Začněme klasicky. Jaké byly vaše hokejové začátky? Já jsem začínal v šesti letech v tehdejším Zetoru. Strýc Pavel hrával, měl jsem k tomu tedy vztah. V době prvních krůčků na bruslích se o mě staral děda, který mě vozil na zimák. Absolvoval se mnou ranní vstávání i večerní tréninky. On byl ten první, kdo mi umožnil, abych mohl hrát. Jako šestiletý kluk jsem mohl na hokej těžko jezdit sám. Děda byl ten, kdo řekl, že mě bude vozit. To byl takový první impuls.
Vzpomenete si na jména některých hráčů, se kterými jste se tehdy učil hokejovým základům? Samozřejmě, spousta těch kluků je tady. Ať to byl Libor Zábranský, o něco později Pavel Zubíček. Úplně od začátku jsem hrál s Honzou Mikelem. Působil jsem tedy s těma klukama, kteří se sem teď vrací a pohybují se v Kometě.
Mimo Brno jste hrál poprvé v sezoně 1995/1996 v Jindřichově Hradci. Dle statistik se zdá, že vám to tehdy prospělo. Po juniorce jsem hrál dva roky za chlapy, třetí rok to bylo takové střídavě zataženo. Pak jsem narukoval na vojnu do Jindřichova Hradce. Byl jsem rád, protože to byl rok, kdy se postoupilo do extraligy a v Brně bych stejně nehrál. Mužstvo tehdy bylo jasně poskládané. Mně bylo nějakých jednadvacet let, musel jsem na vojnu a byl jsem rád, že jsem hrál. Určitě mi to pomohlo. Hrál jsem tam pravidelně, což bylo důležité. To pomůže každému hráči víc, než někde vysedávat. Navíc když jsem začínal, tak se často hrálo jen na tři pětky, čtvrtý útok většinou nehrál. Tím to bylo umocněno. Dnes už se hraje zpravidla na čtyři formace, kdo je nominovaný tak hraje. Tenkrát to pro mě bylo ohromné plus. Odkroutil jsem si tu vojenskou povinnost a dobře si zahrál.
Po vojně jste už patřil do stabilního kádru Komety. Bodově jste se nejvýrazněji prosadil v ročníku 1997/1998, po kterém jste odešel do Znojma. Byla to pro vás klíčová sezona? Já bych řekl, že spíš už ta sezona předtím. Kometa sestoupila, já jsem se vracel z Hradce. Tenkrát zde byl trenér Franěk a my jsme až do Vánoc vedli první ligu. Měli jsme našlápnuto k postupu, bylo zde velice dobré mužstvo. Hrál tu Pavel Zubíček, Martin Sychra… Měli jsme vypracovaný náskok. Před Vánocemi však přišla nějaká salmonelóza, to nás zastavilo. Potom jsme se svezli a postup nám utekl. To byla velká škoda. V té sezoně, kterou jste zmínil vy, se mi sice dařilo, ale hráli jsme někde kolem desátého místa. To nebyla žádná sláva. Potom šly výsledky Komety stále dolů a dolů, až to vlastně padlo úplně. Pro mě to tedy byla dobrá sezona, ale jinak si myslím, že to byl takový první rok toho úpadku, který Kometu postihnul.
To už jste ale odešel do Znojma. Přestože tam se tehdy také hrála první liga, ambice byly asi neporovnatelné že? To bylo samozřejmě jiné. Znojmo mělo výborný mančaft, rok předtím vypadlo v baráži v sedmém zápase. Potom se tam trochu obměňoval kádr a stavěl se vyloženě s vyhlídkou co nejrychlejšího postupu do extraligy. Na Znojmo mám jenom dobré vzpomínky. Celou sezonu jsme vyhrávali. Po postupu tam byla šílená euforie. To byl jeden z nejhezčích zážitků.
