Beci musí střílet a trefovat branku, to je základ, ví trenér Lukeš

Tiskovou konferenci po utkání zahájil tradičně hostující kouč, tentokrát asistent hlavního hradeckého trenéra, Jiří Mička. „Odvážíme si z Brna velice důležité vítězství, vyrovnali jsme stav na 1:1, za což jsme rádi. Teď se série přesouvá do Hradce Králové a bude to velice náročné, myslím si, že ta série bude dlouhá a uvidíme, kam to bude směřovat. Věřili jsme, že když uhrajeme nějaký zápas, tak ten první, byli jsme rozehraní, Brno dlouho čekalo na těžký zápas. Nakonec to bylo obráceně,“ řekl na úvod a okomentoval konkrétně pondělní duel.

„První třetinu jsme prohráli, pak jsme si řekli, že nesložíme zbraně, že do toho musíme jít, že to štěstí se musí otočit na naši stranu. To bylo vidět na začátku třetí třetiny, kdy jsme dostali dvě tyčky, to nás nakoplo, pak jsme přežili čtyřminutové oslabení a pak jsme to se štěstím a po dobré taktické stránce doklepali do šedesáté minuty. Myslím, že po tom dosavadním průběhu série je stav 1:1 spravedlivý.“

Rozhodující gól utkání vstřelil exbrněnský útočník Jan Hruška, který však nehrál od začátku souboje. „Rozhodovali jsme se celý den, jestli máme hrát na tři nebo čtyři útoky, nakonec jsme se rozhodli pro tři. Petr Sakrajda je trochu v útlumu, proto jsme do hry poslali Honzu Hrušku, aby se ta pětka oživila. Navíc Honza v Brně hrál, tak jsme doufali, že se v něm probudí střelecká potence. To se potvrdilo, byl to dobrý tah,“ pochvaluje si Mička.

Jeho protějšek na brněnské straně, taktéž asistent trenéra, Viktor Lukeš, navázal za královehradeckého kolegu s hodnocením utkání: „Vstoupili jsme do zápasu zase velice dobře, soupeře jsme skoro k ničemu nepustili, vytvořili jsme si šance, proměnili přesilovku, dali z ní krásný gól. To nás trochu uspokojilo, do druhé třetiny jsme nastoupili dost opatrně, velice málo jsme stříleli, nepromněili přesilovku pět na tři. Když už jsme obránci stříleli, tak ty střely netrefovaly cíl. Byly to sice krásné střely pro diváky, když to bouchne do plexi, diváci zařvou, že je to krásná střela, ale neplní to ten účel.“

Kouč vidí hlavní důvod prohry v neproduktivní střelbě. „Měli jsme v poslední třetině dvě šance do prázdné branky, dali jsme jednu tyčku, ale tu prázdnou branku bychom měli trefovat. Hokej není na šance, ale na góly a těch jsme dnes dali málo, o jeden méně než soupeř. Musíme se z toho oklepat a série jede dál,“ burcuje Lukeš. „Na přesilovkách pracujeme, v zápase s Olomoucí, ač o nic nešlo, jsme s nimi už byli spokojeni. Tam se beci snažili o střelu a trefovali bránu. Vytvořili jsme si z toho šance a dali nějaký ten gól. Ale musíme trefovat víka, k tyčkám, bek by měl střílet a trefovat branku, to je prostě základ,“ ví trenér, který dostal i otázku, zda dojde do příštího zápasu ke změnám v sestavě.

„Necháme si to projít hlavou, ale myslím, že k nějakým změnám v sestavě dojde. Hlavní ale je, že musíme zlepšit střelbu a proměňování šancí. Hráči si hlavně musí věřit, je to o sebedůvěře, aby cítili, že ten gól chtějí dát. Kdybychom třeba vedli 5:0, tak budeme dávat krásné góly do prázdné branky,“ myslí si Viktor Lukeš, který se také domnívá, že hráči Komety byli v ponělním utkání rozehranější, než v neděli. „Dlouho jsme nehráli, proto to tak bylo. Byla vidět i nervozita, protože hráči jsou natěšení, když se dlouho nehraje. Pak chybí ta přesnost nahrávky, samozřejmě i ta atmosféra skoro sedmi tisíc lidí některé kluky znervózní, ale dnes už jsme byli po nedělním vítězství klidnější. Dokázali jsme si nahrát, některé akce byly pěkné a dalo se na to dívat,“ vidí asistent kouče Kýhose i pozitiva.

Jediným úspěšným střelcem domácích byl obránce Jan Mikel, který vidí důvody prohry ve stejných situacích jako trenér. „Nedali jsme šance ve třetí části hry, za stavu 1:1 jsme je deset minut mleli a pak z jejich akce dostaneme gól. Prostě jsme neproměnili šance a proto jsme prohráli,“ vidí jasně. Jak vlastně dosáhl svého gólu, který byl jediným okamžikem, kdy se brněnští fanoušci mohli zaradovat? „Ta moje branka padla z tak trochu nacvičené akce, máme to sehrané, dostal jsem super nahrávku od Petra Lipiny. Mě to před bránou baví, rozrážet soupeře a dělat tam nepořádek.“

I Mikel se vyjádřil k problému brněnské střelby: „Střílíme od modré, ale ten puk se odráží od jejich beků. Buď to mine prvního útočníka a trefí beka, nebo to gólman dobře vyráží do rohu. Spíš z těch střel málo trefujeme bránu, trénujeme to pořád, příští zápas se to může otočit a můžeme dát přístě třeba i hodně gólů.“ Hradečtí mají za sebou pětizápasové předkolo play-off proti Třebíči, obránce Mikel se svěřil, že celý tým čekal, že budou unavenější.

„Trochu nás překvapili, že neodpadli. Nehráli jsme až tak špatný zápas, jen jsme nedali ty góly, ale to je play-off, hraje se defenzivně, kdo to víc využije, vyhrává. Do stavu 1:0 jsme soupeře trochu přehrávali, pak srovnali krok a dokonce jsme mohli být rádi za nerozhodný stav, když se šlo do kabin. Mají malé šikovné útočníky, dnešní styl pískání, kdy rozhodčí trestají každou hloupost, jim nahrává. Na druhou stranu, když budeme hrát do těla, budou mít strach chodit k nám a mohli bychom toho využít a ty malé útočníky trochu seřezat,“ říká s nadsázkou. K vidění bylo v dvou zápasech série i několik menších či větších potyček. „Určitě to bude ještě vyhecovanější, v play-off je to tak vždy, hraje se o všechno. Nikdo nechce dát ten výsledek zadarmo, takže si myslím, že se určitě ještě něco semele.“

Za obránci v play-off chytá Lukáš Hronek, který v základní části nechytal příliš často: „Lukáš chytá dobře, je to jistota. Určitě nevadí, že za námi nebyl celou sezónu. Pro ty beky není potřeba si na gólmana nějak zvykat. Brankář puky chytá nebo rozehrává, ta domluva je s ním tedy jednoduchá.“ Mikel v prostoru kabin kulhal, stejně jako několik jeho spoluhráčů, všichni by však měli být v pořádku. „Kotník leduju.. To bylo po faulu v rohu, kdy jsem vyjížděl, soupeř mě podrazil, po půl metru jsem narazil na mantinel přímo nohou. A rozhodčí řekl, že jsem uklouzl. Prostě mě to bolí, to je hokej. Stejně jako ostatní zranění, která teď v kabině jsou, to ale bude v pořádku. Nejsme fotbalisti,“ zakončuje se smíchem Jan Mikel.