Branka šest vteřin před koncem základní části rozhodla o třetí prohře Komety v řadě. Co se na ledě přihodilo?
Nevím, co se tam stalo. Byli jsme v naší třetině, nepokryli si hráče před branou, který puk dorazil, i když jsme tam byli. Je to strašná škoda, protože jsme dnes nehráli až tak špatně. Bojovali jsme. Potřebovali jsme každý bod. Zůstat šest vteřin před koncem bez bodu, je strašně velká ztráta.
Přitom ani ne dvě minuty před koncem jste se řítil na brankáře Hamerlíka téměř osamocený.
Mrzí mě, že jsem mohl rozhodnout. Měl jsem možná trošku dříve vystřelit. Obránce Třince mě nějak dojížděl a já jsem se spíš soustředil na něj než gólmana. Možná jsem to měl zkusit vystřelit, už když mě dojížděl.
První část se dnes Kometě povedla. Jenže ve druhé se to nějak zaseklo. Víte proč?
Druhá třetina byla horší, protože se nám zranili nějací beci. Tomáš Žižka hrál na jedné noze, takže na něj byl velký tlak. Dneska znova rozhodlo, že jsme nedali žádný gól z přesilovky. To nás ubíjí. Máme z přesilovek čtyřprocentní úspěšnost. To je katastrofální. Když dáte gól z přesilovky, je to hned jiné. A tak je to každý zápas, nejen dnes.
Na inkasovanou branku šest vteřin před koncem zápasu se asi celá prohra svést nedá. Má i jiné příčiny?
Těch věcí je více. Jednou je, že nedáváme branky. Druhou, že máme zmatek v obraně. Jako útočníci bekům nepomáháme a tím ty zmatky vytváříme. Zápas na Kladně jsme nějak nebojovali. Kladno bylo porazitelné. Takové zápasy nemůžeme hrát. Musíme zlepšit hru u nás ve třetině a útočníci musí dávat více gólů. Také nesmíme dělat zbytečné fauly, které nás pak stojí síly.