Extraligu jste za Znojmo hrál tři sezony. Stejnou dobu má nyní za sebou v nejvyšší sezoně i Kometa. Dají se najít nějaké paralely mezi vstupem těchto dvou týmů do extraligových bojů? Těžko se mi to hodnotí, v Kometě jsem teď nebyl. Paralela je asi v tom, že těsně po postupu jsme se v úvodu sezony také plácali u dna, byli jsme někde na chvostu. Ale pravda je, že to mužstvo se potom náramně zvedlo a k play-off nám nakonec chyběly snad tři body. Nakonec jsme skončili devátí. Tam možná, kdyby nám vyšel začátek, tak jsme si play-off zahráli již v první sezoně. Na nováčka to byla slušná sezona.
Ve Znojmě vás trénoval strýc Pavel Pazourek. Jaké bylo působit pod rodinným příslušníkem? Já jsem ho bral jako každého trenéra. Neměl jsem žádné výhody, naopak si myslím, že mě hodně cepoval, že musím přidat a podobně. Já jsem to ale nevnímal, jakože mě trénuje strýc. A myslím, že s tím neměl problém ani tým. Možná jsem jen byl víc pod drobnohledem, strýc si mě hlídal, věděl co a jak. Byl jsem trochu víc pod kontrolou.
Se Znojmem jste se rozloučil a šel do Kladna, které spadlo do první ligy. Existoval tam tehdy velký tlak na okamžitý návrat mezi elitu? To samozřejmě existoval. Kladno prohrálo baráž s Libercem, což bylo velké překvapení. Ale mužstvo zůstalo, nastalo jen pár změn. Chtěli jít okamžitě nahoru, což se tedy podařilo. Závěr sezony mi akorát zkalilo zranění z finále. Do baráže jsem nezasáhnul. Pro Kladno byl tehdy šok, že spadlo, ale udělal vše pro to, aby v první lize strávilo jen sezonu.
V roce 2004 jste odešel do Ústí nad Labem. Myslel jste si tehdy, že to je váš poslední přestup v kariéře? Já jsem odcházel kvůli výluce v NHL, do Kladna se vraceli různí hvězdní hráči. Navíc předchozí sezona nebyla z mého pohledu bůhvíjaká. Že přestoupím, se tedy dalo čekat, stejně tak, jakože to bude můj poslední přestup. Přeci jen mi bylo přes třicet. Ale nemyslel jsem si, že v Ústí strávím osm sezon. Říkal jsem si, že mi je třicet a budu hrát třeba čtyři pět let. Nakonec se to teda protáhlo na osm let a Slovan tak nakonec byl týmem, ve kterém jsem strávil nejvíce času.
Do baráže jste se s Ústím dostal ve své druhé sezoně, dost překvapivě vás však do extraligy nepustil Vsetín. Byl tehdy rozhodujícím faktorem v Brně velmi dobře známý Sasu Hovi? První rok, který jsem strávil v Ústí, hrály v první lize Budějovice, které předtím spadly. Ale díky výluce tam hráli Prospal s Dvořákem a další kluci. Ve Slovanu se mužstvo spíš formovalo, teprve se stavělo. Cíl byl dostat se do finále, což se nám podařilo. Ale tu sérii jsme s Budějovicemi prohráli tuším 3:0 na zápasy. I když výsledek byl jednoznačný, tak si myslím, že to byly hodně vyrovnaná utkání. Ve druhém roce jsme se již dostali do baráže se Vsetínem. A tam si vzpomínám, že proti nám Hovi chytal opravdu výborně. I když jsme měli i smůlu. Dvakrát jsme vedli, jednou jsme ztratili dobře rozehraný domácí zápas. Pak to nedopadlo. Ale na Hoviho si vzpomínám. Už tehdy byl taková neprůstřelná zeď a měl velkou zásluhu na tom, že jsme tu baráž s nimi neuhráli.
