Na hráče jsem hrdý, říká trenér Komety Vladimír Kýhos

Máme zhruba týden po skončení sezóny, potažmo finále. Pojďme si vyhodnotit uplynulý ročník, který skončil pro Kometu velmi úspěšně.
Musíme si přiznat, že finále bylo výrazně nad plán. V tohle jsme ani nedoufali, že se to podaří. Po předešlé sezóně jsme měli spíš strach, aby to nedopadlo zase průšvihem. Ale kluky musím pochválit, od prvního letního tréninku na nich bylo vidět, že to chtějí odčinit, že s tím opravdu chtějí něco udělat.

V čem byla největší síla mužstva?
Určitě v kolektivu, který se zde vytvořil. Udělali jsme z Leoše Čermáka kapitána, zástupcem Tomáše Žižku a Honzu Hrušku, všichni splnili naše očekávání. V týmu bylo plno nových a hlavně mladých hráčů, kteří dobře zapadli. Jak říkám, výborné druhé místo je především díky perfektnímu a silnému kolektivu.

O Kometě se před sezónou hovořilo, že má mladý tým, který má ještě všechno před sebou. Během roku však mužstvo zvládlo neskutečné věci.
Je to pravda, asi nikdo nečekal, že se dostaneme takhle daleko. Je za tím obrovská práce hráčů, kteří ke všemu poctivě přistupovali a samozřejmě to bylo i o nás trenérech, abychom je k tomu dokopali. Jak se později ukázalo, vyhovoval nám herní styl, který jsme před sezónou naordinovali. Mužstvo ho přijalo a myslím, že to byla správná volba. Pro oko diváka to byl pěkný a koukatelný hokej. Jediné co mě mrzí, byl náš celosezónní problém se střílením branek. To přisuzuji ke zkušenostem hráčů.

Na střídačce většinou působíte klidně, jak se to dá vůbec zvládat, když například v play-off je řada sporných momentů.
Protože už trénuju docela dlouho, tak jsem se postupem času uklidnil. Dřív jsem byl daleko impulsivnější. Člověk si však uvědomí, že jako trenér působíte na mužstvo a měl byste být v klidu. Měl mít přehled o hře a o dění na střídačce. Musíte zachovat chladnou hlavu, byť jsou v zápase emoce a kolikrát sporné momenty. Jako špatné fauly, chyby v rozehrávce, neproměněné šance. Sami si to hráči uvědomí, že udělali chybu, na nás trenérech je, abychom je uklidnili a na střídačce zbytečně nebláznili.

Když se podíváme na základní část, tak se dá v klidu říct, že vyšla oproti jiným sezónám skvěle. V podstatě žádné výkyvy ve výkonnosti, souhlasíte?
Překvapivě jsme se pořád drželi v těch horních příčkách. Až na výjimku se Spartou a Třincem nás nepostihl nějaký delší výpadek. A během sezóny může kdykoliv přijít, ať už je to díky zranění nebo ztrátou formy. To byl činitel toho, že jsme byli takhle vysoko. Výkonnost jsme si udržovali a dostali se až do finále.

Jak jste si užíval play-off? První kolo s Plzní, pak přišla na řadu Sparta, takže dva mohykáni na extraligové mapě.
Vyřadit loňského mistra 4:2 na zápasy je skutečně paráda. Když bych to měl zlehčit, tak jsme přes ně přešli docela snadno a moc šancí jim nedali. Bylo to i tím, že jsme se na play-off dobře připravili a odehráli ho přesně tak, jak se má. Se Spartou to byla fantastická série, samozřejmě tam bylo mnoho hecování, špičkování a štengrování. I z toho důvodu, abychom trošku rozhodili tu druhou stranu. To k play-off patří, není v tom nic osobního. Že bych třeba urážel trenéra soupeře, to v žádném případě, je to spíš otázka psychologie.

Rozpočet Sparty a Brna je asi hodně odlišný, přesto se vám podařilo vyřadit vítěze Prezidentského poháru. Fanoušci to brali v podstatě jako finále, jak jste to vnímal?
Řeknu vám to takhle, i když jsme se Spartou v sezóně třikrát prohráli a pouze jednou vyhráli, tak si myslím, že jsme s nimi hráli až na jednu výjimku vyrovnané zápasy. Kluky musím pochválit, protože si vážně nemyslím, že by nás Sparta herně nějak výrazně přehrávala. Naši hráči hráli dobře, bohužel nedávali góly, což byla naše velká slabina. Projevila se nezkušenost a naopak zkušenost Sparty. Během základní části jasně ukázali, že mají silný kádr plný osobností a velezkušených borců. Možná to bude znít neskromně, ale já v play-off věřil, že jsme jediným týmem, který je může zastavit v cestě za titulem. A ono se to povedlo.

