Hráče s číslem devět na dresu si na ledě určitě nespletete, Milan Michálek je se svým důrazem a tahem na bránu nepřehlédnutelný. Předvedl to i ve čtvrtečním utkání proti Finsku, ač to byl po delší době první zápas v Evropě, naposledy MS 2009.
Stejně jako celý národní tým i jeho přivítala ve čtvrtek bouřlivá kulisa brněnského Ronda. Úvodní zápas proti Finsku ale nebyl rozhodně jednoduchým vstupem do Českých hokejových her. „Hráli dobře, mají hodně rychlých hokejistů a bylo to těžké utkání. Navíc jsme prohrávali 1:0, ale pak jsme to otočili a ukázala se síla našeho týmu, snad to bude pokračovat,“ vyjádřil přání do dalších zápasů v nadcházejících dnech a týdnech. Před vyprodaným publikem a v takové atmosféře by se leckomu roztřepala kolena. „Máme v týmu hodně zkušených hokejistů, takže nervózní jsme ani nebyli. Podpora diváků byla ale výtečná, bylo to krásné. Doufám, že diváci přijdou na další zápasy a budou nás takhle podporovat, to bylo něco neskutečného,“ vysekl poklonu fanouškům.
Když jsme se dostali k atmosféře, udělali jsme si menší odbočku a porovnávali s atmosférou v NHL, například v týmech, kde Milan působil (San Jose, Ottawa). „Tam se fandí jinak, nezpívá se, nejsou tam bubny. Hala Rondo je také menší, takže to jde víc slyšet. Je to tady určitě lepší,“ měl poměrně jasno. Od atmosféry ale opět na ledovou plochu. Ačkoliv Češi Finy nakonec zdolali, ještě ve druhé třetině prohrávali, nikterak jim ale nedocházela trpělivost a neztráceli hlavu. „Měli jsme v první třetině hodně šancí a věděli jsme, že když budeme hrát takhle, tak tam něco spadne a šli jsme do gólmana. Rolas tam pak dal pěkný gól a potom se to obrátilo.“ Rozhodující aspekty, které přivedly Česko ke třem bodům, viděl rodák z Jindřichova Hradce následovně. „Měli jsme spoustu šancí, šli jsme hodně do brány. Ondra Pavelec chytal také výborně, takže to byl základ vítězství. Hráli jsme výborně v obraně a Finové už ke konci moc šancí neměli, vyzdvihl obranu v čele s Ondřejem Pavelcem.“
Protikladem k převaze národního týmu mohlo být to, že Finové měli v počtu střel navrch. „Přestříleli nás, ale moc šancí neměli, byly to spíše střely z dálky. Šancí jsme měli určitě víc,“ měl jasno. Jedním z důležitých faktorů bylo i to, že tým hrál v tomto složení poprvé, dá se tedy čekat, že souhra bude postupem času lepší a lepší. „Ještě si na to zvykáme a navíc na velkém hřišti. Dva týdny jsem nehrál hokej, měl jsem volno, takže se do toho ještě dostávám. Takže uvidíme, příští zápas to bude lepší.“ U širšího kluziště jsme se na chvíli zastavili. Na začátku bylo zmíněno, že pro Milana Michálka to bylo po delší době utkání v Evropě, předchozí turnaj ZOH 10 se totiž odehrál v Kanadě. „Určitě to bylo jiné. Trochu jsem se tam hledal. Byl to první zápas, bylo to těžké. Je to úplně jiné najetí, nesmíš se tak moc brzdit a stát a spíš všechno v pohybu, tak si na to musím zvyknout,“ porovnával rozdíly mezi širším a užším hřištěm.
Šestadvacetiletý forvard byl trenérem Hadamczikem zařazen hned do první formace, kde byli jeho parťáky Jan Marek a Martin Havlát. „Oba dva jsou výborní hráči, techničtí. Ale jak jsem říkal, ještě se musíme sehrát, zvyknout si na velké kluziště. Ještě máme pár zápasů před MS, takže se to snad zlepší,“ nastínil, jak probíhala spolupráce při čtvrteční premiéře. Milan byl tím, jenž měl vnést do této řady důraz a tah na branku. „To je styl hokeje, který hraji. Chodím důrazně do brány, dělám místo pro kluky. To samé hraji v NHL. Takže to je moje role.“ Jestli však tato formace vydrží třeba i do MS, to je ve hvězdách. „Nevím, zatím jsem nic neslyšel. Uvidíme, jak nám to spolu půjde, a jak se nám bude dařit. Určitě to asi není nic konečného, to se ještě uvidí.“
Jisté je, že trio Michálek, Havlát, Marek spolu na ledě v sobotu proti Rusku neuvidíme. První jmenovaný totiž dostal od trenéra na tento den volno, sešlo tak z možného pikantního souboje. V brance Rusů by totiž mohl nastoupit Jevgenij Nabokov, oba dva ještě nedávno působili v San Jose Sharks. „To jsem ani nevěděl, že tady je (smích). Zítra budu mít volno, snad v neděli budu hrát a potom s Kanadou. Tak budu mít ještě pár zápasů se do toho dostat.“
San Jose je však pro Milana Michálka v NHL již minulostí. Už druhým rokem totiž působí v Ottawě a té se v poslední době příliš nedaří. „Letošní sezóna byla hrozná pro všechny, jak pro tým i pro mě,“ neskrýval zklamání, že ani tento rok se Senátoři nedostali do bojů o Stanley Cup, vzápětí však dodal: „Doufám, že na Mistrovství to bude pro mě lepší a snad tam něco ukážu.“ Jakoby nestačilo trápení Ottawy, přidaly se k tomu i zdravotní problémy, kterých měl sympatický útočník víc než dost. „Už je to všechno v pohodě, snad jsme si to vybral a už to bude dobré,“ rozptýlil veškeré pochyby.
Motivace je tak po nepříliš šťastné sezóně za mořem velká a to nejen vzhledem k blížícímu se MS, ale i na Českých hokejových hrách a nejen Milana, ale celého týmu. „Myslím, že všichni chtějí vyhrát, hlavně pro ty diváky tady, kteří jsou neskuteční. Je jedno, jestli je to mistrovství nebo jen přátelák, každý hraje za národní tým, a proto chce vyhrát. A jak už jsem říkal i pro ty diváky, kteří byli neskuteční.“ Širokou hokejovou veřejnost však bude především zajímat, kdo se stane na Slovensku Mistrem světa. Ostatní nominace autor 18 branek v letošní sezóně NHL moc nesleduje, jasného favorita tak nejmenoval. „Abych řekl pravdu tak ani moc nevím, já se nedíval na ostatní nominace. Akorát vím, že z Ottawy jede Jason Spezza za Kanadu a ten říkal, že by neměli mít špatný tým, ani nevím, kdo tam je. Takže asi Kanaďané budou dobří jako vždy. Rusko, Švédsko, bude to asi stejné jako vždy.“
Na závěr padla otázka na Milanovu rodinu, jenž má jedinečnou příležitost ho vidět po dlouhé době na českém ledě. „Táta s mámou tady ve čtvrtek nebyli. Byl tady strejda s bratrancem a sestřenicí, bydlí tady kousek. Rodiče přijdou asi v neděli se podívat,“ tím se náš obsáhlý rozhovor zakončil a nám nezbývalo než popřát hodně štěstí do dalších zápasů.