Brněnští rodáci
#1 Tadeáš Galanský
#2 Ivo Crhák
#3 David Havíř
#4 Jiří Sedláček
#5 Adam Zbořil
#6 Tomáš Vincour
#7 Jan Mikel
#8 David Pazourek
V další sezoně se postupovalo přímo a Ústí dokázalo první ligu vyhrát. Proč se však v extralize udrželo jedinou sezonu? Toto se mi hodnotí nejhůř. Sezona začala pěkně, někdy po čtvrtině soutěže jsme byli okolo osmého, devátého místa. Ale potom se to během listopadu celé zlomilo. Na to, co se tam dělo někdy od Vánoc nemám pěkné vzpomínky. Myslím si, že to bylo tak nějak celkově nezvládnuté. Nasčítalo se několik věcí, soupeři nám potom odskákali. Už bylo těžké je dohnat. To mužstvo nemělo na to, aby uhrálo třeba čtyři nebo pět vítězství v řadě, což bylo rozhodující. Nabrali jsme ohromnou ztrátu, nějak se to celé rozložilo. Těžko se mi to hodnotí. Do listopadu to bylo parádní, pak se to někde zlomilo. Já nevím přesně kde, nevím, co byla hlavní příčina, ale nešlapalo to a skončilo to vlastně fiaskem. Těžko k tomu něco víc říct, pro mě to bylo největší zklamání v kariéře, nejhorší sezona, kterou jsem během dvaceti let zažil.
Po pádu do první ligy jste se znovu dostali do finále, kde jste udolali Kometu 4:2 na zápasy. Vy jste byl tím, kdo rozhodl po přihrávce dalšího Brňáka Pavla Janků prodloužení šestého zápasu a utnul tak brněnský sen o extralize. Vybavujete si ten moment? To si budu pamatovat do smrti. Byl to gól na tuto branku (rozhovor probíhal na tribuně KAJOT ARENY, opravdu jen pár metrů od branky pod tribunou F), Pavel Janků mi nahrál od mantinelu, já jsem se dostal skoro až před bránu a vystřelil. Bylo to asi naše druhé střídání v prodloužení. Pamatuji si, jak tribuny v hale ztichly a hučící Rondo najednou bylo potichu. Spousta lidí mi to tu dodnes vyčítá, když mě potká. Reakce byly takové smíšené. Na jednu stranu to chápu, na druhou stranu je to sport a nějaké řeči typu, že takhle se to nehraje a měl jsem to dát do rohu, považuju za trochu zcestné. Já si myslím, že každý hokejista, ať hraje v jakémkoli dresu, jde na led s touhou vyhrát zápas. Prostě to tak vyplynulo a byla jakási souhra osudu, že jsme to zařídili zrovna já s Pavlem. Budu si na to pamatovat ještě hodně dlouho, stejně jako celé naše tehdejší mužstvo, které zde ve finále hrálo. Ještě rok potom byli kluci unešení z toho, co se tady dělo. To v první lize opravdu nebývá, ostatně ani v extralize. Tady byla úžasná atmosféra, lidi fandili a i celé naše mužstvo z toho mělo velké zážitky.
Vy jste popsal, jak fanoušci ztichli. Po prvotním šoku se však oklepali a dokázali ocenit i výkon Slovanu. Jak jste to tehdy vnímali? Pamatuju si, jak jsme zde jezdili s pohárem a hala tleskala, což bylo nádherné. Takhle by to podle mě mělo být. Diváci samozřejmě povzbuzují svůj klub, ale nějaká úcta k soupeři by být měla. Tehdy to bylo krásné, rád na to vzpomínám a vzpomínat budu. Fakt to bylo parádní, lidi zde stáli a tleskali jak domácím klukům, tak si myslím, že i trochu nám.
Ten rok jste s Ústím v baráži neuspěli, Kometa se naopak do extraligy dostala díky odkupu práv ze Znojma. Přál jste jí to pod dojmem zmiňovaných zážitků? Samozřejmě lepší je uhrát si to sportovní cestou. Ale pro Kometu to podle mě byla dobrá investice. Vím, jak dlouho se o to snažilo Ústí a nastálo to nevyšlo. Nakonec hokej taky stojí nějaké peníze a já si myslím, že pro Kometu to byla dobrá cesta. I s tím, že nakonec to vlastně dobře dopadlo. Když si vezmeme první sezonu po odkupu, nevypadalo to ideálně. Důležité bylo, že mužstvo se zvedlo a pokud si správně pamatuji, nakonec se dostalo na dostřel k play-off. To byl malý zázrak, že se dostalo až takto vysoko. Myslím tedy, že pro Kometu byl odkup práv správným řešením.
