Vaše jméno si za loňský rok fanoušci nerozlučně spojili s Kometou a jejím vzestupem. Jaké bylo rozhodování loni v březnu, když jste dostal nabídku vést Kometu v baráži?
„Dost rychlé. Kývl jsem i kvůli manažeru Medlíkovi, bral jsem to jako výzvu. V Brně jsem strávil celou extraligovou kariéru, proto jsem nad tím ani nepřemýšlel.“
V roce 1980 jste s Kometou sestoupil z nejvyšší soutěže jako hráč. Chápal jste to také jako možnost napravit tento neúspěch?
„Pro mě jako kapitána to tehdy nebylo nejveselejší. I když já měl dobrou sezonu. Ale bohužel se sestoupilo a ve mě to zůstalo. Teď jsem to bral tak, že když jsme se zachránili v baráži, tak to bylo skoro, jako kdybychom postoupili.“
Situace v Kometě ale dlouhodobě nebyla růžová a vy jste si dal nějaké podmínky, za nichž jste byl ochoten pokračovat...
„Po zkušenostech, s nimiž jsem do toho šel, jsem nechtěl, aby Kometa jen bojovala o první ligu. To by bylo pro Brno nedůstojné. Baráž jsem znovu hrát nechtěl a k tomu se muselo vybudovat mužstvo. A po loňské sezoně je vidět, že je potřeba přemýšlet ještě výš než jen na první ligu.“
Přesto finanční situace klubu nevypadala ideálně. Pod jakým tlakem jste trénoval? Stále existovala hrozba jeho krachu.
„Hrozba byla, situace se vyvíjela různě, došlo k výměně majitelů... Ale v šatně jsme nad tím příliš nepřemýšleli. Pro nás je to zaměstnání. Damoklův meč nad námi sice visel, ale my jsme se snažili pracovat a věřili jsme, že se podaří situaci zvládnout.“
Jak obtížné je pro trenéra, když musí hráče donutit k maximálnímu výkonu a na druhé straně má mnohdy nepovzbudivé informace od vedení?
„Existuje trojúhelník. Vedení klubu, majitel a trenér s hráči a ten musí fungovat. A v mé úloze je spousta diplomacie. Já hráčům musím situaci postavit tak, aby hráli naplno. Částečně se dají některé zprávy udržet, ale zase nejde zastírat úplně. A moje krédo je jednat na rovinu. Je potřeba, aby hráči situaci pochopili a odmakali každý zápas. Což se vloni ne vždy podařilo.“
To způsobily i opožděné výplaty. Jak jste se srovnával s tím, že ne všechny duely hráči odjezdili na maximum?
„Bylo by alibistické říct, že to bylo prodané a já za to nemůžu. Nechci to takhle stavět, protože za výsledky jsem zodpovědný v první řadě já. Pokud ale na druhé straně nefungují základní věci, jako jsou výplaty, tak je pro mě situace velmi těžká. Věřím, že letos to fungovat bude a moje úloha bude jednodušší.“
Teď se zdá, že se klub konečně stabilizoval a situace je lepší než vloni. Co to pro vás znamená?
„Je to určitá výzva. Musíme navázat na loňskou sezonu a dostat se do play- off. A nejlépe se posunout ještě výše. I když bych to nechtěl zakřiknout. Pořád musíme vycházet z podmínek, které máme.“
Loni se vám podařilo namíchat herní projev atraktivní a zároveň účelný. Hodláte v tom pokračovat, aby se diváci do Ronda těšili na pěkný hokej?
„Samozřejmě chceme v trendu pokračovat. A doufám, že pro první ligu bude platit i změna pravidel.“
Jak může hru ovlivnit znovuzavedení červené čáry?
„Dovolí nám, když budeme mít hráče " letce", produkovat ještě útočnější hokej. Bez červené čáry byl obranný systém velmi jednoduchý. I když jsme byli často lepším mužstvem, tak nám mnohdy nezbývalo než nahazovat puky do třetiny. Už tím, že se obránci postaví na červenou čáru, dá se vysunout forčekink do útočného pásma a můžeme hrát nátlakověji.“
Dojíždění puku na zakázané uvolnění se zdá být pozitivní změnou. Nehrozí však případ Luďka Čajky?
