Máte za sebou druhý rok svého působení ve Finsku, jak jste prozatím spokojen?
Vše můžu hodnotit kladně a pozitivně. Co se týče mojí výkonnosti a celkově mého působení v klubu, je to moc fajn. Takhle to cítím z pozice hráče a myslím si, že i u trenéra a u vedení mám slušnou pozici. Patřím k hráčům, u kterých si dovolím tvrdit, že jsou rádi, když mě mají v mužstvu. Odchod do Finska beru jen v pozitivním slova smyslu a vím, že to bylo pro mou kariéru dobré rozhodnutí.
Jaká je vůbec úroveň finské soutěže, dá se kvalitativně a herně srovnávat s tou naší?
Já bych řekl, že kdyby se utkávaly české týmy s finskými, tak by to bylo šul nul. Vyrovnané padesát na padesát. Jde o to, že styl hry je absolutně odlišný. Český hokej je o taktice, chytrosti a hráči jsou víc techničtí, kdežto SM-liiga je založena hlavně na bruslení, což mi vyhovuje. Není na taktiku kladený důraz. I tréninky mají daleko větší intenzitu a náboj, než třeba byly tady v Brně.
Jaká je na stadionu ve Finsku divácká kulisa a atmosféra?
Nebudu to srovnávat s Brnem, tady je to specifické samo o sobě. Ale celkově bych řekl, že čeští fanoušci jsou bouřlivější. Finové ten sport neberou tak vážně, je to pro ně jen součást života. Jejich nálada nepadá a nestoupá podle výkonu týmu, jako třeba tady.
Bohužel se vám letos nevyhnulo zranění, jak k němu došlo?
Jednoduše. Na rozbruslení před zápasem mě obránce sestřelil, dostal jsem to do nártu. Měl jsem to lehce zlomené, tak mi to sdrátovali a řekli, že šest týdnů budu mimo hru. Nakonec z toho bylo deset týdnů, protože se to špatně hojilo. Takže se zlomenou čelistí to bylo mé druhé nejhorší zranění v kariéře. Měl jsem strach, když na takovou dlouho dobu vypadnu, že bude má kondice velmi špatná. Přeci jen, když člověk chodí o berlích a nic nemůže dělat, je to těžké. Měl jsem z návratu na led obavy, co to se mnou vlastně udělá, ale vyjma dvou tří zápasů, to bylo celkem dobré.
Už je to v relativním pořádku, nebo se nárt občas ozve?
Když jdou zápasy často po sobě, tak to cítím a trošku mě ta noha bolí, ale minimálně a je to naprosto v mezích. Asi jako každý zraněný člověk, který to pociťuje.
Oproti dřívějším sezónám jste letos neodehrál takovou porci zápasů, ať už v reprezentaci nebo ve svém klubu. Sil máte pro mistrovství světa dostatek?
Myslím, že ano. Když přijde březen, duben, člověk hraje někde play-off, kde vyvine tu maximální koncentraci, už na něj potom padá únava a toho hokeje má dost. Je to opravdu náročné. Díky tomu, že jsem půlku ročníku vynechal, tyto pocity ještě nemám. Mám radost, že pokračuji dál. Jsem šťastný, že jsem se mohl napojit na nároďák a sezónu si prodloužit.
Nejste ve Finsku sám, je s vámi rodina?
Ano, byla tam moje žena a děti, ale ne celou sezonu, protože dcera chodí do české školy. Chodila i do anglické ve Finsku, ale museli jsme to trošku podělit, takže jsem ji tam měl čtyři měsíce z těch osmi, co jsem tam trávil. Na příští sezonu je tam beru na celý rok, malá tam bude chodit také do školy. Když jsem tam sám, spíš relaxuji, pokud tam mám rodinu, věnuji se samozřejmě co nejvíc dětem a ženě.
Když jste byl zraněný, vnímal jste výsledky Komety?
Sledoval a četl jsem výsledky na internetu. Pokud jsem fit, na hokej se moc nekoukám, protože člověk toho má sám přeci jen dost. Snažím se spíš hledat jiný ventil, než zase hokej. Nicméně v lednu a únoru jsem byl zraněný a Kometu sledoval hodněkrát. Je velká škoda, jak to nakonec dopadlo.
