Jak se zrodil váš přesun do brněnské Komety?
Poslední tři sezóny jsem strávil v Hradci Králové. Když mi končila smlouva, začal jsem řešit budoucnost. Hledal jsem dobrou organizaci, ambiciózní tým. Člověk chce vyhrávat, hrát nahoře… Další věc byla ta, že nás to s rodinou už táhlo blíž k domovu. Z těchto kritérií nám vyšla Kometa, tak jsem požádal agenta, aby se zkusil zeptat, zda by bylo možné v Brně působit. K naší radosti byla Kometa jednáním otevřená. Cítil jsem, že o mě mají zájem a jednání proběhla rychle.
Bavil jste se s majitelem klubu a hlavním koučem A-týmu Liborem Zábranským, jaká by měla být vaše role v týmu?
Než došlo k podpisu smlouvy, jednou z podmínek bylo osobní setkání s Liborem Zábranským. Já byl jenom rád. Když jde člověk do týmu, chce vědět, jakou bude mít roli. Nechce se dostat do pozice, ve které se necítí dobře. Vím, co umím i co neumím, čím můžu být týmu prospěšný. Řekli jsme si představu, co se ode mě čeká. Ze schůzky jsem měl dobrý pocit a jenom to potvrdilo mé rozhodnutí.
Můžete nastínit, o jakou roli půjde? Fanoušci vás znají jako důrazného útočníka, který se nebojí hrát kolem brány…
Přesně tak, těžko se budu ve svých třiatřiceti letech měnit a hrát jiný hokej, než na jaký jsem byl zvyklý doposud. Hraji důrazně, snažím se být nepříjemný pro soupeře a dostat se mu pod kůži. Myslím, že součástí mého hokeje je i obětavost, bojovnost a podřízení se týmovému úspěchu.
Kometou žije nejen město Brno, ale i celý region. Je pro vás výzva být součástí tohoto fenoménu a obstát v něm?
Samozřejmě vnímám, že Kometa je pro jihomoravský kraj číslo jedna. Fenomén, který je fanoušky obrovsky sledovaný. Tohle je pro hráče také velmi zajímavé - chce mít plný stadion, hrát před spoustou lidí… Zvykl jsem si fungovat pod tlakem. Zatím nejsem schopný to srovnat, ale třeba z Hradce Králové jsem zvyklý na tlak na výsledky i na výkonnost. Je to nedílná součást hokeje.
Jaká pro vás byla Kometa jako soupeř? V minulosti jste proti Brňanům několikrát nastoupil i v play-off…
Když jsem přicházel do Hradce, v tu chvíli byla aktuální série, kdy se Mountfieldu v Brně nedařilo vyhrát. Každý měl v hlavě, že se odtud body příliš nevozí. Pak se to trochu vyrovnalo. Kometa vždy hrála ofenzivní hokej, začátky zápasů v Brně byly vždycky krušné. Říkali jsme si, hlavně přežít začátek, otupit to a pak třeba dát gól z přesilovky. A v play-off to bylo s Kometou pro každý mančaft vždycky náročné. Z hlediska zájmu fanoušků to mělo obrovský náboj, vyřazovací boje nenechají lidi chladnými. Vždycky jsem si ty série užíval.
Které spoluhráče v kabině Komety již znáte?
S Michalem Gulašim jsem dlouhé roky vyrůstal v Ostravě, ve Vítkovicích jsem hrál s Michalem Barinkou. Trošku znám Martina Zaťoviče. A samozřejmě Petr Holík, se kterým jsem nastupoval za Zlín. Plánoval jsem mu zavolat a poptat na věci kolem kabiny a Komety.
Vyznáte se ve městě, nebo se ještě musíte rozkoukat?
Abych pravdu řekl, ve městě to zatím moc neznám. Jednou dvakrát za rok mě vždy manželka vytáhla do Brna na nákupy a to bylo všechno (úsměv). V předloňském play-off jsme s Hradcem Králové bydleli na hotelu u Výstaviště, byl jsem tu také na koncertu hudební skupiny Lucie. Zatím tedy znám město velice okrajově.
Jaké pro vás budou zápasy proti vaším bývalým klubům?
Proti Mountfieldu určitě speciální, ty kluky tam znám. Vím, jaké to bylo, když jsem hrál poprvé za Hradec proti Zlínu. Byl to zvláštní zápas. Nejprve jsem si vůbec nic nepřipouštěl a v 10. minutě první třetiny jsem se cítil strašně zvláštně. Všechny ty kluky jsem znal. Nebudu říkat, že to nyní bude něco jiného. Proti Vítkovicím to bude asi v rámci standardu ostatních soupeřů, je to přeci jenom deset let, co jsem tam hrál.
A co duely se Zlínem, které fanoušci vnímají jako derby?
Ve Zlíně jsem strávil sedm let. Kádr se tam moc neobměňuje, lidi kolem mančaftu pořád znám. Vím, že jsou v jádru dobří. Když přijedu na ten specifický zimák, je to pro mě něco zvláštního. Přijedu tam ale jako soupeř. S Hradce Králové se mi tam v průběhu těch třech let nepodařilo vyhrát za tři body, takže věřím, že to nyní co nejdřív napravím s Kometou.
Kromě zkušeností z extraligy máte na kontě i bronzovou medailí z MS hráčů do dvaceti let, které se v roce 2005 uskutečnilo v USA. Vnímáte to s odstupem času jako velký úspěch?
Už tenkrát jsem to bral jako velký úspěch. Bylo mi devatenáct a najednou jsme přivezli bronz z mistrovství světa. Cením si toho a rád na to vzpomínám. V NHL tehdy probíhala stávka a šampionát dvacítek měl díky tomu obrovskou úroveň a sledovanost. Když se podívám na soupisku tehdejšího kanadského týmu, bylo tam snad osm hráčů, kteří dnes mají Stanley cup nebo zlaté olympijské medaile – Crosby, Getzlaf, Perry, Bergeron, z Ruska Ovečkin, Malkin a další.
Šlo už tehdy poznat, že jde o hráče nejvyšší světové úrovně?
Jasně, uměli to. Kanada celý turnaj soupeře válcovala. Nejnižší vítězství měli proti nám. Skončilo to 1:3, ale to se v bráně roztrhal Marek Schwarz. Také to mohlo být 1:8. Kanaďané měli turnaj pod kontrolou celou dobu. Něco jiného je extraliga. Hraji ji patnáct let a mám jeden titul se Zlínem. Na další podobný úspěch stále čekám.