Lidé uvěřili naší cestě, tím se to zlomilo, bilancuje třináct let v Kometě Libor Zábranský

Lidé uvěřili naší cestě, tím se to zlomilo, bilancuje třináct let v Kometě Libor Zábranský
 

B r n o – Je tomu letos v říjnu třináct let, co do Komety vstoupil v roli akcionáře Libor Zábranský. Klub tehdy hrál druhou nejvyšší soutěž, na zápasy chodila hrstka diváků. Dnes je z modrobílého klubu fenomén, který rozdává radost celému regionu. „Od října 2004 jsme skutečně odvedli velké množství práce,“ ohlíží se za vzestupem klubu Libor Zábranský, bývalý vynikající obránce, jenž nyní v Kometě působí jako stoprocentní majitel, generální manažer a hlavní kouč A-týmu. Ten na jaře dovedl k historicky dvanáctému titulu mistra republiky.

 

Začněme tento rozhovor vaší bohatou hráčskou kariérou. Jakého úspěchu si z ní ceníte nejvíc?
Zažil jsem toho strašně moc, krásného i tvrdého. Nádherný byl restart po vojně v Táboře v nejvyšší soutěži v Českých Budějovicích. Strašně mi tenkrát pomohl pan Pražák s panem Caldrem. Byli tam skvělí hráči. Eda Turek, Roman Horák, Luboš Rob, Milan Nedoma, Radek Bělohlav… Na Budějovice nedám dopustit. S odstupem času si velice vážím ocenění za nejlepšího obránce extraligy roku 1996. Tenkrát jsem to tak nebral, protože jsem byl hrozně zklamaný, že jsem nejel na mistrovství svět do Vídně. Kluci tam získali titul mistra světa. Pan Bukač mě tenkrát jako nejmladšího beka vyřadil dva dny před mistrovstvím. Nicméně jsem pak v létě podepsal kontrakt se St. Louis Blues, to pro mě bylo něco.... V NHL jsem měl možnost hrát v obraně s Allanem MacInnisem, zažil jsem Bretta Hulla, Granta Fuhra a další obrovské osobnosti. Měl jsem tu čest hrát v reprezentaci pod panem Hlinkou a vidět, jak dodává hráčům sebedůvěru, nebo ve Vsetíně po boku Jirky Dopity, Pavla Patery, Martina Procházky nebo Radka Bělohlava. Zažil jsem i Spartu, takže můžu posoudit, jaký tlak tam na hráče je.

Našly by se ve vaší kariéře i stinné momenty?
Nelituji ničeho, čím jsem v kariéře prošel. Bohužel to nejhorší jsem zažil v tehdejší Kometě. Strašně špatně a negativně vzpomínám na tehdejší Kometu za úřadování pana Sršně a dalších. To byla jedna velká katastrofa. Nikdy nezapomenu na to, jak jsem se na Třídě kpt. Jaroše dobrovolně hlásil na vojnu, aby mě odvedli do Tábora. K hokeji patří i zranění a já musel kariéru bohužel ze zdravotních důvodů ukončit. V Pardubicích jsem hrál play-off s angínou, nechtěl jsem se vykašlat na mužstvo. Sedlo mi to na srdce a najednou byl ze dne na den konec. Lékaři mi doporučili klid. Abych ho měl, vstoupil jsem v říjnu 2004 coby akcionář do Komety, která byla tehdy v podstatě před krachem (úsměv).

Měl jste na takový krok myšlenky už během hráčské kariéry?
Jako aktivní hráč nikdy nepřemýšlíte nad tím, že byste se někam vracel v manažerské roli. Měl jsem velký sen, že se do Komety jednou vrátím jako hráč, a budu nastupovat v rodném městě před svojí rodinou a kamarády. Bohužel se mi to nesplnilo, ten sen si plním jinak. Je spousta hokejistů mého věku, ale i starších a mladších, kteří museli z Brna utéct. Jeden z prvních cílů, které jsem po vstupu do Komety měl, bylo vybudovat z ní superklub, ale hlavě zařídit, aby naše děti už z Brna nemusely utíkat.

V jakém stavu jste v roce 2004 brněnský hokej našel?
Vzhledem k tomu, že se teď hodně bojuje proti vulgarismům na stadionech a tento rozhovor vzniká také na stadionu, říct naplno, co se tady dělo, nemůžu. Nebylo to jen o stavu Komety, ale o stavu celého hokejové hnutí v Brně. To byla jedna velká katastrofa. Jediný, kdo to měl zorganizované, byl pan Strnad z mládeže tehdejšího Ytongu. Dával do toho obrovský kus srdce. Po pár letech jsme se spojili a mládež Ytongu přešla pod Kometu. S jeho výjimkou tu panovala totální ztráta osobností. Co se tady dělo, to se nedá ani popsat.

