Diváky bych chtěl požádat i nadále o přízeň, vzkazuje trenér Čada

Příprava začala v pondělí, je možno již po několika dnech zhodnotit, jak prozatím probíhá, jestli vše jede podle plánu?
Zatím by asi bylo příliš brzo to hodnotit, ten první týden. Je to stejné jako vždy – hráči přichází odpočatí, ale zároveň nepřipravení. Takže začínají pracovat s chutí, ale pak se tam ten prvek únavy projeví. Je to dané tím, že měsíc po skončení play off někteří zcela jistě nic nedělali.

První týden máte tedy v plánu takovou přípravu na zátěž, která hráče v dalším průběhu očekává. Jak se program bude vyvíjet nadále, po této úvodní fázi?
Druhý týden už se budeme připravovat dvoufázově. Celá příprava je zaměřená na zlepšení a rozvoj fyzické kondice, a to zejména na prvky jako je rychlost, síla, vytrvalost, obratnost. Jsou to věci, které hráči potřebují k tomu, aby úspěšně zvládli celou sezonu.

Vyskytly se zatím nějaké komplikace, ať již zdravotní, či technického rázu?
Tak vzhledem k tomu, že jsme to organizačně měli samozřejmě dobře připravené, tak se zatím žádné nevyskytly. Pokud jsou nějaké drobnosti typu puchýřů a namožení svalových partií a svalů, které dlouho nepracovaly, pak je to jen zcela běžná součást tohoto období letní přípravy.

Takže ani sehnat kolečkové brusle pro Vojtěcha Kloze nebyl problém.
I to jsme zvládli, myslím, že dnes se dokážeme vyrovnat i s takovými skutečnostmi, jako je abnormální číslo bruslí Vojty Kloze.

Během přípravy plánujete i soustředění, kdy přesně a v jaké formě?
Třetí týden přípravy jsme naplánovali a zrealizujeme týdenní soustředění v Zubří, což je rekreační středisko Brněnských Veletrhů. Tam využijeme zdejší přírodu k tomu, abychom zapracovali na vytrvalosti a síle.

A kdy se hráči objeví poprvé na ledě?
To je naplánováno na pondělí 23. července, ale toto datum ještě podléhá definitivnímu potvrzení termínu zahájení základní části první ligy. Tento termín ještě dodnes nebyl stanoven, tak jako není známa organizace základní části soutěže.

Máte již sestaven plán přípravných zápasů? Popřípadě jaký byste uvítal? Zda byste pokračoval v modelu, který tu byl, nebo se raději posunul někam výš?
Vzhledem k tomu, že jsem zde dlouho nepracoval, odpovím dotazem – jaký zde byl model?

Ten stávající zřejmě ještě pramenil z dob, kdy se klub teprve stabilizoval a nebyl úplně zaběhlý, to znamená příprava se hrála s prvoligovými celky z okolí, ať už to byla Třebíč, Prostějov, či Olomouc, což bylo oživeno výjezdem do Skalice a loni i utkáním v Pardubicích.
Já nevím, jestli vás překvapím či ne. Vycházím ze svých zkušeností z působení v cizině, razím zásadu, že klasické týmy, které máme v okolí a které nám vyhovují, co se týká vzdálenosti, nám nevyhovují, co se týká přípravy. Budeme s nimi hrát čtyřikrát v soutěži, považuji za zbytečné s nimi hrát ještě dvakrát v přípravě. Nezajímá a nemotivuje to hráče, nezajímá a nemotivuje to ani diváky. Já sem si dovolil změnit tuto filozofii přípravy a mám domluvená a potvrzená tato utkání : začínáme s Duklou Trenčín, pokračujeme s vicemistrem Maďarska, celkem Dunajváros, který má v kádru osm členů národního týmu,vítězů z nedávného přátelského utkání Maďarsko - Švédsko. Hrajeme dvakrát se Skalicí, což je účastník slovenské extraligy. Hrajeme s Klagenfurtem, který má ve svém středu více naturalizovaných Kanaďanů než rakouských hráčů. Pak odveta v Trenčíně, dále s Jekatěrinburgem, novým účastníkem ruské nejvyšší soutěže. Potvrzená máme i dvě utkání s dalším rakouským celkem z Vídně, kde taktéž převažují Kanaďané. Hráli jsme s nimi loni se Slovanem Bratislava a museli jsme hodně pracovat, abychom to utkání zvládli a vyhráli. Jak jste si všimli, není tam ani jedno české mužstvo. Domnívám se, že jestli českému hokeji něco chybí, tak je to mezinárodní konfrontace. Kdysi jsme hrávali řadu přípravných a přátelských utkání se zahraničními týmy. Dnes český hokej těchto duelů má minimum a je to velké mínus. Zvykli jsme si hrát mezi sebou a projevuje se to. Dále budeme chtít potvrdit v nejbližší době další dvě utkání, aby jich celkově bylo jedenáct. V nabídce je i CSKA Moskva, jen si delší dobu lámu hlavu, zda by to pro naše hráče bylo pozitivní. To utkání bychom sehráli, když budeme stoprocentně přesvědčení, zda to mužstvu něco přinese. V současné době nedokáži odhadnout sílu našeho mužstva, není ještě doplněno. Nevhodným výběrem soupeře pro přátelský zápas bych nechtěl narušit přípravu týmu.