Co se podle vás stalo, že přišel takový propad tabulkou a nepostoupilo se do play-off?
Kluci nedokázali zastavit úpadek výkonnosti a je to škoda i pro samotnou atmosféru Brna. Pro fanoušky a samozřejmě i pro ty hráče, že si to play-off nezahráli. Když v tom člověk nežije, jsou to spíše jen jeho subjektivní pocity. Slýchával jsem spoustu věcí jako třeba, kdo se s kým mlátí, a kdo s kým spal a nespal v kabině. Jsou všechno naprosto absolutní nesmysly. Člověk se nad tím může jen pousmát. Nepovedlo se, nedá se nic dělat. Možná to trošku kopírovalo tu sezonu dva roky dozadu, kdy byl podobný průběh a i skrz ten loňský úspěch je škoda, že se na to nepodařilo navázat. Ne třeba přímo stříbrným umístěním, ale aspoň samotnou účastí v play-off. Zkrátka zase zažít nějakou euforii, třeba se to podaří zase časem.
Nelze se nezeptat na vaši budoucnost a případný návrat do Komety.
Upřímně, na jednu stranu jsem tady vyrostl a chodil se dívat na každý zápas i za Lužánkami. Byl to takový můj dětský sen si zahrát ligu v Brně a v dobré víře jsem ten krok udělal. Bohužel jsem viděl, že ten můj výkon upadá a potřebuji změnu. Odešel jsem proto do Finska, kde mi to sedlo vlastně okamžitě od prvního dne. Ať už jsou tam dobří spoluhráči, dobrý klub a hraje se pohledný hokej. Loni jsme vyhráli soutěž, letos skončili na třetím místě. V celkovém kontextu toho, co jsem řekl...sakra tohle jsem chtěl jako dítě zažít v Brně. Nicméně já viděl, že mi to tady prostě nejde a ve Finsku je to všechno velmi dobré, až perfektní, tak se nedalo nic dělat. Přestup mi pomohl.
Rozhovor natáčíme přímo u kabiny Komety. Proto je nasnadě otázka. Jste stále v kontaktu se svými bývalými spoluhráči? Určitě jste si všiml štítků na jejich boxech...
Určitě, také jsem si hned sedl na svůj bývalý flek. Samozřejmě s tím jádrem toho klubu, který tady působí už delší dobu, jsem v kontaktu. Napsali jsme si, zavolali co doma, co v republice, co ve Finsku. Jak jde hokejový život, pak postupem času, jak se klukům nedařilo, už jsem nechtěl raději ani volat a jen jsem čekal, až to zlomí některým zápasem. Nezlomili. Mluvil jsem nakonec s klukama až po sezóně. Nedávno jsem byl s Dlouhánem a Romanem Eratem na večeři, vše jsme důkladně probrali od A-Z (úsměv).
Ve Finsku budete tedy pokračovat. Pokud byste se rozhodl vrátit do extraligy, bylo by to zpět do Komety?
Automaticky bych šel do Brna, to je jasné. Nezáleží ale jen na mém subjektivním pocitu. Je to i o rozhodnutí vedení Komety. Na druhou stranu říkám, že za rok a půl ve Finsku vím, že mi hokej o bruslení a celoplošné aktivitě sedí mnohem víc. Pokud budu mít výkonnost na to, abych ten evropský hokej mohl zvládat, tak tam chci hrát co nejdéle. Člověk má kariéru jen jednu a takhle to dneska vnímám. Třeba i z rodinného hlediska. Dcera se tam může naučit perfektně anglicky, dokáže se v budoucnu adaptovat v cizím prostředí, v cizí zemi, bude to mít jednodušší až vyroste. Své děti bych velice rád jednou poslal žít do světa, když bude ta možnost. V Jyväskylä mám smlouvu ještě na rok, pak se uvidí, co bude dál.
