Rodák z Kelči hrál hokej a fotbal od svých útlých let, obojí posléze v Brně, kam se přestěhoval. Zde se podílel na zisku všech jedenácti titulů zdejšího hokejového klubu, paralelně válel i za fotbalový tým. Po angažmá v Brně bojoval v Ostravě, následně přestoupil do rakouského Feldkirchu. Po skončení kariéry trénoval mládež v Brně a slovinský tým Jesenice, se kterým vybojoval dva tituly v jugoslávské lize. V české nejvyšší soutěži nastřílel 300 branek, celkově jich má na kontě 421.
Do reprezentace nakoukl v období, kdy tehdejší zlatý tým prošel vykonstruovanými procesy a skončil ve vězení. V roce 1950 se tehdy rozhodlo o tom, že reprezentace nepoletí na mistrovství světa. Bubník odjel po reprezentačním srazu domů spolu s dalšími moravskými spoluhráči, zbytek týmu pak byl v jedné pražské restauraci zatčen (jednalo se hlavně o dlouhodobé reprezentanty).
Nově vytvořený tým pak Bubník reprezentoval na pěti světových šampionátech a čtyřech olympijských hrách, v roce 1961 vybojoval stříbro, třikrát pak bronz, stejnou medaili získal i v roce 1964 na olympiádě v Innsbrucku. Celkem nastřádal v reprezentaci 127 utkání, nastřílel 121 branek.
Jako fotbalový reprezentant získal v roce 1960 bronz na Poháru národů, v boji o tuto medaili jednou skóroval. Držitel Zlatého míče pro nejlepšího fotbalistu Evropy Josef Masopust o něm prohlásil, že pokud by s fotbalem neskončil, určitě by hrál i na stříbrném světovém šampionátu v roce 1962. Vlastimil Bubník je často prezentován jako poslední obojživelník, tedy sportovec, který dokázal vrcholově hrát fotbal i hokej.
Vynikal jste ve fotbale i v hokeji. Co nakonec převážilo misky vah na stranu hokeje?
Těžko říci, oba sporty jsem měl rád stejně a stejně jsem se jim i věnoval. Až později jsem se rozhodl pro hokej.
Je těžší dosáhnout na vrcholové úrovni branky ve fotbale, nebo v hokeji? Ve kterém sportu se musíte více spolehnout na spoluhráče?
Každý sport má svoje specifikum a vyžaduje trochu něco jiného. Pokud víte, jak na to, když chcete dosáhnout branky, tak je to už ve fotbale i v hokeji stejné. Oba sporty jsou kolektivní hra, proto je vždy nutná spolupráce, bez ní se neobejdete.
Který z těch sportů byl náročnější na trénink?
Jak jsem již říkal, oba sporty vyžadují každý svoje. I ty tréninky byly srovnatelně náročné.
Hodně vás chválil například Josef Masopust, potkali jste se nebo volali jste si například poslední dobou? Jste přátelé?
Za posledních pár let si zavoláme jen na narozeniny. Osobně se nestýkáme.
V roce 1950 skončila velká část hokejové reprezentace ve vězení po vykonstruovaných procesech, byl to pro vás tehdy šok? Ano tehdy jsem byl v šoku, musel jsem odjet do Brna s panem trenérem Bouzkem a tato informace mne zaskočila. Nevěděli jsme, co bude.
Sledujete dění v hokeji a v jiných sportech? Jak? Máte třeba v zámoří nějaký klub, který byste si oblíbil?
Ano sleduji dění v hokeji i jiné sporty. Většinou v televizi a tisku. Ve fotbale mám rád Arsenal a Barcelonu. To musím kvůli dceři ( smích). V hokeji přeju Martinu Havlátovi a tedy Minnesottě, s otcem Martina se potkáváme.
Co říkáte na trend, kdy přibývá tvrdších zákroků a zranění? Je to odraz doby, nebo to bylo vždycky podobné a teď se to díky internetu jen více medializuje?
Hokej se vyvíjí, ten dnešní je úplně jiný než ten, který jsem hrál já. V té době nemohly být zákroky, které jsou dnes, protože jsme neměli ani takovou výstroj. Proto některé zákroky, které nejsou dnes faul, tehdy jako faul byly pískány.
Jak jste spokojen se současným stavem brněnského hokeje? Od doby, co jsme spolu naposledy mluvili, se tu hraje extraliga, udělalo vám to radost?
Ano radost mi to určitě udělalo a je fajn, že se do Brna extraliga vrátila. Je vidět, že brněnské fanoušky stále v Brně hokej baví a láká.
Jak podrobně zkoumáte výsledky týmu? Zajímá vás třeba i mládež?
Ano výsledky sleduji pravidelně. Pokud se výsledky objeví v tisku, sleduji i mládež a hodně se o hokeji bavím s dcerou.
Jste nějak v kontaktu s bývalými spoluhráči? Alespoň telefonicky?
Se spoluhráči nejsem v pravidelném kontaktu.
Osmdesát let je už pořádné jubileum, vybavíte si nějaký zvláštní zážitek z dětství?
Zvláštní zážitek z dětství si nevybavuji žádný. Spíše si uvědomuji zážitky z mistrovství a turnajů z pozdější doby.
V jednom článku o vás jsem objevil, že s aktivním sportem jste začal až ve 13 letech. Je tomu opravdu tak?
Úplně přesně to tak není, sportovat jsem začal samozřejmě mnohem dříve, ale tu dobu ovlivnila válka.
Děkujeme za rozhovor a hodně štěstí a zdraví do dalších let.