Jak hodnotíte vaše vystoupení na World Hockey Challenge?
Je to veliký úspěch, protože se jedná o největší turnaj pro ročník do sedmnácti let. Podařilo se nám získat první medaili od roku 2006, o to se více je ten bronz cenný.
Co se stalo, že jste ve skupině všechno prohráli a potom nastal velký zlom?
Skupina pro nás bohužel dopadla nejhůře, jak mohla (Češi prohráli s USA i dvěma výběry Kanady, pozn.aut). Byli to pro nás všechno noví soupeři, je to jiný styl hokeje než u nás. Do čtvrtfinále jsme dostali dostali Rusko, které jsme chtěli konečně poprvé porazit, což se nám podařilo. Myslím, že jsme od play off začali hrát více jako tým, padat do střel, bojovat jeden za druhého a to rozhodlo. V semifinále nám to sice nevyšlo o gól, ale zápas o bronz byla podle mě parádní podívaná, která dopadla v náš prospěch (směje se)
Byl tento turnaj pro vás velkou zkušeností?
Zkušeností není nikdy dost, mohli jsme se srovnat s nejlepšími hráči v tomto ročníku na světě. Mohli jsme si všimnout, co dělají ostatní jinak a třeba to zkusit také.
Do několika zápasů jste naskočil jako kapitán, jak jste se cítil v této roli?
Je to velká zodpovědnost. Snažil jsem se ji splnit co nejlépe a doufám, že se mi to povedlo.
Jaká byla nálada v kabině v průběhu turnaje?
Nejprve byla trochu smutná, ale pořád jsme věřili v úspěch. Po zisku medaile jsme prožili neskutečné emoce a radost.
Jak se vám líbilo v Kanadě?
V Kanadě jsme byli skoro všichni poprvé, takže jsme ji objevovali. Byli jsme skoro u Aljašky (hrálo se ve dvou městech Britské Kolumbie Fort St. John a Dawson Creek, pozn.aut), takže jsme se museli vypořádat s mrazivým počasím, ale po pár dnech jsme si zvykli.