Po dlouhých 75 letech nastala situace, kdy nebude znám mistr soutěže. Jak jste se srovnával s faktem, že play-off extraligy se letos neodehraje?
Nejde o to, jak jsem se s tím srovnával. Přijal jsem to jako holý fakt. Je to naprosto mimořádná situace, kdy jde o zdraví lidí a tady myšlenky na to, kdo vyhraje pohár, nejsou na místě. Myslím si, že nikdo nedokáže odhadnout, jak se situace bude dál vyvíjet a co nás čeká. V tomhle ohledu je to ve všech sportovních odvětvích a v jednotlivých klubech velká neznámá. Bohužel. Kdo je a není mistr, teď není vůbec důležité. Zdraví a budoucnost - to je to, co nás teď musí zajímat nejvíc.
Smlouvy běží do konce dubna, ale zřejmě bude potřeba udělat řadu kompromisů, a to od všech zainteresovaných subjektů, je to tak?
No mělo by to tak být. Máme samozřejmě i delší kontrakty, ale o ničem jiném, než o lidskosti a solidaritě, sounáležitosti a najití kompromisu, to teď není. Je nutné snížení nákladů na celkový letní provoz klubu od doby, kdy se přerušila soutěž. Tady nejde o řešení v horizontu jednoho měsíce. Odhadnout sportovní a ekonomický vývoj na další půlrok, či dokonce příští sezónu, lze jen těžko. Myslím si, že si to uvědomují všichni. Tohle se netýká jen hráčů, ale i zaměstnanců klubu, nebo dalších dlouhodobě nasmlouvaných povinností. Samostatnou kapitolou jsou náklady na provoz areny, kterou vlastně provozně využívat po daný čas nemůžeme. Tam nám bohužel vzniká další ztráta. Já věřím, že nastavit úsporný režim na léto všichni společně zvládneme. Koneckonců jde v první řadě o Kometu. O klub. O komeťáckou budoucnost.
Co vám vyplývá z ekonomické analýzy klubu a jak v tuhle chvíli předejít ještě větším ztrátám? Omezí se veškeré marketingové aktivity?
Jak už jsem řekl - kompromisem ve všech směrech. Vše řešit dohodou s ohledem na budoucnost. Pokud nemáme jistotu na straně příjmů, tak musíme řešit i aktuální nákladovou část a připravit se na to. Je to přece přirozené a logické. Cokoliv teď odhadovat je složité, jsme omezení ve všech směrech, ať už jde o provoz, marketing nebo trénování. To samé i činnosti a práce s mládeží. Ale ať to nevyzní jen negativně, já věřím, že to zvládneme a příští sezóna začne jak má a vše se vrátí do původních kolejí.
Fanoušky pochopitelně zajímá budoucí sestava Komety. Můžete popsat, jak to v těchto dnech vypadá na hráčském trhu?
Nemůžu mluvit za ostatní kolegy manažery, jak to vypadá na hráčském trhu a jak je kdo v této době aktivní. Myslím, že tím, kolik jsem zapojil mladých hráčů už v minulosti, teď musí být jasné, že budou postupně zabudováni do základní sestavy. Jinak kostru týmu máme.
V médiích se často objevují spekulace ohledně příchodů a odchodů konkrétních hráčů. Můžete nějaké jméno potvrdit, vyvrátit, nebo je vyjednávání teprve na začátku?
To bych neřekl, že v médiích jako celku. To vždy vytáhne "jedna chytrá hlava," a to kvůli sledovanosti. A nejlépe to dát na web s tím, že článek si musíte zaplatit. To, že si vše vycucá z prstu, už nikdo nevidí. Nechte se překvapit, ale pohyb hráčů, odchody i příchody, a to včetně omlazování, bude standardní jako předešlé sezóny.
Objevily se rovněž i fámy o ukončení spolupráce s jedním významným partnerem Komety, chcete se k tomu vyjádřit?
