Finále se blíží, jak se na něj těšíte?
Myslím si, že se na něj těšíme všichni. Víme, o co jde, o co se hraje, ale každý má chuť a vyhlíží první sobotní zápas. Rádi bychom titul obhájili, ale víme, že nás čeká dlouhá cesta.
Jakým soupeřem podle vás bude Třinec?
Jsou to výborní bruslaři, mají dobrý útok a ve finále nejsou náhodou. Mají dobrou formu, ale to máme i my. Viděli jsme jejich zápasy, stejně jako oni viděli ty naše. Chceme se na ně co nejlépe připravit.
Martin Zaťovič říkal, že starší čtvrtá brněnská lajna pohlídá útočnou lajnu mladíků včele s Ciencalou a bratry Kovařčíky...
(smích) Třinec má všechny čtyři útoky vyrovnané. Musíme je pokrýt a je jedno, kdo v tu dobu bude na ledě a jaké bude nasazení formací. Musíme minimalizovat jejich šance a soustředit se na náš výkon.
Hrajete podruhé za sebou finále, to znamená, že obě sezóny byly a jsou dlouhé. Fyzicky jste na tom ale velmi dobře. Nějaká únava nehrozí?
Je pravda, že jsme hráli docela dlouho, ale v létě byla možnost si odpočinout, příprava se zkrátila, pak i v sezóně bylo mnoho prostoru na odpočinek, trénování a regeneraci. Sil máme určitě dost, nevidím v tom žádný problém.
Vás čeká již páté finále v kariéře, z toho čtvrté v Kometě. V čem může být jiné, než ty předešlé?
Finále je vždycky finále. Sice máte jiného soupeře, ale pro každého hráče je to svátek hokeje a vůbec nejvíc, co může v kariéře zažít. Hrát důležité zápasy a vybojovat pohár. To je sen každého hokejisty.
Cítíte ve svém věku nějakou nervozitu, chvění před startem finále?
Před zápasem je cítit menší nervozita, ale pak z vás rychle spadne. Když je člověk mladší, má z toho třeba velkou hlavu. Teď už je to takový příjemný pocit a finálové zápasy jsou pro nás hráče za odměnu.
Co říkáte na cestu, kterou Kometa ušla za ty roky, co jste součástí její organizace?
Za sedm let je to vlastně už čtvrté finále. Klub se od té doby po všech stránkách hodně posunul. Vzpomínám si na své první finále v Kometě, kdy jsme šli z předkola a kádr neměli až tak široký. Už v semifinále jsme byli rozbití a lepili sestavu, jak se dalo. Nakonec jsme uhráli druhé místo. Letos máme výhodu v tom, že v případě zranění máme adekvátní náhradu. Trenéři mají kam sáhnout.
A jak se změnil Leoš Čermák za sedm let, co je v brněnském týmu?
(úsměv) Člověk postupem let vyspěje, zmoudří a je rozumnější. Za kariéru naberete mnoho zkušeností, které se vám pak hodí, a můžete je předávat mladším spoluhráčům. Samozřejmě léta jsou na mě znát, musíte si upravit trénink a další věci kolem toho.
O vás je známo, že si po tréninku přidáváte a jste často viděn běhat po ochoze DRFG Areny. Je to součást toho tréninku, který potřebujete?
Možná jsem hledal kancelář (smích). Každý hráč ví, co mu vyhovuje a jak se má nachystat.
Vypadá to, že jste se nachystal dobře. V Plzni jste pláchnul celé plzeňské obraně a krásně zavěsil...
Jsem rád, že mi to tam padlo. Dlouho jsem čekal na gól, ale body nejsou až tak důležité. Důležitý je výsledek týmu, a když se nám bude dařit vyhrávat.