Čtyřikrát během šesti let jste hrál v dresu Slovanu baráž, třikrát vám byla soupeřem Mladá Boleslav. Bylo to znát na rivalitě mezi hráči? Je pravda, že to byl opravdu častý soupeř. Já jsem byl v Ústí nad Labem osm let a řekl bych, že čtyři jsme je poráželi. Oni už tenkrát měli ambice na postup do extraligy, ale pořád na to neměli a byli za námi. Potom se to ale otočilo a na oplátku jsme s nimi neuměli hrát my. Zrovna po vzpomínaném finále s Kometou jsme prohráli myslím 4:0 na zápasy. Ty sice byly docela vyrovnané a ten výsledek byl proto hrozný. Celý rok se o něco snažíte, pak přijde baráž, během chvíle prohráváte 0:3 na zápasy a víceméně je vymalováno. Nejblíže jsme byli asi před rokem, kdy jsme prohráli až v sedmém zápase. Rozhodl to jeden zpackaný domácí mač.
Letos jste vypadli v sedmém zápase s Chomutovem. Jak jste prožíval poslední momenty kariéry? Já se přiznám, že už jsem v play-off ani nehrál. Dvakrát jsem byl na střídačce jako třináctý útočník, ale jak ke konci února přišli kluci z extraligy, tak už jsem se na led nedostal. Svůj poslední zápas jsem hrál tuším proti Třebíči poslední utkání základní části. A to jsem ještě nevěděl, že to bude můj poslední zápas. Nebral jsem to tak. Je pravda, že tuto sezonu jsem už cítil, že to není ono. Člověku se honí v hlavě, zda ještě pokračovat, nebo už skončit. Asi by to už ani nemělo cenu. Ale beru to tak, že svůj poslední zápas jsem vlastně neodehrál.
Měl jste ještě nějaké nabídky na pokračování v hráčské kariéře?
To jsem měl, ale už se mi nechtělo pokračovat. Bylo to daleko od domova a já jsem za ty roky nacestovaný až až. Navíc bych už ani v sobě nenašel motivaci. Doteď jsem v takovém stadiu, že mi ten vrcholový sport nechybí. Je to samozřejmě chvilka, ale ruce mě zatím nesvrbí. Neláká mě ani nějaká hobby liga, to si spíš půjdu zahrát tenis.V první lize jste odehrál značnou část kariéry. Jak se proměňovala kvalita té soutěže?
Těžko se to porovnává. Během těch let se měnil hokej samotný. Nechci říkat, že ta liga by neměla vůbec žádnou úroveň. To rozhodně ne. Ale řekl bych, že poslední roky se to zcvrklo. Je tam pár ambiciózních týmů, jako je Ústí, Chomutov nebo byla Boleslav. Ale hodně se zvětšil odstup dalších týmů. Kleště mezi ambiciózními týmy a průměrem se roztáhly.Před nedávnem diskutované uzavření extraligy by první ligu asi de facto zničilo, souhlasíte? To by nebylo dobré pro hokej. V každé soutěži se má o něco hrát, a pokud by se tam o nic nehrálo, tak by to nebylo správně. Já naopak vítám tu širší baráž, která podle mě bude zajímavá i pro diváky. Já jsem s Ústím zažil zápasy v play-out, byl jsem zde loni na Kometě s Kladnem. To ještě byla slušná návštěva, ale jinde to lidi ani nezajímá, o nic se nehraje a nemá to cenu. Diváci chtějí vidět boj, kdy o něco jde. Naopak si myslím, že zápasy širší baráže budou vyprodané i na extraligových stadionech i u týmů z první ligy. Bylo to tak i v Ústí, během sezony nechodilo moc lidí, a když přišly klíčové zápasy, tak byla hala vyprodaná. Takových utkání by se mělo hrát co nejvíc. Je to zajímavé pro fanoušky a hráčům to také dá víc. Zápasy, ve kterých se hraje o všechno, jsou nejlepší.
Najde se ve vaší kariéře nějaký spoluhráč, na kterého budete nejčastěji vzpomínat? Jelikož jsem končil v Ústí, tak mám teď čerstvě v paměti spíš hráče odtam. Hlavně asi Pavla Janků, se kterým jsem odehrál pár let. Milan Antoš, Honza Klobouček nebo třeba Patrik Fink, se kterým jsem hrál ve Znojmě. Vzpomenu třeba také Tomáše Klimta, s tím jsem se potkal na Kladně, v Ústí, jeden čas hrál i za Kometu. To jsou asi kluci, se kterými jsem nejvíc v kontaktu. Jsou asi moji nejlepší kamarádi z hokeje.