Jaké byly vaše manažerské začátky v Kometě?
Když jsem vstupoval do klubu, na tribuně bylo tři sta nebo čtyři sta diváků. Nikdo tu hokeji nevěřil a já se ani nedivím. Kometa hrála druhou nejvyšší soutěž. Pan Medlík s panem Fukanem (tehdejší majoritní vlastník Komety) následně přivedli nadstandardní prvoligové hráče. Šli do velkého risku, ale zaplať pánbůh, že to udělali. Začala se na to nabalovat spousta dalších věcí a klub šel nahoru. Vedly se obrovské debaty s politiky. Pan Zlatuška, předseda představenstva Starezu, nám dělal takové peklo, že jsem v jednu chvíli vytrhl Brno z názvu klubu a řekl, že když se město takto ke Kometě chová, nezaslouží si, aby v názvu bylo. Do půlroku se tyto věci ale narovnaly. Ta doba byla hektická.

Příběh Komety pokračoval, když od sezóny 2009/2010 začala hrát nejvyšší soutěž…
V roce 2009 se nám ve finále první ligy nepodařilo přejít přes Ústí nad Labem. Jarda Vlasák, šéf extraligového Znojma, se zároveň rozhodl dál nepokračovat v hokeji. Když jsem po nepodařeném finále viděl to obrovské zklamání lidí, kteří za námi šli, vstoupil jsem s Jardou Vlasákem jako poslední do jednání. Jsem hrozně rád, že nerozhodovala jenom výše kupní ceny za právo na účast v soutěži a postoupení licence, ale také to, aby extraliga zůstala na jižní Moravě. Jen se podívejme na jižní Čechy, kde nejvyšší soutěž není a je to pro tamní region obrovský deficit.

Jak vzpomínáte na první extraligovou sezónu?
Spojení neúspěšného znojemského celku, který skončil takřka v baráži, a neúspěšného prvoligového mužstvo Komety, které do baráže zespodu ani nepostoupilo, bylo naprosto neřešitelné. Vypadalo to katastrofálně. Tenkrát jsem se k tomu s panem Medlíkem postavil po svém a řekl, že polovinu hráčů klidně vyhodím a nakoupíme nové. Byly tam nějaké trenérské změny, kdy i já jsem působil na střídačce. V tabulce jsme měli osmadvacetibodovou ztrátu na Mladou Boleslav, ale nakonec se nám podařilo dostat i před Boleslav a v podstatě zachránit. Bylo to něco neuvěřitelného jak na nervy, tak na finance.

Z Komety je dnes znovu velký klub. Kde vidíte zrod brněnského hokejového fenoménu?
Kometa měla díky legendám vždycky jméno. Mluvilo se o ní v období slávy, v době temna i nyní. Tím, že jsme obrovsky investovali do marketingu, vizibility značky a jsme hodně vidět například na charitativním poli, zasahujeme širokou společenskou škálu. Lidé vnímají vzestup Komety. Aby někam chodili a byli ochotní investovat do vstupného, musí tomu věřit. A lidé nám začali věřit, tím se to celé zlomilo. Veřejnost začala věřit tomu, že se Kometa vrátí zpátky na vrchol. Vezměte si jenom, kolik lidí je schopno dát si nálepku Komety na své auto a takto se s klubem identifikovat. Jsou na klub hrdí.

Jste vy sám hrdý na to, jak dominantní má dnes Kometa postavení?
Ano, jsem. Zároveň k tomu přistupuji s pokorou, když vidím, v kolika lidech, v jak malém počtu, jsme schopni tento kolos řídit. Všichni lidé kolem mě tomu dávají srdce. Jsem hrdý hlavně na ně, na hráče a na fanoušky, kteří nám dělají fantastickou atmosféru. Přál bych si, aby doba, kdy jsme nahoře, nikdy neskončila. Na druhou stranu si musíme uvědomit, že ne pokaždé se může dařit. Pokud bychom měli nějaké výkyvy, tak si přeju, aby jich bylo co nejméně a byly co nejmenší.

Na jaře Kometa korunovala svůj vzestup ziskem mistrovského titulu. Splnil se vám sen?
Neříkám, že se mi splnil sen, ale chtěl bych to ještě jednou zažít. A nejlépe pokaždé, i když je to těžké. Můžeme říct, že za uplynulých třináct let se nám podařilo z Komety vybudovat velkoklub. Za posledních šesti sezón máme čtyři medaile, což nás v tomto období jednoznačně řadí k nejúspěšnějším klubům v extralize. Za poslední tři roky jsme získali dvakrát prestižní ocenění ČSLH Akademie roku za práci s mládeží. V klubu máme spoustu mládežnických reprezentantů a myslím, že na draftu NHL v roce 2018 může mít Kometa velké zastoupení. Když vidím výkony mladých hráčů v Lize mistrů, jsem hrozně rád, že jsem jim dal šanci a oni ji tak dobře uchopili. V tomto má Kometa velkou budoucnost.