„To byla nešťastná náhoda. Podobných zákroků nejen při dojíždění puku je celá řada. Náročnější to bude pro brankáře . Kdo bude mít gólmana rozehrávače, tak na tom bude vydělávat.“
Jak myslíte na diváka při určování taktiky?
„Divák má radši výsledek 9: 6 než 1: 0. Proto chci, aby se hrálo útočně, ale nejde to vždycky. Pochopitelně se na něj myslí, ale někdy se to musí vyloženě zazdít. Loni si však divák přišel v Rondu často na své a chceme v tom pokračovat.“
Jste příznivcem zvětšení branek a zmenšení brankářské výstroje?
„To jsou dobré myšlenky. Vstřelit branku je stále těžší a musí se něco provést. Byl bych pro, aby tak padalo více branek.“
O kolik méně místa je v brance, než bylo za vašich hráčských let?
„Když jsme měli v brance Vlado Dzurillu, tak moc velký rozdíl nebyl. Hodně záleží na postavě brankáře. Ale vývoj šel dopředu, lapačky, vyrážečky jsou rozměrově úplně jinde. I styl brankářů je kvalitnější.“
S Brnem jste sice nezažil nejslavnější éru, ale vždy jste s ní hrál nejvyšší soutěž. O co Brno a Kometa přichází, když je až o patro níž?
„Přichází o moc. Hokej patří s fotbalem k nejpopulárnějším sportům a brněnský divák si po dlouhém půstu extraligu zaslouží. I pro město Brno je nedůstojné, že se tu extraliga nehraje.“
Jak vás těší, že můžete být přímo u vzestupu, který vloni přišel?
„Jsem s brněnským hokejem spjatý a jsem strašně rád, že se třetí rok podílím téměř na renesanci.“
Co chybí k postupu do extraligy?
„Samozřejmě musí spolupracovat město. Některé věci tady byly zprofanované a je těžké získávat důvěru zpátky.“
Problémem je zřejmě i dlouhodobá roztříštěnost hokeje v Brně...
„Pokud Brno chce extraligu, tak se musí začít spolupracovat. Jsou zde dva dospělé týmy, my a Technika. Mládež máme my, Ytong i Technika. Musí dojít ke sjednocení a musí se zde jít po jedné linii. Musí zmizet nezdravá konkurence a tříštění hráčských i ekonomických sil. Ale hlavní problém je ten, že dva mančafty hrají juniorskou extraligu. Brno horko těžko postaví jedno solidní družstvo juniorů, které se musí doplnit jednou pětkou zvenku. A když jsou dva týmy, tak výchova cizích hráčů stojí spoustu peněz.“
Myslíte, že roztříštěnost je důsledkem ambic různých funkcionářů?
„To ano. Vždycky se najde někdo, kdo si myslí, že to bude dělat. Ale je potřeba si uvědomit, že Kometa je jen jedna a s jejím jménem je potřeba pracovat.“
Je jedním z vašich snů postup s Kometou do extraligy?
„Rozhodně. Už mám do důchodu krátce, tak věřím, že se mi to splní. Ani bych u toho nemusel být já, ale rád bych na extraligu chodil.“
Už snad plánujete odejít do důchodu?
„To ne, ale šedesátka se blíží a jsem realista, občas se do občanky podívám.“
Kdo je Svatopluk Číhal
Narodil se 28. listopadu 1947 v Hodoníně, kde také začal s hokejem. Do brněnské Komety, tehdejšího ZKL, přišel v roce 1970. V Brně odehrál v letech 1970- 1980 deset sezon. V nejvyšší soutěži nasbíral 339 zápasů, nastřílel 108 branek. Jako trenér začal působit ve Slovanu Rosice ( 1982- 1985), dalších pět let trénoval brněnskou Techniku. Na jaře 1990 byl povolán do Komety, kterou už však nemohl zachránit. Do další sezony se rozhodl odejít do italského Varese, kde strávil dalších pět let. V letech 1995- 1997 trénoval švýcarskou Bellinzonu, pak se vrátil do ČR s výjimkou švýcarské anabáze v Ambri- Piotta v letech 2000- 2003. Vedl Rosice a brněnskou Hvězdu, na současnou pozici lodivoda Komety přišel v březnu 2004.