Kdo je Karel Beran?
Nedávno čtyřicetiletý Karel Beran působí jako trenér mládežnických výběrů Komety již pátým rokem. V Brně se narodil a v bývalém Ingstavu podnikl své první hokejové krůčky. Od žáků až do 27 let působil jen v Kometě, se kterou si v sezóně 1995/1996 zahrál českou extraligu. Svůj talent prodával také na mistrovství Evropy do 18 let, kde si zahrál v roce 1990. Z Komety se vysoký obránce vydal ještě do Německa, kde hájil barvy týmů z Regensburgu a Crimmitschau.
Trenér současně přihlášený na studium A licence odehrál svá poslední hokejová léta v Blansku, odkud se vrátil do klubu, se kterým spojil svůj hokejový život. Po působení u staršího dorostu strávil dva roky po boku Pavla Pazourka na lavičce juniorky Komety, se kterou v právě skončené sezóně vyhráli stříbro, když podobně jako áčko Komety po vyřazení prvního týmu extraligy nezvládli finále hrané na pouhé jedno utkání. Vítěznému Chomutovu podlehli na jeho půdě 1:3. Karel Beran současně působí také u reprezentačního oddílu České republiky do sedmnácti let.
Karle, zkuste zavzpomínat na Vaše hokejové začátky v Brně...
Bylo to v šesti letech. Tehdy jsem bydlel v městské části Komárov a vedle nás bydleli samí hokejisté Ingstavu. Například Bavor, Trtílek, Daněk nebo Pirochta. Nakonec mě viděl pan Trtílek, jak venku na plácku bruslím s hokejkou, tak se mě zeptal, jestli to nechci zkusit. Přihlásil jsem se do přípravky Ingstavu, kde moje kariéra prakticky začala.
V mládí jste hrál asi pod hodně trenéry, na které vzpomínáte nejraději?
Myslím si, že každý ten trenér hráči něco dá. Ať už je to něco pozitivního nebo negativního. Asi bych uvedl pana Pirochtu, v přípravce pak pana Prokeše, poté to byl pan Čada, pan Kepák a Luboš Hrstka.
Předpokládám, že jste začínal asi jako většina na legendárním stadionu za Lužánkami, co na něm bylo tak kouzelné?
Na Lužánky vzpomínám hrozně rád. Byly to sice těžké začátky, když jsme vstávali v pět hodin ráno na trénink, který byl na otevřeném kluzišti vedle zimáku. I přesto jsme se hrozně těšili. Vstávání nám žádné problémy nedělalo. Pak jsme od třetí třídy přešli na Úvoz, kde jsme hráli za Kometu nebo Zetor a v sedmé třídě se vrátili zpátky za Lužánky. Co je na nich tak kouzelné? Asi tradice. Hrála tam velká jména, získávaly se tituly. Jako malé děti jsme si to moc neuvědomovali, ale diváci kolem hokeje to vnímali úplně jinak než my.
Jste názoru, že by se tam hokej a fotbal měly vrátit? Že Kometa a Zbrojovka patří za Lužánky?
Je to složité. Myslím si, že už nějaký čas běží nová éra Komety. Fanoušci, a ta generace se tak trochu obměnila, si postupně na Rondo zvykli. Našli si cestu tam chodit, za což jsme všichni z Komety rádi a jsme na to hrdí.
V Kometě máte odehráno téměř 300 utkání (298), vzpomenete si na svůj první zápas?
V šestnácti nebo sedmnácti jsem začal trénovat s prvním mužstvem Komety. V mé generaci tam byli Saša Elsner, Milan Nedoma a poté za námi ještě přešel Roman Meluzín z Ingstavu, který už hrál v mládežnických reprezentacích. V prvním mužstvu bylo spoustu výborných hráčů. Trénoval jsem s brankářem Karlem Langem, to byl mezi fanoušky pojem, nebo Jirkou Otoupalíkem, to byly opravdu moc hezké časy. A co se týká prvního zápasu, tak první výjezd byl tuším do Košic, kam jsme navíc letěli. Takže to bylo moc pěkné (smích).