Dlouhodobě tvrdíte, že budete tam, kde vás bude Kometa potřebovat. Nyní zastáváte více pozic. Jak to všechno lze zvládnout v jednom člověku a za čtyřiadvacet hodin?
Jde to, jinak bych tady nebyl. Samozřejmě dalších deset let v tomhle kalupu zvládat nejde. V okamžiku, když by se mělo něco dít ve směru k nové multifunkční aréně a my jako Kometa bychom mohli být nápomocni a aktivní, muselo by v klubu přibýt zaměstnanců a já se tomuto projektu budu rád intenzivně věnovat. Zatím to zvládám a spíše mě mrzí, že nemám čas na to, abych mohl víc chodit s mládeží na led. Když vidím, jak máme šikovnou mládež a jak trenéři dodržují koncept tréninkových metod, které jsem zavedl, mrzí mě, že nejsem schopen to časově obsáhnout víc.

Nicméně i na tréninky mládeže nyní chodíte. Například jen pár hodin po vítězství A-týmu nad Spartou jste ráno vedl trénink třetích tříd. Jaké jste si z toho odnesl poznatky?
Od února 2016, kdy jsem po trenéru Hadamczikovi převzal A-tým, jsem na tréninku mládeže přímo na ledě bohužel nebyl. Mám strašnou radost, když vidím, jak děti se zápalem trénují. Například třeťáci mají perfektně zvládnutou naši abecedu bruslení a jde jen o to, aby to opakovali a zdokonalovali tak, aby v mladším dorostu byli připraveni do kondiční zátěže. Pak můžeme do techniky bruslení zapojit víc práci s kotoučem. U mládeže je potřeba to dávkovat, být koncepční a vidět horizont několika let. Myslím, že se nám to zatím daří, byť jde o běh na dlouhou trať. Věřím, že se nám bude dařit dál vychovávat hráče do dospělého hokeje a neskončí to jen Martinem Nečasem. Budoucnost mají další mladí. Řekl jsem to i teď osmákům. Když budou takto makat dál, je otázka pěti let, kdy jsme schopni je vytáhnout do A-týmu. Koukali na mě s otevřenou pusou, chápu, že v jejich dětském světě je pět let hrozně dlouhá doba. Ale když to dokázal Martin Nečas, Filip Král nebo můj syn Libor, proč by to neměli zvládnout oni?

Každý hokejový klub potřebuje finance. V médiích občas čteme zprávy, že některé extraligové kluby dluží hráčům peníze. Jak náročné je zajistit rozpočet?
Je to náročné a každý den, týden i měsíc je to i docela o nervy. Podepisujete hráče s nějakou vizí, mají třeba smlouvu na dva nebo tři roky. Zažili jsme situaci, kdy nám odstoupil velký partner a to je pak obrovská rána do rozpočtu. Jsou to věci, na které se připravit nedokážete. Když se partner klubu nedej bože dostane do finančních potíží, je logické, že jako první ořeže marketingové peníze. Stalo se nám to dvakrát, doufám, že už to nezažiju. Jsou situace, které mohou být v daném sportu napříč republikou pro klub likvidační, protože mají dopad na celkový chod klubu. Bez peněz si nemůžete dovolit takovou hráčskou kvalitu, tím pádem nehrajete nahoře… a jste v začarovaném kruhu. Proto klademe důraz na dlouhodobé partnerské vztahy, abychom byli stabilní. Máme partnery, kteří tu jsou se mnou od začátku, a jsem hrozně hrdý na to, že nám pomáhají.

Vaší velkou vášní jsou marketingové aktivity, které sám vymýšlíte a některé z nich i sám vedete. Kde berete inspiraci?
Mám svoji představu, jak by měl klub vypadat a jak by se měl prezentovat navenek: Bavit diváky, dělat město Brno i region hrdý na Kometu, pomáhat potřebným a být vidět na charitativním poli. Myslím, že se nám to daří. Hlavně chci, abychom měli marketing postavený trochu jinak, než jak je to obvyklé jinde. Každý rok se snažíme udělat něco jiného, nového. Když jsme pracovali na našem velkém projektu Hokejové hry, nikdo moc nevěřil, že jsme schopni něco tak úžasného a v tak malém počtu lidí a při tak velkých nákladech udělat. V loňské sezóně jsme projektem Legenda pomáhá zase dokázali spojit celé hokejové hnutí. Letos je to plánovaný Kometa expres.

