Ohlasy k zápasu
25.02.2011
B r n o – První utkání play-out přineslo netradiční výzvu pro obránce Tomáše Houdka, jenž nastupoval od začátku zápasu v útočné formaci s Radkem Dlouhým a Ondřejem Veselým. I když jejich formace u vstřelené branky nebyla, pár příležitostí si vytvořila. „Měl jsem dát gól,“ usmíval se devětadvacetiletý „útočník“ nad svým jediným předzápasovým pokynem, který mu jeho spoluhráči udělili.
Následně ale zvážněl, protože věděl, o co dnes, již předem zachráněné Kometě, šlo. „Chtěli jsme vyhrát kvůli lidem i kvůli sobě, trošku tady tu situaci uklidnit, což se nám povedlo, takže jsme rádi. Také jsme po delší době předvedli slušný výkon,“ všímal si povedených herních úseků, kdy Brno svého soupeře zle svíralo v obranném pásmu.
I když dnes střídačka, alespoň co se hráčského pohledu týče, zhubla (čítala jen 16 jmen), poznat to moc nebylo, protože vedle trenérů Lubiny a Číhala stáli dva zástupci z Fan Klubu brněnské Komety: „Byli s námi už od rána, ale my jsme dodržovali náš program, takže to na nás nemělo příliš velký vliv,“ nevyvedla Houdka z pozornosti „kontrola“, která měla sledovat hráčské nasazení a hlavně si vyzkoušet, jak to na tomto drobném místečku v obrovské hale Rondo vypadá naživo.
Obrazně řečeno si však nevyzkoušeli úplně, jak se hráči na střídačce cítí, protože dnes nebylo vyprodáno. V hale, která je zvyklá na burácející ochozy, totiž bylo „jen“ 1825 diváků. Houdka tento fakt přesto pozitivně překvapil: „Čekal jsem, že jich přijde ještě méně. Už i za ty, co přišli, jsme rádi. Budeme se snažit hrát co nejlépe,“ děkoval hráč s číslem 6 přítomným fanouškům.
Kometa doma vyhrála téměř po měsíci. Výsledek 5:1 Houdkovi jeho nový post určitě ulehčil. „Užíval jsem si to. Jednou za čas to není problém. Když byl vyloučený bek, hrál jsem vzadu, jinak vepředu,“ říkal nový útočník a zároveň se pokoušel hledat, co bylo na útočení nejtěžší: „Nevěděl jsem, kde mám v útoku jezdit, ale Veselka (Ondřej Veselý, pozn. red) s Dlouhánem (Radek Dlouhý, pozn. red.) mi vždycky řekli, takže to bylo v pohodě. Prostě jsem byl tam, kde chtěli,“ ulehčoval nelehkou pozici. Také se pokoušel zavzpomínat, kdy si v útoku naposledy zahrál: „Snad ve třinácti letech jsem v žácích v útoku hrál.“
V okolí hráčů, kteří jsou na hřišti od toho, aby stříleli branky, se mohl ocitnout samozřejmě i jiný kovaný obránce. Tomáš zdůvodnil, proč volba padla právě na něj: „Bavili jsme se, a protože nás bylo málo, trenér se ptal, kdo chce hrát vepředu. Mně to moc nevadilo. Pokud by to tak však mělo být častěji, asi bych si musel zvykat. Na takovou změnu je v mém věku asi už pozdě,“ usmál se obránce, který si dnes v útočné i obranné fázi odehrál své.
