Jste na pátém mistrovství. Je to už pro Vás rutina, nebo je to stále něco zvláštního?
Mistrovství světa se asi ani jako rutina brát nedá. Člověk hraje celý život hokej, aby dosáhl nějaké úrovně, a když jí dosáhne, tak se jí nechce vzdát, neodmítá. To je důvod, proč jsem nároďák nikdy neodmítl a chtěl hrát. Vždycky nějakým tím vyvrcholením je účast na mistrovství světa. Takže jako rutina určitě ne, ale na druhou stranu člověk se cítí jinak, než když byl na turnaji poprvé.
Takže každé další mistrovství, kterého se účastníte, je pro vás speciální?
Je to vyvrcholení reprezentační sezóny. Samozřejmě účast a pocit být na mistrovství světa, je vždycky něco zvláštního a vždy bude. Člověk už ví, co od toho očekávat, jak to probíhá, jak to asi je. Na druhou stranu váží si toho, že se sem probojoval, že tu může být a hrát.
Na kterém mistrovství jste pociťoval od veřejnosti největší tlak na výsledek? Bylo to v Německu 2010 a na nynějším turnaji?
Turnaje jsou vždy stejné. Očekávání je takové, aby český tým dovezl medaili. Tlak se zvedá nebo snižuje podle toho, jak tým prochází turnajem, zápasy v základní skupině, jestli prohrává nebo vyhrává. Samozřejmě, když má ze začátku horší výsledky, tak tlak vzrůstá, je to mírně negativní prostředí. Z pozice sportovce můžu říct, že se člověk nesoustředí na jeden, dva zápasy nebo začátek, ale na mistrovství jako celek. Takže nějaký v uvozovkách tlak, napětí a vědomí je spíše závislé od výsledku v prvních zápasech.
Hrajete ve finské lize, můžete tak porovnávat. Je veřejnost ve Finsku také tak kritická jako v Česku?
Já umím finsky kulový, takže nečtu finské zpravodajské servery (smích). Ale pokud si promítnu spíše klubovou mentalitu, tak ve Finsku v uvozovkách hokej tolik nežerou. To znamená, že s přicházejícím úspěchem nejsou tak euforičtí pozitivní a zase s neúspěchem nejsou tak negativní jako u nás. U nás nálada lidí daleko více kolísá nahoru dolů podle výsledků klubu, kterému člověk fandí. Finové jsou spíše uzavřenější do sebe, a to se promítá i ve fandění a celkově ve sledování sportu. Berou sport jinak.
Nemrzí vás někdy, když si přečtete v novinách třeba nějakou až moc přehnanou kritiku, nebo reakce fanoušků, které už jsou za hranou?
Člověk už hraje hokej dlouho a sám vycítí, jestli tým hraje dobře nebo špatně a nedá tolik na názor lidí, protože ten je lehce ovlivnitelný. Strašně rychle skáče z negativa do pozitiva a naopak. Každý sportovec je od názorů a vědomí společnosti, nechci říct izolován, ale oproštěn, protože se soustředí úplně na jiné věci. Sám podle svých výkonů a výsledku ví, jestli hraje dobře nebo špatně. Samozřejmě lidé sledují hokej od televize a nikdy nemohou mít stoprocentně objektivní pocit a názor, jak se mistrovství odehrává. Jistě, člověk se něco doslechne, ale nechává to ve svém vědomí v pozadí a nezabývá se tím, jestli si lidé po třech utkáních myslí, že hrajeme dobře nebo špatně.
Kde je podle Vás větší tlak na hráče? V národním týmu, nebo v Kometě?
Těžko říct. Ono je to jiné v tom, že mistrovství trvá šestnáct dní. Během této doby může být až deset zápasů. Jde to strašně rychle a hráč se soustředí jenom na zápasy. Sezóna trvá osm měsíců, takže hráč žije v klubovém hokeji daleko delší dobu. Takže v uvozovkách v tom sportovním tlaku nebo ve vědomí výsledků je daleko delší dobu. Když je člověk v klubu, bavím se teď o Brně, od rána do večera, má odezvu od lidí, od známých, od 150 tisíců lidí kolem denodenně. Zatímco na mistrovství jsme izolovaní - zimák, hotel, autobus, zápas, trénink, spánek, jídlo. To je tak veškeré naše dění. Hráč se soustředí jen na hokej.
Může hráč vůbec na mistrovství vypnout? Má nějaký volný čas? Jak se třeba snažíte relaxovat Vy?
Snažím se odpočívat. Většinou se jdeme projít do města, ve volném odpoledni si dáme zmrzlinu, ať člověk neleží jen na pokoji. Na večer si třeba pustíme nějaký film. Každý večer se mrknu na výsledky, jak hrály ostatní týmy. Jinak hokeje nesleduji, nezabývám se tím, protože hokeje je za celou sezónu opravdu strašně moc. Mistrovství světa je fyzicky a psychicky hrozně náročné, takže člověk hledá každou malou cestu, jak z toho utéct. Dnes (středa) vím, že mám volné odpoledne a hokej pro mě začíná zase až zítra ráno.