Brněnští rodáci
#1 Tadeáš Galanský
#2 Ivo Crhák
#3 David Havíř
#4 Jiří Sedláček
#5 Adam Zbořil
#6 Tomáš Vincour
#7 Jan Mikel
#8 David Pazourek
#9 Karel Beran
A první gól? Jirka Sedláček v loňském rozhovoru říkal, že svůj první gól v Kometě vstřelil po Vaší přihrávce, respektive nahození.
Tak na svůj první gól si skutečně nepamatuji, ale na gól Jirky zrovna ano. To bylo ke konci sezóny, kdy už o nic nešlo. (smích)
Co se týče reprezentace, zažil jste ji v mládeži. Kdo Vás tehdy trénoval na mistrovství Evropy v roce 1990?
To bylo ve Švédsku, mám moc pěkné vzpomínky. Tým byl spojený se Slováky a hrála tam velká jména - Žigmund Pálffy, Jozef Stümpel, z našich Martin Straka, Martin Procházka a další. Trénoval nás nebožtík Pavel Beránek, který měl nějakou srdeční příhodu a Pavel Siroťák, který pracuje na slovenském svazu.
S kým se Vám hrálo v obraně nejlépe?
V podstatě každou sezónu jsem hrál s někým jiným. Nebylo to tak jako dřív, kdy spolu hráli na beku Ota Železný s Lubošem Oslizlem deset let. Přestupy nebyly sice tak časté, ale přeci jen k nějakým změnám docházelo. Jmenoval bych asi Richarda Adama nebo Pavla Zubíčka, s nimi jsem společně odehrál asi nejvíc zápasů.
Byl jste spíš útočně laděným obráncem nebo jste se víc soustředil na obranu a nikam příliš nevyrážel?
Já jsem hodně bruslil, moc defenzivní typ beka jsem nebyl. Rád jsem si zaútočil.
Jste v podstatě velkým pamětníkem. Prožil jste v Brně i nelichotivé doby, kdy Kometa spadla v roce 1996 do první ligy a pak se dlouho plácala v nižších soutěžích. Ještě dva roky poté jste se snažil týmu pomoci, ale pak jste se rozhodl odejít do zahraničí. Důvody byly asi jasné...
K Brnu mám obrovský vztah. Každý den jsem se těšil na stadion a je tomu tak i teď, kdy trénuji mládež. Když jsem ale odcházel, tak to s Kometou bylo hodně špatné. Mám dojem, že se v jednu dobu dokonce stěhovala do Prostějova. Tehdy jsem dostal nabídku do Německa a byl jsem za ni rád. Potkal jsem se s dobrými hokejisty a na to angažmá vzpomínám rád.
Baráž o extraligu s Pardubicemi v roce 1996 provázely výtržnosti, byl jste v tom zápase na ledě? Co Vám v tu chvíli blesklo hlavou?
Vím, že tam něco bylo, ale abych řekl pravdu, dívám se spíše do budoucnosti, takže to co bylo dřív, si tolik nepamatuji. Mám dojem, že mi teď nedávno kvůli tomu zápasu volal nějaký novinář, když jsme hráli s Pardubicemi finále. Něco jsem viděl potom v televizi, ale opravdu mnoho z toho už nevím. Myslím si, že nás stáhli na střídačku a pak jsme odešli do kabin.
Věřil jste, že se po pádu do první ligy Brno zpět vrátí mezi elitu? Kde hledat chyby, že se to tolik let nedařilo?
Byl tady problém, že se neustále střídali majitelé. Mysleli si, že z hokeje budou profitovat, což je nesmysl. Jestli jsem věřil? To je složitá věc. To, co se dokázalo, za to musí každý smeknout a být za to rád. Myslím si, že Kometa patří k top mančaftům nejen po stránce hráčské, ale i divácké a marketingové. Spousta klubů by se od nás mohla učit.
Píše se rok 2003/2004 a Karel Beran se vrací ze zahraničního angažmá zpět od Brna.