Kdo říkal? Opět "jedna chytrá hlava?" Nechtěl by mně rovnou poskládat lajny a vůbec co a jak máme hrát? To asi těžko. Ale zpět k otázce - já o ničem nevím a je to cílená fáma. Nechápu, proč tohle někdo dělá. Stejně tak zaručená informace, že jsem dal hráčům minulý týden výpovědi. Tohle už asi moc normální není. Člověk si pak musí položit otázku, kam až sahá hyenismus jedince, a co všechno jsou si schopni někteří lidi vymyslet. Je nouzový stav v naší zemi, tak proč nezanést nějaký blábol a zmatek mezi naše hráče, fanoušky a partnery? Vždyť je nuda, nemám o čem psát, tak co... ale i hyena by měla vycítit, kdy se má před lvem stáhnout a kdy už je moc blízko.
DRFG arena a veškeré sportoviště jsou uzavřeny, lze vůbec hráčům naordinovat nějaký individuální plán na tyto dny?
Ano, dostanou individuální tréninkové programy.
Česká televize oživila ve svém vysílání historické finálové série. Nedávno jste byl k vidění, jak v roce 1999 zvedáte se Vsetínem mistrovský pohár nad hlavu, zavzpomínal jste si?
Ano. Spíš jsem si ale až teď uvědomil, když jsem to viděl na obrazovce z jiného úhlu a o 21 let starší, co jsme tenkrát byli schopni hrát za hokej a jak byli hráči výjimeční. Jirka Dopita, Pavel Patera, Martin Procházka, Roman Čechmánek, Radek Bělohlav, Pavel Zubíček, Radim Tesařík a další. Musel bych jmenovat všechny. Vsetín? To první finále se Zlínem, co jsem zažil, to bylo něco neuvěřitelného. Viděl jsem to teď z jiné perspektivy. Hráči v obou mančaftech byli fantastičtí - nasazení, šikovnost, kreativita a o těch oslavách pak ani nemluvím. Tak, jak jsem slavil svůj první titul ve Vsetíně jako hráč, tak jsem slavil i náš první komeťácký titul coby hlavní trenér. Pokud se ptáte "jak?" tak odpověď zní - dlouho a pořádně. (úsměv)
Další sezónu následovalo finále Vsetín versus Sparta, jak vzpomínáte na tuto sérii?
Bylo to super. Až na ten výsledek - prohrát doma 0:1 a dívat se, jak se raduje soupeř... ale objektivně s odstupem času si myslím, že jsme v té sérii tahali za kratší konec a Sparta vyhrála zaslouženě. Ostatně, to samé jsem v opačném gardu zažil sezónu následující, kdy jsem přestoupil do Sparty. Vsetín Spartu k ničemu nepustil. Dopi byl tak dominantní a kluci hráli tak organizovaně, že nás opravdu k ničemu nepustili. Já bohužel druhou sezónu po sobě zažil, jak ve finále slaví soupeř. Pikantní, ne? Na vsetínském ledě se radovala Sparta a další sezónu zvítězili hráči ze Vsetína na sparťanském ledě v Holešovicích.
Když už takhle vzpomínáte, nedá mi to se nezeptat, proč jste vlastně přestoupil do Sparty a následně do Pardubic?
Nevím, jestli odpovídat, protože to má být jedna z kapitol v mé knize. (smích) Ale dobře, řeknu, jak to bylo. Ostatně dost kamarádů se mě na to po odvysílání zápasu v televizi ptalo, proč zrovna Sparta. Když jsem hrál za Vsetín a prohráli jsme se Spartou poslední zápas, tak nikdo vlastně nevěděl, co se vsetínským hokejem bude dál. Už před tou sezónou začali kluci odcházet a vypadalo to, že se tam hokej vůbec neudrží. Mně skončila smlouva a měl jsem tři nabídky - dvě z Finska a Spartu. S ohledem na to, že se v půli května měl narodit malý Libor, tak jsem Finsko zamítl rovnou. Chtěl jsem zůstat doma a ve Vsetíně. Bohužel ty jednání ze strany Romana Zubíka byly tenkrát dost nejasné. Nechci vůbec říct nefér, ale nejasné je asi výstižné slovo. První týden v květnu 2000 jsme spolu měli mít finální schůzku v Brně, jenže mě nechal tři hodiny čekat a pak nebral telefon. Já jsem zavolal Oldřichu Šteflovi a ten mně narovinu řekl, jak se věci mají... no a bylo to. Ven jsem nechtěl jít a já podepsal dlouholetou smlouvu se Spartou. Tady dám asi vsuvku - otec se mnou půl roku nemluvil.