Jaké to vlastně je trénovat a vést přípravu, když do poslední chvíle nevíte, jaká bude další sezona? Zda se bude hrát na dvě skupiny, či zda dojde k tomu, že váš tým sehraje 60 zápasů jen v základní části, k tomu navíc play off a případná baráž. Jak je vůbec možné hráče na takovou porci zápasů připravit?
Trenér na tuto situaci musí umět zareagovat. Něco musí odhadnout citem, zkušenostmi, vědomostmi, jak to bude vypadat za týden, za měsíc, za čtvrt roku. Nicméně za každé situace musí mužstvo vést a připravovat tak, aby bylo připraveno jak krátkodobě, tedy ihned vyhrávat, tak i dlouhodobě, aby závěrečné cíle stanovené prostředím splnilo.

Dá se vůbec u týmu pracovat koncepčně, budovat mužstvo, když v podstatě nevíte, na čem jste, co bude za týden či za rok? Kauce, baráž, uzavření…
Narazil jste na velice citlivý bod českého hokeje. Tady se většinou do poslední chvíle nic neví, často se mění základní názory, filozofie a strategie. Trenéři se v tom musí naučit orientovat, pracovat. Pro trenéra je největším požadavkem vyhrát příští utkání. Jakékoliv, s kýmkoliv. Domnívám se, že o nějaké koncepční práci a budování týmu v dnešní době je pofidérní hovořit. Od mužstva se očekávají výsledky okamžitě, ihned.

Obzvlášť u první ligy je to asi problém, zde se v podstatě musí postoupit co nejdříve, neboť nikdo neví, zda za dva roky vůbec ta možnost bude.
Přesně tak. Podmínky (a nejen u nás) jsou takové, že týmy se musí stavět na právě probíhající sezonu, v našem případě 2006/2007. Pravidla umožňují tým vylepšovat, doplňovat. Je nutné pořád dosahovat maximálních výsledků tak, aby byli všichni spokojeni. Veřejnost, fanoušci, média, a samozřejmě sponzoři, kteří to vše platí.

Na lavičce Komety dochází v současné době k poněkud kuriózní situaci, kdy váš asistent je zároveň vaším nadřízeným. Nebývá to zrovna obvyklé. Nemůže se v tom vyskytovat nějaký zádrhel při práci?
I když je Libor Zábranský jakožto šéf klubu nadřízeným nás všech, je to i člověk, který se celý život pohyboval v profesionálním hokeji, profesionálně se i chová, vyžaduje to ostatně od nás všech, zároveň ale respektuje kompetence a pravomoci, ať již hráčů, realizačního týmu a v neposlední řadě trenéra. Jsem přesvědčen o tom, že to tak dál bude pokračovat a že na základě těchto postojů dosáhneme těch nejlepších výsledků.

Jak se vám jeví nově příchozí hráči? Vytipoval jste si tato jména?
My jsme se rozhodli na základě cílů, které nás čekají, pro nadcházející sezonu mužstvo oživit a - doufejme - kvalitně doplnit. Zda se nám to podařilo, to hráči potvrdí či nepotvrdí v mistrovských utkáních. Dnes se doplňování kádru děje na základě toho, kteří hráči jsou k dispozici a jaké jsou finanční možnosti klubů. Na základě zkušeností, které jsem měl s tříměsíčním vedením brněnského týmu, jsem požádal o doplnění kvalitnějšími defenzivními hráči. Bez organizované a disciplinované hry nemá dnes mužstvo šanci na úspěch. Například Kladno se chlubilo jedním z nejlepších útoků v extralize, obrana ale byla bohužel místy podprůměrná a proto taky skončilo v předkole play off.

