocník, dělalo ho více lidí, ale můžu říci, že měl hokej pozitivní vliv na rozvoj úrovně schopností kluků ve studijním zaměření.

Co považujete za dobu, co jste u hokeje, za největší úspěch? Je to vychování hvězd, které jste zmínil, nebo kolektivní úspěchy brněnské mládeže?
Cílem našeho klubu, když pominu věci, jako jsou výchova člověka, morální vlastnosti a další, je ze sportovního hlediska výchova a příprava kluka na nejvyšší kategorie. To znamená pro extraligové muže, třeba i reprezentaci a podobně. Takové ty výsledky, kterých docilujeme, skutečně třeba vloni to bylo super, možná naše nejúspěšnější sezóna v historii, to jsou takové prostředky k výchově hráče. Měli jsme dva ročníky oficiálními mistry republiky ze sedmé třídy a mladšího dorostu, což je vlastně devátá třída a neoficiálně i šestou třídu. Žádná škola v republice něčeho podobného nedocílila. Je to tedy takovým motivačním nástrojem pro další kluky, nábory mladých, jednání se sponzory a jednání s rodiči. Naším cílem je také stahovat do Brna kluky z regionu, protože jedno žákovské mužstvo z Brna neznamená jedno mužstvo v extralize juniorů. Je potřeba pracovat regionálně, využívat šikovné kluky z menších klubů. Dobří hokejisté se nerodí jen v Brně. Je potřeba dat těmto klukům příležitost u nás. V tomto ohledu se mi nelíbí struktura zápasů mládeže, kterou jsme konzultovali s nejvyšším vedením svazu. V pátých sedmých třídách nastolili tzv. krajské přebory, kde hrajeme s nekvalitními soupeři. Byl jsem teď třeba na utkání našich sedmáků s Technikou. Po první části to bylo 15:0, nakonec 30:0. Pro kluky, kteří by si rádi zahráli okresní přebor se soupeři sobě rovnými, je to hrozně demotivační. Tady nám svaz nejde i po našich připomínkách na ruku a má svoji koncepci, kterou, si myslím, bude muset nějakým způsobem změnit. Toto totiž nic nepřináší.

I letos jsme výsledkově navázali na minulý rok, i když je předčasné o něčem mluvit. Zase jsme na špici jednotlivých soutěží, což se odráží i na zájmu kluků, kteří by k nám chtěli. Díky tomu pak máme možnost výběru. Také si to považuje město Brno, které nás ohodnocuje takovou tou výší finanční podpory. Jak to teď je, to nikdy nebylo. Nechtěl bych ale, aby to znělo nějak politicky. Magistrát nám – mládeži, žákům, škole – současně velice pomáhá. Také bývají kluci za výsledky oceněni, přijati na radnici a tak dále.

Foto: Martin Kocourek