Do druhé třetiny jste měli daleko razantnější nástup než do první. Čím to bylo?
To máte pravdu, o přestávce nám trenér říkal, že to nebyl zrovna nejlepší výkon. Snažil se nás ale povzbudit a i my jsme se mezi sebou hecovali. Ve druhé třetině jsme začali hrát jednoduše. A začalo se nám dařit.
Tvoje branka byla vítězná. Jak jsi akci viděl ze svého pohledu?
Někdo z obrany nahodil puk po mantinelu. Já jsem ho chtěl protečovat na Karla Pláška, aby mohl ujíždět na branku. Jenže on to pustil a podržel mi hráče, takže jsme jeli dva na jednoho. Vzal jsem to na sebe a padlo to tam.
Na konci druhé třetiny došlo k šarvátce. Co ji vyprovokovalo?
Byl tam neodpískaný faul na Karla Pláška. Hrajeme jako tým a nechtěli jsme nechat našeho spoluhráče zranit. Tak jsme se za něho postavili a dopadlo to, jak to dopadlo.
Na konci zápasu jste hráli v oslabení a Vítkovice odvolaly brankáře. Věřil jsi, že náskok udržíte?
Pro nervozitu nebyl prostor, museli jsme se soustředit na bránění. Byli jsme v klidu a odhodlaní náskok udržet.