Bohužel se mi návrat nějak nepovedl. Každý od toho očekával víc. Jak vedení, tak já. Odehrál jsem jen pár zápasů a skončil. Dostal jsem nějaké nabídky, ale sezónu jsem chtěl dohrát v Čechách. Měl jsem navíc rodinné komplikace, tak mi zavolal Jirka Otoupalík z Blanska, který zrovna trénoval a já se rozhodl zakotvit právě tam. Líbilo se mi tam a po skončení ročníku jsem usoudil, že bych se měl poohlížet po něčem jiném.
Nakonec jste v Blansku dohrál kariéru.
Je to tak. Nakonec jsem nikam neodešel a pomáhal klubu i jako trenér mládeže.
V kolika letech jste skončil? Měl jste v hlavě, že se po skončení aktivní kariéry budete věnovat mládeži?
Konec byl v pětatřiceti letech a už když jsem hrával, měl jsem myšlenky na trénovaní. V Brně jsem měl už dřív na starost dvě třídy, pak vlastně i v Blansku. Postupně se to nabalovalo a já se na to vrhl. Když jsem dostal nabídku od Libora Zábranského, byl jsem strašně rád.
Když už jsme u mládeže. V ní působíte již pět let, ve které kategorii jste začínal?
Bylo to u šesté, sedmé třídy. Začínal jsem u hráčů jako Filip Barus, Štěpán Koukal, Vlasta Bilčík, Tomáš Ditrich, Filip Krejčiřík a další. Tito už vlastně vychází z juniorky do mužů.
Loni jste společně s Pavlem Pazourkem prožil fantastickou sezónu v juniorce. Byl to pro Brno obrovský úspěch.
První cíl nás trenérů, je posunout kluky do mužů. Myslím si, že výsledky tomu napovídaly, protože postavení v tabulce a samotná hra byla velice dobrá. To, co se letos stalo, čeho jsme dosáhli, byl obrovský úspěch všech lidí. Není to jen o hráčích a trenérech, ale o všech lidech z Komety. Jsme jeden klub a každý na tom má svůj podíl.
Zápas se Spartou před téměř plnou halou, to musel být zážitek?
To bylo krásné a neskutečné. Chtěl bych poděkovat všem lidem, kteří nám pomáhali a také těm, kteří se na tom podíleli. Musel bych vyjmenovat všechny lidi z Komety, nerad bych na některé zapomněl. Jim patří velký dík za práci, kterou dělají.
Když se ještě zpětně podíváme na finále s Chomutovem, nemrzí Vás s odstupem času, že se finále hrálo pouze na jeden zápas?
Je to škoda, bohužel se nám stejně jako áčku nevyhnulo zranění klíčových hráčů. Problém byl také v tom, že jsme měli asi o tři zápasy víc než Chomutov. Všechna utkání play-off jsme odehráli nadoraz, někteří hráči toho měli plné zuby. To byl také jeden z faktorů, proč to nevyšlo. Ve finále se od nás navíc odvrátilo i štěstí. Nedá se nic dělat, to ke sportu prostě patří. Každopádně stříbro je také dobré, navíc po takových letech.
Jste spíše typem impulzivního trenéra, je to tak?
Já zápasy hodně prožívám i vnitřně, takže jsem spíš bouřlivák. Klukům se snažím dodat klid, ale někdy potřebují do sebe dostat emoce. Střídačka musí prostě žít. Mám celý život štěstí na trenéry a na lidi, co se kolem mě pohybují. Ať už jsem byl hráč nebo trenér, tak to pokaždé bylo dobré a můžu být spokojen. Teď to byl Pavel Pazourek, se kterým si voláme i mimo hokej, o prázdninách, volnu, prostě pořád.
Vaším kolegou na střídačce bude od nové sezóny Roman Meluzín, bývalý skvělý hokejista. Bude to pro mladé přínos? Přeci jen dvojnásobný mistr světa a velká hokejová osobnost.
Roman je perfektní kluk, těším se na naši spolupráci. Známe se spolu od mládežnických kategorií, navíc bydlí v Blansku, kde jsem hodně let hrál. Věřím, že to bude dobré.