Finále se Zlínem to už byl daleko horší oříšek. Především krátké volno a určitě své udělala i psychika. Než se hráči zorientovali, že už nejsou v Holešovicích, nýbrž ve Zlíně, bylo to 2:0 na zápasy. K čemu se to dá přisoudit?
Řekl bych, že termínová listina je špatně nastavená. Mít před finále dva dny volna je prostě málo, minimálně jeden den nám chyběl. Přijeli jsme z Prahy v úterý ve tři hodiny ráno, kluci se ani nevyspali a už jsme museli jít dopoledne na stadion. To bylo právě špatně, chtěli jsme, aby měli hráči alespoň jeden den volna. Pak se nachystat, rehabilitovat a podobně. Přeci jen odehrát sedm těžkých zápasů se Spartou nás stálo mnoho fyzických sil. I když jsme během soutěžního ročníku neměli problémy s kondicí, tato série se na týmu podepsala. Hlavně se projevilo zranění Vojty Němce, který nastupoval s velkými problémy a doktoři mu ani nechtěli povolit hrát. Nemohl podávat takové výkony, které předváděl v sezóně nebo ve čtvrtfinále a semifinále. Nebo Jožko Kováčik, ten vůbec netrénoval a skákal „jen“ do zápasů. Hrál prakticky na jedné noze, to bylo pro něj a pro nás velice těžké, protože je to klíčový obránce Komety.

Ta marodka ve finále byla už docela početná, ale většina hrála, byť se sebezapřením.
Samozřejmě nás postihla zranění, které během play-off nemůžeme prozrazovat, aby o tom nevěděl soupeř. A jak jste říkal v předešlé otázce, svou roli před Zlínem sehrála i psychika. Musím se přiznat a říct to i sám za sebe, že jsem byl po Spartě totálně vyčerpaný a měl prázdno v hlavě, opravdu. Místo abych se těšil a byl na to nabuzený, tak to bylo takové divné. Ještě den před startem finále jsem nebyl schopen pobrat, že jsme se tam dostali. Postihlo to bohužel i kluky, protože první zápasy v sériích s Plzní a se Spartou vyhráli. Věřím tomu, že kdybychom měli o něco delší volno, tak ten úvodní duel finále zvládneme. Ovšem, to je to kdyby. Rázem to bylo 2:0 a pro nás tak vznikla hodně složitá situace.

Každopádně, co jste říkal na výkony Zlína?
Zlín hrál přesně takový hokej, který předváděl celou sezónu. Někdo tomu říká, že je to buzerantskej hokej, ale není to pravda. Hrají opravdu precizní obranu, navíc se do ní zapojují všichni hráči, opravdu všichni. Oni si řeknou, že to budeme hrát právě takhle a jdou si za tím. Petr Čajánek s Petrem Leškou to tam skvěle řídí a ostatní kluci si i díky tomu nedovolí nic ošidit. K tomu všemu jim výborně zachytal gólman Kašík, na kterého jsme nedokázali vyzrát. Zlín vyhrál titul asi zaslouženě, s Třincem prohrával 2:0 na zápasy a nakonec to celé otočil ve svůj prospěch. Nedali jim vůbec čuchnout a nám prakticky také ne. Hodně mě mrzí ten třetí zápas, kdy jsme byli lepší a mohli snížit v sérii na 1:2, jenže nás zabila celoroční bolest v podobě neproměňování šancí.

S odstupem času, jste na hráče hrdý za to co dokázali?
Samozřejmě, musím být. Opravdu se to týká všech, některé však musím zmínit. Michal Kempný prokázal, že rok ve Slavii mu hodně pomohl. To nebyla náhoda, jak tam hrál. Z něho roste bek do nároďáku. A samozřejmě Honza Hanzlík, byl jsem z něho překvapený. Jako soupeře jsem si ho v zápasech nikdy moc nevšímal, pořádně ho ani neznal. Je to hrozně skromný kluk, na tréninku do toho dává maximum procent. Při zápasech to ani nemluvím. A kdybyste věděli, v jakém stavu hrál finále...

Rameno?
Ano, měl urvané rameno. Vlastně hrál s jednou rukou. Nemohl vystřelit, zvednout ruku. Měl ortézu, aby mu někdo v souboji rameno nevyhodil. Přesto do toho naskočil a hrál.

Co jste říkal na obrovskou formu Vojty Němce?
Vojta dostal velký prostor a ukázal co v něm je. Ne nadarmo byl nejlepším hráčem první ligy, Kometa věděla proč ho kupuje, má potenciál a předpoklady, aby z něj byl velký hráč. Jmenovat bych musel i další, Vilda Burian a další kluci. Celý ten kolektiv byl výborný a jsem na kluky vážně hrdý.

Sezóna tedy skončila, co se dá čekat od té nové?
Tak daleko vůbec nevidím, mám v hlavě pořád nedávno skončený ročník. Měli jsme co dělat, abychom si připravili plán na léto. Celou dobu na to nebyl čas, protože jsme nevěděli, kdy skončíme. Chceme samozřejmě udržet nastavenou laťku. Za tři týdny začíná pro kluky příprava, která bude podstatně kratší, než bývá zvykem. Rádi bychom, aby ta nadcházející sezóna byla podobná a s lepší tečkou na závěr.