Jaká je vaše představa dalšího průběhu posilování, nadále defenzivní typy?
Neřekl bych jen defenzivní typy. Je ale pravda, že naše mužstvo bylo před mým příchodem na šestém místě v lize, co se týče vstřelených branek. Nám se povedlo tým vytáhnout za 20 zápasů v této statistice na třetí příčku. Bohužel se nám nepodařilo výrazné zlepšení defenzivní hry, obranného pojetí mužstva.

Mohl byste být konkrétní, co se týče jmen?
Musím se fanouškům omluvit, moc rád bych jim řekl jména, na která se mohou těšit, ale s některými hráči jsme začali jednat již během play off, jednání jsou dlouhá, složitá, nic není jisté. Věnujeme tomu mnoho času, není jednoduché sehnat do Brna kvalitní hráče. Proč tomu tak je, to jsem již nastínil.

Hodláte i letos dávat šanci mladíkům, stejně jako při play off, kdy se k týmu připojil Vincour a Zábranský?
Určitě. Velice rád bych dával šanci mladým hráčům. Naštěstí tu nějaké máme. Jediným kritériem v nasazování hráčů v profesionálním hokeji je ale výkonnost hráče. Pokud hráči budou moci týmu něco přinést, dostanou příležitost. Nepsaným zákonem ale je, že k zápasu musí nastoupit ti nejlepší hráči, které má trenér k dispozici. A to bude jediným a rozhodujícím kritériem i v sezoně příští.

Loni přišlo několik hráčů v průběhu sezony v rámci posílení kádru, jaké je vaše hodnocení jejich výkonů?
Když jsem k mužstvu nastoupil, okamžitě jsem přišel s návrhem mužstvo posílit. Stávající kádr totiž neodpovídal náročnému závěru této specifické sezony, kdy bohatší mužstva z první pětky nadstandardně posilovala. A já jsme rád, že v závěru se nám podařilo to mužstvo na základě našich finančních možností a podmínek doplnit tak, abychom zlepšili většinu herních činností a projev mužstva, a abychom v závěru sehráli důstojnou roli. Nechtěli jsme připustit situaci z minulé sezony, kdy se zranil tahoun David Appel, pak další hráč a síla týmu se několikanásobně snížila. I my jsme se potýkali s celou řadou nepříjemných situací, kdy někteří hráči museli v závěru sezony bojovat i za jiné týmy a síly chyběly. Došlo i k dlouhodobým zraněním, kdy nám hodně chyběl Aleš Staněk, hlavně co se týká charakteru, bojovnosti, práce pro tým, pozitivního působení v kabině. Stejně tak Rosťa Malena. Mirka Baruse jsme půjčili do Vsetína, tam se zranil a s tím zraněním se potýkal až do konce sezony. I proto mu pak chyběla optimální pohoda. A třeba takový Ondra Šmach tu odvedl obrovské množství práce, ale ke konci základní části byl vytěžován i ve Vsetíně a ty síly pak v náročném play off chyběly. Ale když se dnes podívám na to, jak málo chybělo Chomutovu k postupu do extraligy… To vyřazení s nimi pořád bolí. Ale už nebolí tolik, jako v den toho posledního zápasu.

Fanoušci by rádi znali osudy těchto hráčů, stejně jako těch, kteří v Kometě ještě stále jsou, ale do přípravy se nezapojili.
Co se týká třeba Mikšana, s Davidem jsme byli velmi spokojeni. Ale je pod smlouvou v Havířově, ještě rok mu poběží. A Kometa si zatím nemůže dovolit zaplatit za Davida Mikšana tabulkovou cenu, která se pohybuje okolo 700 000 korun a jednoduše ho tak vykoupit. Kometa zatím není tak bohatá. Doufejme, že jednou bude, a že si budeme moci dovolit i tento způsob získávání hráčů. Radim Kucharczyk, pokud vím od jeho agenta, řeší momentálně nabídku smlouvy z extraligy. Co se týká mladších hráčů, jako je Petr Obdržálek, jako je Michal Šúrek - tito hráči potřebují mnohem více prostoru a jiné prostředí, aby se mohli dále rozvíjet a úspěšně se probojovat do vyššího hokeje. V Brně určitě za dané situace, kterou jsem již nastínil při předchozích otázkách (na základě požadavků všech zúčastněných vůči týmu) tolik prostoru nedostanou a jejich rozvoji by to neprospělo.