Říkal jste, že jako hráč jste nerad měnil kluby, ale co jako trenér? Kdyby přišla nějaká zajímavá nabídka.
Většinou se dívám na rok dopředu, co bude, takže nad tím ani nijak nepřemýšlím. V Brně jsem hrozně moc spokojený, pracujeme na profesionální úrovni, patříme ke špičce v republice. Pokud mě tady v klubu budou chtít, tak hrozně rád zůstanu. S klukama jsme si přes volno volali, těšíme se na sebe a těšíme se na sezónu.
V tomto týdnu jste oslavil 40 let, jaká byla oslava?
Moc si na oslavy nepotrpím, člověk u kluků omládne.
Osobní dotazník Karla Berana:
Místo narození: Brno
Hokejové začátky v klubu: Ingstav v šesti letech.
První trenéři: pan Prokeš.
Přezdívka v kabině: Žádná vyloženě nebyla, klasicky Karel.
Oblíbené číslo dresu: 22.
Oblíbený nápoj: Coca Cola.
Oblíbené jídlo: Nejsem vybíravý, mám rád všechno.
Neoblíbený soupeř (stadion): Žádného soupeře bych nezmiňoval a stadion? V Olomouci.
Oblíbené stadiony: KAJOT ARENA, protože se tady cítím opravdu moc dobře.
Nejlepší hokejový zážitek: Každé vítězství je zážitek.
Oblíbená hudba: Podle nálady.
Koníčky: Moc jich není, protože u hokeje strávím patnáct hodin denně.
Svobodný X ženatý: Rozvedený.
Děti: Dcera Sabina.
Životní motto: Co tě nezabije, to tě posílí.
Statistiky:
Sezóna Klub Z G A B TM 1990-91 HC Brno (1.ČNHL) - 1 - 1 - 1991-92 VTJ Tábor (1.ČNHL) - 4 7 11 - 1992-93 Královopolská Brno (ELJ) 44 0 10 10 16 1993-94 Královopolská Brno (1.ČNHL) 37 6 7 13 12 Královopolská Brno (p-off) 6 1 3 4 2 1994-95 AC ZPS Zlín (ELH) 2 0 0 0 0 Kometa Brno (1.liga) 34 3 10 13 18 Kometa Brno (p-off) 6 1 1 2 0 1995-96 Kometa Brno (ELH) 40 1 5 6 45 Kometa Brno (baráž) 12 1 1 2 12 1996-97 Kometa Brno (1.liga) 52 5 12 17 53 1997-98 Kometa Brno (1.liga) 48 3 9 12 - 1998-99 Regensburg EV (Div. 1) 58 6 12 18 58 1999-00 Regensburg EV (Oberliga) 58 7 20 27 63 2000-01 Regensburg EV (Oberliga) 44 5 14 19 36 2001-02 Regensburg EV (2.BDL) 51 3 19 22 42 Regensburg WV (p-off) 9 1 1 2 6 2002-03 Crimmitschau ETC (2.BDL) 48 4 12 16 110 Crimmitschau ETC (2.BDL) 1 0 0 0 0 2003-04 Kometa Brno (1.liga) 19 0 1 1 14 HC Pivovar ČH Blansko (2.liga) 8 3 3 6 9 HC Pivovar ČH Blansko (p-off) 8 1 4 5 2 2004-05 HC Apos Blansko (2.liga) 32 7 11 18 18 HC Apos Blansko (p-off) 12 0 3 3 8 2005-06 HC Apos Blansko (2.liga) 34 2 6 8 59 HC Apos Blansko (p-off) 9 2 2 4 8 2006-07 HC Apos Blansko (2.liga) 42 4 12 16 48 HC Apos Blansko (p-off) 3 0 1 1 43 2007-08 HC Apos Blansko (2.liga) 28 2 4 6 53 HC Apos Blansko (p-off) 3 2 0 2 - Z G A B TM Celkem v Kometě 298 21 59 80 172 |