Jaké byly pro vás první dva zápasy ve finále po vašem zranění?
První zápas po návratu byl pro mě hodně těžký, to jsme se do toho dostával poměrně špatně, protože kondice se úplně nedostavila. Dával jsem si sice během pauzy tréninky navíc, ale nakonec bylo znát, že mi chybí ostré zápasy, obzvlášť když jde o finále. Třinec má bruslivý tým, dobře hraje na puk, mají výborně hráče a hrají opravdu dobře. Bylo to ze začátku opravdu těžké.
Měli jste domluveno, kde a jak začnete už během třetího zápasu?
Byli jsme domluvení, že začnu na pozici třináctého útočníka a sem tam budu chodit na oslabení. Ve třetím zápase už byl dali ale nějaké minuty navíc v normální hře a střídal jsem se s kluky v lajně. Ve čtvrtém zápase se navíc zranil Radim Zohorna, takže jsme museli mít čtyři kompletní lajny.
Už se tedy nebylo nač šetřit, souhlasíte?
Musel jsem do toho dát všechno, i když jsem třeba neměl tolik síly, ale zvládl jsem to nakonec stejně jak všichni ostatní.
Svou porci minut jste si odehrál i při oslabení. Myslel jste trochu ještě na zraněnou ruku?
Nesmím to řešit. Musím to hrát stále naplno, protože oslabení je přesně moje práce. Tam chodíme všichni naplno. V oslabení mi to jde, jinak tahám nohy (usmívá se).
Nakonec jste vše ve čtvrtém zápas korunoval brankou na 5:2. Jak celá akce seběhla?
Byla tam situace, kdy stříleli a Leoš zachytil puk ze vzduchu. Spadlo to přímo před Vinnyho (Tomáš Vincour, pozn. red.), který krásně obhodil obránce a já už jsem to měl jen do prázdné branky. Každý vycítí, jestli může jít dopředu. Oni tam propadli, my rázem šli do brejku dva na jednoho.
Byl to jeden z nejsnadnějších gólů v kariéře?
Už jsem dal takhle asi čtvrtý gól, kdy jsem šel sám na prázdnou branku. Byl to tedy jeden ze čtyř nejlehčích gólů v kariéře (úsměv). Užil jsem si to trochu více, když jde o finále, navíc jsme si pojistili výhru a ještě na domácí půdě v takové atmosféře. Bylo to hezké.
Vzpomněl jste si na tu dřinu, kterou jste poslední měsíc absolvoval, kdy jste nemohl hrát a kluky jezdil na všechny zápasy podporovat?
Každý gól je pro mě odměna. Trochu se mi to promítlo v hlavě a byla to pro mě třešnička za to utrpení, když jsem zápasy musel sledovat jako diváky a nemohl kluků pomoci. Naštěstí jsme vyhráli a teď si půjdeme pro poslední výhru. Poslední krok, ale jak se vždycky říká, bývá nejtěžší.