Unavený Petr Hubáček byl ve třetí třetině rád, že stojí na nohou

Je po pondělní a dnešní výhře v týmu velká spokojenost?
Určitě. Týden před reprezentační pauzou se nám moc nepovedl. Věděli jsme, že se dvěma týmy, které jsou pod námi nebo kolem nás, musíme hrát za šest bodů. To se nám po dobrých výkonech povedlo. Půlka týdne tedy byla dobrá, ještě druhá.

Co od ní očekáváte?
V pátek máme Karlovy Vary. Mančaft, který je zatím pod námi. Bylo by perfektní tam bodovat. Zároveň bychom měli, protože právě s těmito týmy se budeme bít o play-off do konce sezóny. Vždycky jsou to zápasy o šest bodů, a když člověk vyhraje, hodně nažene.

Je pro Vás souboj s Vítkovicemi pořád mimořádný?
Už ani ne. Je to nějaká doba, co jsem z Vítkovic. Na druhou stranu jsem rád, když kluky vidím, takže to bylo fajn. Já to prestižně neberu a nikdy jsem nebral. Když třeba člověk odešel z nějakého týmu ve zlém, tak se chtěl proti bývalému mančaftu vytáhnout. Já jsem ve Vítkovicích zažil krásných deset roků, takže žádný takový pocit nemám.

Sliboval jste něco klukům v kabině za případnou výhru?
To je automaticky. Každé utkání se vypisuje, kdo kde hrál. Minule to byla Slavia, tam bylo peněž, paráda. Dneska taky. Já jsem tam hrál, Robo, Hrouda, Jirka Trvaj. Dlouhán sedí na těch prachách, má jich plnou kapsu.

Jak se cítíte fyzicky po pětizápasovém zápřahu v sedmi dnech?
No, v (cenzurovaný výraz). Ne, dobrý. Třeba dnešní zápas se mi hrálo dobře, protože mám ještě v sobě takové ty reprezentační nohy. Je tam pohyb, nasazení, rychlost, dynamika. Čekám, kdy to na mě padne a půjdu zase do kytek. Přiznávám, že ve třetí třetině jsem byl rád, že stojím na nohou.

Co si řeknete, když jste na ledě v oslabení tři proti pěti a nestihnete vystřídat?
Věřte tomu, že to už si neřeknu nic. Když se člověk trošku předrží, začnu si korigovat střídání, neprotahuju je. Na druhou stranu sám sebe nutím do maximálního bruslení, co vydržím. Když totiž bruslím, jsem v tempu a dobře se mi hraje. Když začínám hrát staticky a bráním střední pásmo, výkon jde dolů.

Uvažoval jste po návratu z reprezentace o možnost nehrát pondělní zápas proti Slavii?
To nešlo. Kdybychom byli čtvrtí, měli nahráno, možná bych si nějak zkusil říct o volno. Byl jsem utahaný, přijeli jsme v noci, dnes mám pátý zápas v krátkém sledu, takže jako… Už jsem zvyklý. Za poslední dvě sezóny jsem odehrál přes 180 utkání. Je to pro mě strašně těžká sezóna. Proto jsem to chtěl vloni zapíchnout, abych měl letní přípravu. Tu jsem neměl letos, vloni a táhnu třetí sezónu v kuse. Hokej mám o bruslení, takže jsou období, kdy to na mě padne.

Musíte se na utkání jdoucí v rychlém sledu připravovat jinak? Nebo jen přijdete domů, lehnete a spíte?
No spím. Doma máme roční dítě a malá vstává do školy. Už to mám přetočené, protože jak je člověk přetažený, usíná pozdě a ráno malý na nohách říká: „Nazdar tato.“ Dcera jde do školky a zase: „Nazdar tato.“ Je to strašně náročné. V sezóně jsem měl prvních sedm osm zápasů dobrých a pak jsem na tři týdny padl do totálního útlumu.

Uvažoval jste o vypuštění reprezentačního bloku?
Určitě ne. Já se tam těšil. Někdy má člověk toho hokeje strašně moc, takže se honí v hlavě, že to bude v nároďáku těžké. Ale já jsem nikdy neodmítl. Pokaždé, když mám pozvánku, jedu. Letos extra jsem se tam těšil.

Musí se s Vámi trenér Alois Hadamczik o reprezentování bavit nějak předem?
Chtěl bych být jako Teemu Selanne, ale nejsem. Aby byl se mnou trenér domluvený měsíc dopředu. Nebavili jsme se o tom.

Má ve Vás pan Hadamczik důvěru?
V nároďáků mám o třídu větší výkonnost než v Kometě. Myslím, že stejně to bylo i tento týden. Dovolím si tvrdit, že mám jeho důvěru. Ví, že mu vždycky odvedu ten hokej, který je o bruslení, oslabení a takové té dynamice. Budu jedině rád, když pojedu zase.

Řekl jste, že jste se na Karjala cup těšil speciálně. Z jakého důvodu?
Ten hokej je úplně jiný. Styl, vyzrálost a umění reprezentačního hokeje je úplně jiná. Mně se to hraje dobře. Je to o bruslení, trošku mě to nakopne. Dnes i v pondělí mi nohy šly, teď jde o to, abych k tomu třeba někdy ještě trefil branku.

Co máte u úst za zranění?
Já mám na tu hubu hroznou smůlu. V Plzni jsem přišel o dva zuby, teď mám rozseklý a zašitý ret. Prokousl jsem si jazyk, včera mi zubařka začala nastavovat zuby, takže mi prořízla dáseň. Takže mám v hubě solidní bordel no.

Jak to se zuby budete řešit? Máte vyraženy další dva, vloni jste měl taky.
To je na zubařce. Mám pěknou, fakt hezká holka. Na začátku prosince jdu znova, takže už se těším.

Kdy Vám to začne padat i do brány?
Zatím padají jenom ty zuby. Někdy si sám pro sebe říkám, že bych byl rád ten hráč, který celý zápas někde pajdá, popojíždí, motá se tam jak vítr v bedně, a když do něčeho buchne, dá gól. Já jsem vždycky sedřený a efekt nic moc (smích).

Jozef Balej říkal, že jste k němu po příchodu do kabiny prohodil, že se cítíte jak na Slovensku, je to pravda?
To bylo někde v převlékárně a kolem mě byli Pepa Balej, Robo Petrovický, Andrej Podkonický a přišel Tomáš Malec. Tak jsem říkal, že to snad není možné, že je to jak slovenský nároďák. Ale to je spíš sranda. Jožka je výborný hráč do koncovky. Má výbornou střelu, což prokázal minulý zápas. Je to kvalita do týmu.

Jak vůbec hodnotíte příchod starých známých tváří? Nejnověji se vrátil i Tomáš Divíšek.
Divoch je pohodář. Hezky jsme se spolu přivítali. On je takový kluk do nepohody, dokáže odlehčit. Věděli jsme, že dnes budeme hrát spolu, tak jsme si řekli, jak to asi budeme hrát. Zašli jsme si na youtube a rozhodli se, že on bude Denis Savard a já Pat LaFontaine. To nám nevyšlo, góly jsme nedali. Přesilovky jsme měli alá Davos. To jsme taky nesehráli. Člověk to musí brát nějak s humorem. Někdy jsou stavy, že toho má člověk fyzicky i psychicky plné zuby. Je to jen sport, takže odlehčení je na místě.

Když jste byli Savard a LaFontaine, kdo byl Jakub Svoboda?
On si nic neřekl. On je prostě Kuba Svoboda (smích).