Ohlasy k zápasu
23.04.2014
B r n o – V úvodní třetině čtvrtého finále dokázali Brňané překonat Kašíka ve zlínské bráně vícekrát, než za všechny tři předchozí zápasy dohromady. Poprvé v sérii vedli o dvě branky a svůj náskok udrželi. O druhou branku a v celkovém součtu rozhodující, se postaral Tomáš Vondráček, který tak vstřelil svůj nejdůležitější gól v dosavadní kariéře.
Jak byste hodnotil čtvrtý finálový zápas?
Je to paráda. Jsme moc rádi, že jsme tentokrát dokázali vyhrát. Konečně nám tam spadl víc než jeden gól, takže není konec série a my musíme dál bojovat.
Cítil jste, že se vám dostává více prostoru v útočné třetině oproti předešlým zápasům?
Celé je to dané především tím, že my jsme vedli a oni tu hru museli trochu více otevřít. Už to nemohli pouze betonovat. Museli začít tvořit hru.
Našli jste tedy recept na to, jak vyzrát na zlínského brankáře Kašíka?
Těžko říct. Spadlo nám tam více gólů, ale nevím, jestli jsme našli recept.
Dříve jsme se dozvěděli, že od trenérů dostáváte pokyn, abyste stříleli nahoru. Platí to stále?
Určitě jsme tyto hlasy v kabině zaznamenali, ale pro nás platí především střílet góly a je jedno, jak jich docílíme. Je ale pravda, že jejich obránci hodně padají do střel, a tak se musíme snažit je přestřelit.
Vy sám jste vstřelil rozhodující gól čtvrtého finále. Byla pro vás nějaká branka důležitější?
Asi v srpnu, když jsme s borci hráli bago po tréninku v Třebíči (směje se). Ne, samozřejmě, je to moje první finále, ať už v mládežnických kategoriích nebo mezi chlapy, takže určitě je tento gól nejdůležitější. Je to velký zážitek dát gól ve finále a ještě na domácím ledu.
Jak se vám hrálo v pozměněných útocích, k čemuž došlo ze dne na den?
Já jsem s Kubou Koreisem hrál už od čtvrtfinále s Plzní. Teď to sice dva tři zápasy bylo jinak, ale vrátili jsme se k sobě. My jsme si na sebe zvykli, víme, co který z nás hraje a Kuba Svoboda to tam doplnil, takže já jsem byl určitě spokojený.
Jak na vás působila změna v brankovišti? Mělo to pro tým podobný impuls, jako když se gólmani střídají v zápase?
Vždycky, když se něco změní, tak je to pro ten tým impuls. Nevím, jestli právě výměna brankářů byla tím rozhodujícím, ale mohlo to být ono.
Všiml jste si, co se stalo druhému brankáři, Marku Čiliakovi, na střídačce?
Já jsem byl hned vedle, takže o tom vím. Nicméně puk jsem v tu chvíli nesledoval a najednou jsem slyšel ránu o plexisklo. Když jsem se podíval na Maru Čiliaka, tak jsem viděl, že má díru v hlavě. Hned jsem si říkal, že jsem rád, že to nepotkalo mě (směje se). Kdybych to ale věděl, určitě bych do toho skočil.
Hráli jste prakticky celý zápas na tři útoky. Je to pro vás hodně fyzicky náročné?
Jak se člověk dostane do tempa, tak si ho drží a nevnímá nějaké problémy s hrou na tři pětky. Co se týče mě osobně, tak jsem ještě dost mladý a tohle tempo bych měl rozhodně zvládat. Většinu zápasu jsem hrál, takže jsem rád. Je ale jedno, jestli hraju třetinu, dvě nebo celý zápas, hlavně, když se vyhraje.
Stav série už po této výhře nevypadá tak děsivě jako za stavu 0:3. Pomůže vám to do dalšího zápasu?
Samozřejmě. Dokud nezazní poslední siréna, šance tam vždycky je. Co jsem tady, tak vím, že tento tým nikdy nic nevzdal a věřím, že to tak bude i nadále.
Byl v týmu někdo, kdo si byl jistý, že to už tentokrát zvládnete a nakazil tím zbytek mužstva?
Určitě jsme chtěli vyhrát. Nechtěli jsme ve finále prohrát 0:4 už proto, že jsme přesvědčeni, že jsme v těch třech předchozích duelech nebyli horší, než Zlín. Chceme sérii ještě jednou vrátit do Brna.
Jak vy sám zvládáte finále, zvláště ten tlak a zvýšený zájem veřejnosti?
Já to až tolik nevnímám. Počítač a internet zapínám jen minimálně. Mnohem raději se pořádně vyspím a soustředím se na zápas. To je teď jediné důležité a nic jiného si nepřipouštím.