Říkal jste, že sledujete výsledky ostatních zápasů na turnaji. Co jste třeba říkal na prohru Ruska s Francií?
Neříkal jsem nic. Co si tak člověk řekne? „Ty vole!“ To je všechno (smích).
Když si vezmu, že by prohrála s Francií česká reprezentace, bralo by se to doma hodně negativně. Pro Rusy to ale musela být obrovská tragédie.
Samozřejmě, ještě na ten jejich velký ruský svátek, co byl. Ale když vidíš nějaký překvapivý výsledek, jenom se nad tím na vteřinu pozastavíš. Překvapivé výsledky jsou nejen v hokeji, ale všude, v kterémkoliv sportu. Překvapení na mistrovství vždy nějaké bude.
Co říkáte na atmosféru ve Stockholmu? Zatím je to takové mdlé, mimo domácí zápasy chodí na hokej málo fanoušků.
Svým způsobem, když můžu srovnat s Německem a Bratislavou. Jednak Německo a Slovensko sousedí s Českem. To znamená, že spousta českých fanoušků turnaj navštívila a atmosféra pro český nároďák byla daleko znatelnější. Možná je to způsobené tím, že člověk jezdí na Švédské hry a ten zimák zná. Tak mu to zase až tolik nepřijde, že je to mistrovství světa, protože tenhle zimák má obježděný. Jestli je v hledišti dva tisíce lidí nebo pět tisíc lidí, to už je celkem jedno a člověk to tolik nevnímá.
Souhlasíte s tím, že se mistrovství hraje každý rok? Nepomohlo by mu, kdyby se hrálo třeba jednou za dva roky?
To je otázka na delší úvahu. Mistrovství se ale hraje každý rok od nepaměti, tak proč to měnit. Některý stát to prožívá více, věnuje se to mu více, některý zase méně. Na druhou stranu tady ve Švédsku je zorganizované mistrovství perfektně. Když budu mluvit z pozice hráče, tak tu máme veškerý servis, nic nechybí. Není tu nic, že bych si řekl, sakra tohle ani není mistrovství světa. Možná loni, kdy jsem tady nebyl, tak to pořadatelé trochu podcenili a vznikl názor, že to není mistrovství, jak má být, Ale letos je z pozice hokejisty servis a samotná individuální atmosféra uvnitř naprosto stejná jako každý jiný turnaj.
Začíná pro Vás pravé mistrovství až zápasem ve čtvrtfinále? Atmosféra už bude jistě znatelně lepší.
Víme, že deset dnů je jen v uvozovkách základní skupina a nezáleží tolik, jestli vyhrajete sedmkrát nebo třikrát. Jde o to, abyste se protlačili do čtvrtfinále, a to jsou zápasy, nechci říct za odměnu, ale zápasy, pro které člověk žije celou sezónu. Dře se od léta s prominutím jako idiot každý den, aby si takové zápasy zahrál. Těší se na ně.
Kdyby Vám někdo řekl před turnajem, že budete hrát ve čtvrtfinále proti Švýcarsku, asi byste to brali. Nakonec to tak dopadlo, i když podle trochu pozměněného scénáře.
Je to takové zavádějící a dvojsmyslné. Před turnajem si každý z kluků řekl: „Sakra Kanada, Švédsko nebo Švýcarsko? Bylo by nejlepší Švýcarsko.“ Na druhou stranu Švýcaři opravdu hrají výborně. Lidé možná jejich hru nedocení, anebo si jí tolik neváží, ale opravdu hrají perfektně. Ztratili pouze jeden bod a není náhoda, že porazili nás, Švédy i Kanadu. Subjektivně nás čeká jednodušší soupeř, ale na druhou stranu opravdu hrají výborně a bude to hrozně těžké.
Které mistrovství vám nejvíce přirostlo k srdci? Nejspíše to bylo Německo díky zlaté medaili.
Každý turnaj má svoje. Riga 2006 bylo moje první mistrovství, bylo to neuvěřitelné, člověk tomu ani nechtěl věřit, že na mistrovství hraje. Tohle ani nebyl dětský sen, tak daleko jsem nekoukal, když jsem byl malý. Každé mistrovství je něčím specifické. Německo průběhem a tím, že se vyhrálo zlato. Na Slovensku se hrál zase perfektní hokej a nepovedlo se akorát semifinále, jinak to od prvního dne klapalo a perfektně jsem si to užil. Každé mistrovství má něco do sebe. Je něčím specifické, výjimečné a člověk na něj bude vždy vzpomínat.
V národním týmu už jste prošel mnoha mistrovstvími, mnoha zápasy v rámce Euro Hockey Tour. Nemrzí váš, že jste se ještě nepodíval na olympiádu?