Plánujete je ponechat jako součást kádru Komety a poslat na hostování?
U našich hráčů ještě probíhají jednání, nejsou stále uzavřena. Ale v případě třeba Lukáše Špeldy, o němž já si myslím, že to není hráč, který by se výrazným způsobem podílel na bojích o postup, došlo k prodeji hráče za tabulkovou cenu do Šumperka. U něj jsem přesvědčen, že by nám bohužel v našich záměrech a cílech výrazně nepomohl. Proto jsem souhlasil s jeho přestupem.

A co gólman Maláč?
Rád bych k tomu řekl jednu věc. U gólmanů se sleduje procentuální úspěšnost. U Pavla byla do vánoc velice dobrá, pohybovala se na hodnotě 93,7 procent, což je slušné. Po mém nástupu a dvanácti utkáních, kdy došlo ke zlepšení obranné hry v podobě toho, že za zápas šlo na našeho gólmana v průměru o pět střel méně, se úspěšnost obou našich brankářů dostala pod hranici 91 procent. Což je průměrné. Nechci brankáře vinit za dobře rozehraná utkání, která jsme nedotáhli do konce. Ale pokud dnes mužstvo chce uspět ve vyrovnaných utkáních se silnou pětkou, musí se opřít o výborný výkon gólmana. Tam jsme se rozhodli to řešit brankářem, který by splňoval naše cíle, záměry a požadavky pro splnění našich úkolů.

Za svou kariéru jste poznal řadu soutěží, ať již švýcarskou, českou, slovenskou, teď i první českou ligu. Mohl byste je nějak porovnat?
V našich zemích a konkrétně v našem regionu jsme dlouho o švýcarském hokeji mnoho nevěděli. Přiznám se, že i já jsem až do svého příchodu do Švýcarska v roce 1991 nevěděl mnoho. Měli jsme tendenci je podceňovat. Švýcarský hokej ale pracoval, pracuje a bude pracovat. Projeví se to ve veliké kvalitě jejich nejvyšší soutěže, kde v příští sezoně mohou hrát čtyři cizinci, na vysoké úrovni, kteří by byli ozdobou české extraligy. Ve většině mužstev pracují kvalitní zahraniční trenéři, a to i u dorostu a mládeže. Pokdu dnes chceme porazit švýcary na jakékoliv úrovni, musíme podat nadstandardní výkon. Pokud dnes Švýcaři hrají semifinále mistrovství osmnáctek, dvacítek, a naši vypadnou a sestoupí, pak je tam asi nějaký problém, co se týká přípravy a myšlení našeho hokeje. Jednoznačně nejlepší je švýcarská extraliga. Čeští hráči, kteří tam chtějí uspět, musí každodenně dokazovat, že jsou lepší než ostatní. Musí to být vyzrálí borci, se zkušenostmi ze zámoří, jinak nemají mnoho šancí uspět. Často se i srovnává česká první liga se slovenskou extraligou. Musím fanoušky ubezpečit, že slovenská je lepší. Kvalitnější, profesionálnější. Musím ale říci, že česká extraliga je zase ještě o něco výš než slovenská. Mám-li to tedy dát nějak do pořadí, tak asi nejvýše bych umístil švýcarskou nejvyšší soutěž, pak českou, slovenskou, a nakonec první českou ligu… Myslím, že na základě filozofie, strategie a práce v daných státech je to logické.

A na závěr, co byste vzkázal fanouškům? Popřípadě, dalo by se rozvést, jak se vám trénuje pod takovou kulisou, zda to není větší tlak, než kdybyste vedl hypoteticky vzato třeba tým Boleslavi, kde jsou očekávání sice stejná, ne-li vyšší, ale na první pohled to vypadá, že se hokej nehraje pro nikoho?
Já s vámi souhlasím, viděl jsem semifinále v Mladé Boleslavi a takové nadšení a zápal ze strany diváků tam rozhodně není. Já jsem rád, že v Brně je taková kulisa, takové nadšení, je to to největší, co tu máme. Pan Zábranský, pan Medlík, Egbert Zündorf a slečna Krejčí z BVV si zaslouží plné absolutorium za to, že klub stabilizovali, vytvořili to sportovní prostředí, klub očistili. Diváky bych chtěl požádat i nadále o přízeň, a zároveň o velkou trpělivost. My totiž k tomu, abychom postoupili do extraligy, musíme udělat i strašně mnoho mimo led…