Modrobílá sobota v Ústí

Termín odjezdu - 10:30 dopoledne - přišel mnohým jako velmi brzký. Nakonec se ale ukázalo, že ani tak to nestačilo. Příznivci, vybavení šálami i dresy, se u hotelu Grand scházeli dlouho předem. Autobus přijel přesně, po menších peripetiích se vyráží na cestu. Sestava je silná, přesto je však dosti míst volných. Citelnou ztrátou je absence maskota Komety - Lachtana, s ním chybí i jeho pověstný hlas, dlaně a transparent. Stačit nám tak musí pouze další, o něco mladší ikona brněnského hokeje - Michal "Maggi" Měsíček. Přesto však cesta ubíhá v místy až elektrizující atmosféře. Svým dílem k tomu přispívá i to, že šéf CK Zdenál zajistil na palubu autobusu osvěžující nápoje.

Hned při startu se nám nabízí podívaná na zoufale a složitě couvající auto s prostějovskou značkou. Jen pověstný vlásek chybí, aby náročně manévrující vůz nesetřel zářivě bílý lak autobusu... Celá situace se samozřejmě neobejde bez jízlivých poznámek. Pak už se pomalu vyráží směr Praha. Nutná je samozřejmě častá Luleč, přestávka, bez které by fanoušci už snad ani nemohli být. Je vždy zajímavé pozorovat, jak se mění obličeje těch, kteří na zmíněnou pauzu čekají jako na smilování. Že jsou tyto přestávky velmi užitečné, zjistili i účastníci předchozího výjezdu - ono se nestává často, že by vám přál tři body "Božský Karel". Tentokrát sice Gotta nepotkáváme, ke štěstí a troše zábavy nám ovšem stačí i zájezd německých důchodců. Ovšem stinnou stránkou pak je stále narůstající zpoždění...

Kapitola sama pro sebe je vždy průjezd Prahou. Ten není zrovna krátký a někteří fanoušci by už rádi byli za ní. Výjimkou nejsou ani věty :"Sakra, to jsem netušil, že je Praha tak velká." Jejím autorem byl specialista na občerstvení - jinak řečeno Tom Brambůrkář. Ten zřejmě počet svých lahůdek přepočítává na kilometry, neboť tentokrát jich bylo opravdu hodně. K tomu se podávaly chlebíčky a cosi sladkého (název mi unikl). K atmosféře významně přispěl i nový pokřik, čerstvě složený v autobuse. Na melodii refrénu písně "Severní vítr" se pak s drobnými mezerami skanduje až do konce výjezdu. Jinak každý tráví čas, jak se dá - někdo jí, někdo bojuje proti játrům, bratři Valové trénují na Superstar a Duscher si čte křížovky.

Kousek za Prahou už vyzývavě čeká nenápadná vesnická hospůdka v obci Třebíz. Tam už velice dobře ví, že jejich směrem jezdí jednou za čas modrobílý bus, díky čemuž udělají za necelou hodinu tržby, jež předčí předchozí měsíc. Tentokrát se zdá, že máme dost času, navigátor i řidič si jsou jistí, že vše stihneme. Proto se vesele hoduje i jen tak posedává. Pouze jeden člen redakce se poněkud napálil, když mu byla donesená svíčková, ze které během pěti vteřin zmizelo veškeré maso, zřejmě nejpodstatnější část tohoto pokrmu. Podezření na komplot zbytku redakce se nakonec ukázalo správným. Ale ejhle - připozdívá se a Ústí se stále neblíží. Všem začíná být jasné, že do pěti to nestihneme... Některým to drobně kazí jinak výbornou náladu, ale všichni doufáme, že si Kometa své branky schová až na čas našeho příjezdu....

A to se také děje. Při našem vstupu na stadion probíhá již druhá polovina první třetiny, stav je bezbrankový. Ihned míříme do sektoru hostí, kde již znějí hlasivky fanoušků, kteří přijeli vlakem a auty. Členové redakce si vyzkoušeli zajímavý orientační závod s pracovním názvem "Oběhni celý stadion". Trošku se divím, když bez valného zájmu pořadatelů procházím kolem sudích či šaten domácích - nevšiml jsem si, že by někdo po nás chtěl průkazku... Při cestě ke stánku o pauzách pak zase klaustrofobií trpící jedinci mají sklony k mírné panice. Na klidu leckomu ani nepřidá fakt, že při okružní cestě tunelem se brněnská žíznivá enkláva snad třikrát protne s tou ústeckou. Atmosféra je však od začátku přátelská a k třenicím nedochází. Napomáhá tomu i bojkot ústeckých fanoušků - u stánků s pivem je i díky tomu poněkud volněji.

Zápas dopadl tak, jak dopadl, ani v buse přítomný dvojník Harry Pottera nám body nevyčaroval. Zarážející bylo, že asi dvě minuty po konci jsme v hale byli sami, domácí fanoušci zamířili ihned domů. Snad s výjimkou zarostlého příznivce domácích, kterého ani vypjatý závěr neprobral z letargie a fanouškům Komety se jej podařilo probrat až několikátou sérií pokřiků... Ani pak se nenechal vyrušit z bohorovného klidu a opět upadl do občerstvujícího spánku. I my ale nakonec musíme stadion opustit, po obligátních ohlasech je pak už pomalu čas vyrazit domů. Čekání na odjezd je pro některé poněkud nezvyklé. Klidné poklábosení s fanoušky Ústí, žádný nepokoj, to je věc, které už na spoustě stadionů v ČR lidé odvykají. Ještě jednou si zaslouží pochválit fanoušci obou táborů, dokonce ani emotivní momenty (nájezd, faul nefaul Maleny a jiné, povětšinou přinejmenším sporné výroky hlavního arbitra) nezavdaly příčinu k nějakým třenicím...

Cesta zpět je o poznání rychlejší, staví se jen párkrát, část fanoušků spí, zbytek se pak stará o to, aby byl zachován alespoň náznak atmosféry. Za hodiny a hodiny cesty postupně oprašujeme snad všechny chorály a jména hráčů, kteří v Kometě letos působí nebo jí v letech minulých prošli. Část fanoušků vysedá na zastávce v Novém Lískovci, zbytek pak končí celodenní anabázi u hotelu Grand. Končí výjezd, který se zařadil mezi nejdelší a nejpodařenější. Ztráta bodů sice mrzí, ale málokdo soudný asi počítal s 52 výhrami po základní části, a je tedy nabíledni, že občas to prostě nevyjde. Pokud totiž divák vidí, že jeho miláčci podají dobrý výkon a nechají na ledě vše, pak se i prohra odpouští snáz. A to byl případ sobotního zápasu. Velké díky patří všem - hráčům, fanouškům domácích i těm, co obětovali zase další kousek svého volného času a financí, aby se vydali podpořit modrobílou šlechtu! A když jsme u těch díků, jeden velký patří i vedení brněnské Komety, které přislíbilo uhradit případnou ztrátu při menším počtu účastníků. Takže Brnu zdar a v Berouně na dalším pokračování výjezdového maratonu nashledanou.

P.S. Fota z výjezdu jsou k nalezení na stránkách www.kometabrno.estranky.cz v sekci Kometa-výjezdy.