Chtěl jsem jet na letní do Londýna, ale už nebyly lístky (smích).
Myslel jsem samozřejmě jako hráč.
Já jsem takhle vysoko nikdy nepomýšlel. Byl jsem na gymplu, když bylo Nagano 1998 a poprvé začali jezdit hráči z NHL. Tohle už je fakt absolutně maximální top level, do kterého jsem se na klubové pozici nikdy nedostal. O olympiádě jsem ani nepřemýšlel a myslím, že dnes v květnu je zbytečné, abych o ní přemýšlel dál.
Máte z Brna ohlasy, jak tady hrajete? Jste s někým v kontaktu?
Samozřejmě s tátou, bráchou, manželkou a nejužší rodinou si člověk zavolá každý den. Jinak mám toho hokeje tolik, že i když mi lidí píší, tak odepíšu jen zdvořilostně smsku zpátky. Jinak se o hokeji moc nechci bavit, protože toho je hodně a chci vypnout. Takže nestojím o to, abych si s někým volal a rozebíral to od A do Z.
Říkáte, že sezóna byla náročná. Měl jste vůbec čas navštívit nějaký fotbalový zápas? Nemyslím třeba v Česku, ale například v Anglii na svoji oblíbenou Premier League?
Viděl jsem Zbrojovku doma v srpnu (s úsměvem). Hokejová sezóna s tou fotbalovou v podstatě koliduje. Pokud má člověk výkonnost a dotáhne to až do reprezentace, tak není čas někam vyjet. Až bude čas tak určitě vyjedu, letos jsem viděl fotbaly jen v televizi.
Nedávno jste v nějakém rozhovoru řekl, že by vás bavila novinařina. Jakou nejoriginálnější otázku jste dostal?
To si teď momentálně nevzpomenu (s úsměvem). K té novinařině. Je spousta témat, které se každému sportovci dostanou do podvědomí. U mě je to třeba dejme tomu fotbal. Kdesi jsem řekl, že jsem chtěl studovat žurnalistiku a přemýšlel jsem o tom. Od mala jsem si kupoval noviny. Noviny mě vždy bavily, takže to je třeba práce, která by mě možná bavila. Na druhou stranu bych nechtěl, aby automaticky vzniklo kolem toho nějaké klima, že jsem už napůl v redakci a učím se psát všemi deseti (smích).
Takže možná ve stopách pana Meixnera (bývalý skvělý hokejista Komety a poté sportovní novinář) nepůjdete?
Pana Meixnera zdravím, protože mi hned napsal. To by byl dobrý učitel.
Vžijte se do role, že jste novinář. Na co byste se sám sebe zeptal?
Já nevím, mě napadají samé kraviny. Pusť to z hlavy. (smích)
Vím, že je to před čtvrtfinále předčasné. Můžete slíbit do Česka medaili?
Naslibovat může člověk hory doly. Já ti tady slíbím, co chceš. (smích) Spíše může člověk na rovinu a upřímně říct, že udělá maximum proto, aby měl co nejlepší výkonnost a abychom hráli, doufám, že nejen zítra, co nejlépe. Pokud budeme dostatečně dobří, budeme mít medaili.
Mistrovství světa Petra Hubáčka
2006 | První účast na mistrovství světa a rovnou medaile. V lotyšské Rize došel český tým až do finále, když přešel ve čtvrtfinále přes největšího favorita turnaje Rusko a v semifinále si poradil s Finskem. Nakonec svěřenci Aloise Hadamczika nestačili na Švédy a brali stříbro. Petr na turnaji odehrál devět zápasů a vstřelil jeden gól |
|
2007 | 7. místo | I o rok později byl brněnský rodák v národním výběru, tentokrát medaili neslavil. Rusové Česku vrátili porážku ve čtvrtfinále z minulého roku i s úroky. Tentokrát zůstal velký bojovník a srdcař bez jediného kanadského bodu. |
2010 | Český tým neměl dobrý start do MS v Německu. Tým, který se málem neprobojoval do vyřazovacích bojů, se však odrazil k famózní cestě za zlatem. Ve čtvrtfinále porazil na nájezdy Finsko, v semifinále stejným způsobem Švédy a ve finále dokázal porazit díky famóznímu výkonu brankáře Vokouna super favorita Rusko. Petr Hubáček měl v turnaji důležitou roli. Dával například gól ve skupině proti Švédsku, které muselo Česko nutně porazit. Celkově si na turnaji připsal dva přesné zásahy. |
|
2011 | Chybějící medaili do své sbírky získal Petr Hubáček na MS 2011 na Slovensku. Český tým nabitý hvězdami sice do finále neprošel, na turnaji však předváděl skvělé výkony a bral díky ním alespoň bronzové medaile po další velké bitvě s Ruskem. Na tomto turnaji si připsal Petr dvě asistence. |