Osobní dotazník Davida Pazourka:
První trenér: Pan Hrstka. Nejvíc nás ale v žácích do hokeje zasvětil pan Stloukal Přezdívka v kabině: Pazi Oblíbené číslo dresu: Žádné oblíbené jsem neměl, všude jsem měl jiné Oblíbený nápoj: S věkem vypiju cokoliv Oblíbené jídlo: S věkem sním cokoliv Oblíbený stadion: Jeden čas jsem jezdil rád do Boleslavi, pak se to zlomilo Neoblíbený stadion: Starý zimák v Karlových Varech, Olomouc, Kadaň Nejlepší hokejový zážitek: Postup se Znojmem do extraligy Oblíbená hudba: Nemusím nějak ostrou hudbu, jinak víceméně cokoliv Koníčky: Ve sportu se umím nějak postavit ke všemu, nejradši mám asi tenis Rodinný stav: Rozvedený Děti: Roční dcera s přítelkyní Životní motto: Žádné takové nemám. Člověk si vším musí projít sám, mně se třeba rozsvítilo až kolem třiceti.
Statistiky:
Sezóna Klub Z G A B TM 1991-92 Zetor Brno (ELJ) 38 19 22 41 - 1992-93 Zetor Brno (1.ČNHL) 40 11 6 17 - 1993-94 Kometa Brno (1.liga) 40 11 11 22 - 1994-95 Kometa Brno (1.liga) ? 3 4 7 - 1995-96 HC Vajgar Jindřichův Hradec (1.liga) 42 6 12 18 53 1996-97 Kometa Brno (1.liga) 45 12 22 34 - 1997-98 Kometa Brno (1.liga) 50 19 24 43 - 1998-99 HC Znojemští Orli (1.liga) 51 8 24 32 34 1999-00 HC Znojemští Orli (E) 51 9 28 37 0 2000-01 HC Znojemští Orli (E) 52 8 11 19 4 2001-02 HC Znojemští Orli (E) 53 5 11 16 34 2002-03 HC Vagnerplast Kladno (1.liga) 48 11 25 36 59 2003-04 HC Rabat Kladno (E) 52 5 6 11 10 2004-05 HC Slovan Ústečtí Lvi (1.liga) 52 17 18 35 6 HC Slovan Ústečtí Lvi (1.liga,p-o) 10 3 7 10 6 2005-06 HC Slovan Ústečtí Lvi (1.liga) 49 15 22 37 88 HC Slovan Ústečtí Lvi (1.liga,p-o) 11 5 3 8 2 HC Slovan Ústečtí Lvi (E,bar) 6 1 0 1 2 HC Rabat Kladno (E) 1 0 0 0 0 2006-07 HC Slovan Ústečtí Lvi (1.liga) 22 8 8 16 8 HC Slovan Ústečtí Lvi (1.liga,p-o) 12 1 2 3 10 2007-08 HC Slovan Ústečtí Lvi (E) 52 8 10 18 42 HC Slovan Ústečtí Lvi (E,p-out) 9 2 0 2 2 HC Slovan Ústečtí Lvi (E,baráž) 4 0 0 0 29 2008-09 HC Slovan Ústečtí Lvi (1.liga) 43 10 15 25 14 HC Slovan Ústečtí Lvi (1.liga,p-o) 16 3 5 8 8 HC Slovan Ústečtí Lvi (E,baráž) 4 0 0 0 2 2009-10 HC Slovan Ústečtí Lvi (1.liga) 36 12 22 34 18 HC Slovan Ústečtí Lvi (1.liga,p-o) 17 6 10 16 12 2010-11 HC Slovan Ústečtí Lvi (1.liga) 25 6 7 13 12 2011-12 HC Slovan Ústečtí Lvi (1.liga) 42 2 16 18 20 Z G A B TM Celkem v extralize 278 37 66 103 50 Celkem v 1. lize 573 143 233 381 399 |