A co bylo pak?
Zmiňované finále Vsetín - Sparta. Zranění a pak jsem doma roztrhal smlouvu se Spartou.
Prosím?
Je to tak. Měl jsem problémy s třísly a doktoři mi řekli operovat. Tu operaci mi dělali v Praze, jenže to bohužel nepomohlo. Tenkrát byla ve Spartě perfektní parta, Ríša Žemlička mně říká „Libore, takhle to dál nejde, domluvím ti vyšetření v Mnichově.“ Domluvil mi tedy kontrolu na klinice, kde rok předtím operovali Dominika Haška. Nakonec to dopadlo tak, že mě odoperovali obě strany třísel. Dva měsíce jsem skončil zavřený na domě v Praze a byl jsem odkázaný na berle. Nakonec mně vzkázal pan Koželuh, tehdy asi šéfoval klubu, že jsem simulant a že mi bude Sparta platit až odehraju po vyléčení alespoň měsíc v kuse. Simulant? Po třech operacích? A tady mám po takovém jednání fungovat? Asi jsem byl až moc hrdý, ale já po tom telefonátu doma roztrhal smlouvu se Spartou a zavolal jsem Jirkovi Hamalovi, který mě zastupoval, že ve Spartě končím, ať to zařídí.
Co následovalo?
Jirka mě přemlouval, že smlouvu v takové výši a na tak dlouhou dobu už nikdy nedostanu. Řekl jsem mu, že mně nejde o peníze, ale že takové jednání ke zraněnému hráči nechápu a že mě v Holešovicích uvidí už pouze jako soupeře. Ještě to mělo vtipný závěr - pan Koželuh prý smlouvu nakonec ukončit nechtěl. Trvalo to další měsíc, než se to Jirkovi povedlo dotáhnout do konce. A pokud se ptáte na důvod mé reakce, možná to bylo právě pro to, že jsem byl ze Vsetína zvyklý na jiný přístup. Každopádně jsem byl nakonec 16 měsíců mimo hru. Zpět do velkého hokeje mě dostaly Pardubice - Zbyněk Kusý a Miloš Říha. Ale víc už neřeknu, o čem bych v této kapitole pak psal ve své knížce. (smích)
Dá se tedy říct, že na své působení ve Spartě nevzpomínáte rád?
Ne, tak to určitě není. Vůbec toho nelituji. Poznal jsem tam fantastické spoluhráče i další lidi. Martin Urban byl tehdy generálním manažerem, pan Kuneš sportovní manažer, pan Velechovský vedoucí mužstva, dále doktor Dušan Singer... nedám na ně dopustit. Jsem rád, že jsem zažil působení ve velkoklubu a poznal ten obrovský rozdíl mezi velkoklubem a rodinou ve Vsetíně. A to zranění a nešťastná reakce Koželuha? Taky dobrá zkušenost. Zažil jsem si to a moji hráči můžou být v klidu - v případě takového zranění se o ně Kometa vždycky postará.
Co všechno se změnilo od těch dob, o kterých se tady bavíme? Je to velká nostalgie?
Nostalgie pro mě ne. Na to já nejsem. A co se změnilo? Už nemáme takové množství kreativních hráčů - pro mě jednoduchá odpověď. Ale fakt je ten, že se hra strašně zrychlila, změnila se technika, vše je o taktice a detailech. Na druhou stranu je potřeba rozlišit, kdy toho videa je až moc a kdy vlastně tu kreativitu možná sami potlačujeme. Nedovedu si tehdy představit Pavla Pateru nebo Jirku Dopitu, jak koukají na soupeře hodinu na videu. Hokej se zrychlil a už není tak tvrdý, jako dřív. Tenkrát bylo dovoleno skoro vše a záleželo na rozhodčím, jaký metr nastaví. Vzpomeňte si na Nagano, co tam bylo za zákroky. Dnes je vše přísné, což je dobře. Když jsem viděl moji blbost - zákrok ke konci posledního zápasu ve Zlíně, a dostal jsem za to dvě minuty, tak v porovnání se zákrokem Martina Erata, kdy mu dal Viktor Ujčík distanc na 6 zápasů, by mě asi Viktor musel dát flastr do konce sezóny. (smích)