Bohužel některé projekty, jako byl Červená z modré… pro život! jsem ze dne na den ukončil. Už pro nás neměly ten správný význam. Najednou to někdo chtěl překlopit do komerční sféry. Tento projekt nás stál každý rok dvě stě tisíc korun. Cíl byl jasný, a to priorita hledat zejména prvodárce, kteří budou následně docházet a v dárcovství pokračovat. Chtěl jsem, aby Kometa šla příkladem. Zorganizovali jsme výzvu sportovním klubům k dárcovství. Jedině tehdejší vedení Zbrojovky vzkázalo, že se nezúčastní, protože by hráči byli unavení. Před loňskou sezónou na nás přišel požadavek, že naše logo v nemocnici může být vidět výměnou za permanentky atd. Udělat z tohoto projektu akci „Červená z modré pro reklamu“ už mi nedávalo žádný smysl a projekt jsem ukončil. Tím v žádném případě nechci říkat, aby lidi nechodili darovat krev. Tento projekt byl opět něco navíc, správná věc, která pomůže tam, kde je třeba. Díky zájmu o hokej se nám podařilo motivovat spoustu prvodárců, každý rok jsme připravovali jejich ocenění a stálo nás to za osm let přes milion a půl korun. Udělali jsme obrovský kus práce, ale pro reklamu jsem to nikdy nedělal a dělat to nechci. Logo Komety tak nikdy na zdech transfúzní stanice Brno vidět nebylo a není. Chci, abychom všechno dělali docela jinak. Chtěl bych, abychom každý rok udělali něco speciálního, na co budou fanoušci hrdí a s čím se ztotožní.

Zastavme se u aktuálního projektu Kometa expres. Jeho zveřejnění sklidilo velký ohlas…
Zveřejněním projektu vznikla obrovská poptávka po jízdence na vlak a vstupence na utkání. Ještě než tento projekt více představíme, chtěl bych říct, že na tento vlak se jízdenky nedají koupit. Chci je dát jako dárek dětem a fanoušci je mohou získat jako dárek v našich soutěžích. Koupíme vstupenky od Sparty, platíme vlak, celý rok budeme mít vlastní modrobílou lokomotivu, která bude jezdit napříč republikou. Je to zase něco, co nikdo nemá. Vůbec tento projekt nebereme komerčně. Chceme něco udělat pro děti z dětských domovů, pro malé hokejisty, aby se podívali na multifunkční arénu. Třeba kvůli tomu jednou nebudou muset jezdit do Prahy, ale uvidí ji ve svém rodném městě. Snad to vyjde a budeme moct odjet vlakem přímo od DRFG Areny.

Tento měsíc oslavíte 44. narozeniny. Co by pro vás byl nejkrásnější dárek?
Kdybych v nějakém jackpotu vyhrál miliardu a půl a mohl se rozhodnout, kde postavit multifunkční arénu (úsměv). Než takový jackpot ale vyhraji, musím dělat další kroky. A o dalším důležitém kroku ze strany Komety směrem k multifunkční hale budeme informovat v nejbližších dnech.


Profil Libora Zábranského:

• Úspěchy v extralize: 1x bronz, 3x stříbro, 2x zlato

• V roce 1995 draftován týmem St. Louis Blues

• V NHL 40 zápasů (1 gól + 6 asistencí), V AHL 94 zápasů (8 gólů + 29 asistencí)

• 307 zápasů v extralize

• V roce 1996 vyhrál soutěž o nejtvrdší extraligovou střelu (153,19 km/h.)

• V roce 1996 vyhlášen nejlepším obráncem extraligy

• 3x na utkání hvězd české extraligy

• 35 zápasů za národní tým (1 branka proti Kanadě v roce 1996)

• Od sezóny 2004/2005 majitel klubu HC Kometa Brno

• Úspěchy v extralize v roli manažera: 1x bronz, 2x stříbro, 1x zlato

• 2x prestižní ocenění Akademie ČSLH udělované za nejlepší práci s mládeží v republice (2016 a 2017)

• Medailové úspěchy mládeže od roku 2009: juniorka 1x bronz, 1x stříbro, starší dorost 2x stříbro, 1x zlato, mladší dorost 1x stříbro, 2x zlato, 8. třída 2x stříbro, 2x zlato

 
 

Tento den před lety



Copyright © 2004-2017 HC Kometa Brno & eSports.cz, s.r.o. | Informace o autorských právech | RSS kanál