Pokud se podíváme na fotbalovou Zbrojovku, máte tam kamaráda Petra Švancaru, jste spolu stále v kontaktu. Bavíte se o tomto klubu?
Napsali jsme si na podzim. Když jsem v Brně, sejdeme se a pokecáme, ale že bychom si volali častěji, to ne. Fotbal celkově sleduji a Brno samozřejmě taky. Měli krásný podzim, což asi ani nečekali a teď to jaro je těžší. Bylo by fajn, kdyby nahnali nějaké body teď z těch dvou domácích zápasů, měli klid a nestrachovali se o sestup.
Zbrojovka slaví v letošním roce 100 let od založení klubu. Přijdete se podívat na přátelský zápas se Slovanem Bratislava?
Pokud budu v Brně, určitě přijdu. Rád bych stihl i nějaký ligový zápas, fotbal mám rád. Samozřejmě, když jsem byl mladší a byl v pozici fanouška, fotbal jsem vnímal jinak. Především za Lužánkami to byla paráda. V současné době to mám jako profesionálním sportovec spíš na relax. Celkově rád sleduji ostatní sporty pouze z hlediště.
Ve Finsku jste měl možnost zajít se podívat na fotbal?
To víte, že měl. Jyväskylä hraje první ligu, vloni dokonce bojovali v poháru a dostali se do třetího předkola Evropské ligy. Letos jsem se šel podívat na dva ligové zápasy. Jejich soutěž začíná v půlce dubna a končí někdy v půlce října. I ten fotbal je podobný tomu stylu, co produkuje finský hokej. Není to tak takticky svázané, hraje se hodně útočně. Bylo fajn vidět jejich soutěž, ovšem úroveň je lepší v Česku.
Blíží se mistrovství světa, ve formaci s Novotným a Irglem vám to klape. Je to také tím, že se dobře znáte a hrajete spolu často?
Sedíme si, hrajeme spolu hrozně dlouho, i lidsky si rozumíme. Odehráli jsme spolu dost slušných zápasů a bylo by fajn kdybychom vydrželi takhle i dál, ale pokud ne, tak člověk musí vydržet hrát s každým.
Má současný reprezentační kádr na to, aby získal nějakou medaili?
To je těžké. Já si myslím, že půlka týmu bude z NHL, další půlka ze současného kádru pojede na MS. V tom mužstvu (na EHT) je spousta hráčů, kteří už MS odehráli dvakrát třikrát, takže to jádro kluků kvalitu má. Teď jde o to, jak moc bude doplněno o borce z NHL, protože mají obrovskou kvalitu, a ten tým posunou do vyššího levelu.
Pro vás to bude již páté mistrovství světa, těšíte se hodně?
Ale jo. Léta sice utíkají, už jsem říkal předloni, že to může být moje poslední MS, stejně tak by to mohlo být i letos. Člověk hraje hokej celý život, a pakliže má možnost nějakého napojení na nároďák, tak se ho nechce zříkat. Pak už je to jenom o výkonnosti a kvalitě. Budu hrát slušně, pojedu. Nebudu? Nasednu na šalinu a budu čučet doma (smích).
Jak vidíte základní skupinu, která vás ve Švédsku čeká?
Ono je to každý rok stejné. Zápasy ve skupině, probojovat se do první čtyřky a pak je to o tom čtvrtfinálovém zápase, který odděluje tu hranu, jestli je tým úspěšný nebo neúspěšný. Takže pokud zůstaneme v první čtyřce, tak člověk ví, že půjde na Kanadu nebo Švédsko. Je to prostě o jednom utkání. Bylo by super zahrát si opět o medaile.
Šampionát asi nebude mít mnoho věhlasných hráčů, přesto by to mohl být i tak kvalitní turnaj, souhlasíte?
Asi tam nebude tolik kluků z Ameriky, ale spoustu skvělých hráčů je i v Evropě, kteří prošli i NHL a dnes působí třeba v Rusku. I ta evropská základna je na výborné úrovni a nemusí vždycky platit pravidlo, že pokud hraji NHL, musím být automaticky lepší hráč, než někdo z Evropy.