Trumfy Komety podle Libora Zábranského? Nasazení, bojovnost a srdce

Co říct k vyřazení vítěze Prezidentského poháru ve čtvrtfinále?
Je to obrovský úspěch. V naší sérii se ukázalo, že je soutěž hrozně vyrovnaná. Každý může porazit každého. Kluci hrají takovým způsobem, že rozdíl úplně smazali. Je vidět, že to Zdeněk perfektně načasoval.

Očekával jste postup po základní části? Pan Venera se Zlínem naposledy postoupil přímo do play-off, ale pak neuspěl hned ve čtvrtfinále.
V tom je play-off krásné. Několikrát jsem ho zažil jako hráč z dobré i špatné stránky. V Pardubicích jsme také vyhráli základní část a pak nás Plzeň v patnácti lidech zmlátila a vyprovodila domů. Můžeme porazit každého, ale i s každým prohrát.

Pomohly hodně i posily?
Je vidět, že Jožka Kováčik i Milan Hruška strašně zvedli obranu. Jirka Trvaj chytá fantasticky, ale celý mančaft hraje jako tým. Kdysi jsem říkal, tuším v roce 2005, že bych si přál, aby se soupeři báli do Brna jezdit. Mám na mysli po sportovní stránce. Myslím, že teď už to platí.

Co rozhodlo čtvrtfinále? Ukázalo se, že i přes absence několika klíčových hráčů byla Sparta k poražení...
Nasazení, bojovnost a velké srdce. To byly hlavní důvody postupu.

Do prosince se kádr prakticky tvořil, přišly změny. Povedly se?
Tým si musí především povahově sednout, když tam budete mít nafrněné hvězdy, tak s tím nic neudělá ani Scotty Bowman. Je vidět, že si kluci prostě sedli. A jestli je to zásluha Jaroslava Medlíka, Pavla Zubíčka nebo Zdeňka Venery, je úplně jedno. Tým se letos tvořil za pochodu, nikdo nemohl tušit, že se zraní Radim Hruška, který dal loni 23 gólů. Byl úplně z formy. Hodně nám pomohly příchody Milana Hrušky, Kováčika, Petrovického a Divíška.

Jaké pocity se Vám honí hlavou? Asi je to velké uspokojení. Splnil jste si, s čím jste do Komety před lety přišel.
Prvně bych chtěl říct, že to nechci přeceňovat. Úspěch to je a doufám, že jsme v půlce cesty. Na takové hodnocení by byl čas, kdybychom vyhráli titul. Když vidíte kolem sebe šťastné lidi, jak hokej prožívají, a je jedno, zda je to politik, významný partner, nebo děti ze sedmé třídy, dává vám to určitý smysl práce, máte dobrý pocit.

V jaké fázi cesty tedy jste? Kolik procent jste ušli?
Myslel jsem to tak, že jsem v Kometě sedm let a doufám, že jsem v půlce a vydržím dalších sedm. Pro mě je to zatím vrchol. Navíc vidíte obrovský zájem, že máme prakticky pět zájemců na jedno místo. To prostě není náhoda. Jestli tu půlku cesty převedeme konkrétně na mančaft, taky to tak sedí. Není nereálné dokráčet až k poháru. Ale bylo by opravdu hloupé říkat, že jdeme na titul. Chceme vyhrávat, ale to chce každý.

Libor Zábranský

Včera jste na hráče čekal po zápase u kabiny. Rozhodl jste se spontánně, nebo jste už předem věděl, že kdyby vyhráli, zajdete za nimi?
Ne. Chtěl jsem jim každému poděkovat. Snažím se do šatny chodit co nejméně, i když bych tam chtěl být častěji. Má pozice má však svá specifika. Měl jsem takovou radost, že jsem chtěl každému z nich podat ruku, poděkovat. Rozhodně jsem si to neplánoval. Navíc tím stylem, jak kluci Spartu přehráli, to bylo super.

Pak jste se stáhnul, když Vás lidi vyvolávali. Už jste byl někde ve VIP prostorech?
Ne, ne. Právě jsem jel výtahem do kanceláří.

Nechtěl jste na sebe strhávat pozornost? Mohl jste zajít na led?
Fanouškům strašně děkuji, ale asi se toho ode mne nedočkají. V prvé řadě je to zásluha hráčů a trenérů. Oni si mají užívat a jejich jména mají být vyvolávána. Na ledě jsem byl dvakrát. Jednou, když pan Zündorf vymyslel, že mi popřeje k narozeninám, jsem podlehl. Jestli si pamatujete, vyskočila na mě z dortu nějaká žena. Podruhé jsem byl na ledě, když jsme uváděli všechny legendy Komety, když bylo výročí. Byl jsem s nimi. To byly výjimky. Až vyhrajeme titul, možná bych přišel. Dívám se na to trošku jinak. Je to práce kluků a celého týmu.

Hokejisté včera často zmiňovali číslo osm. Ztotožňujete se s nimi? Osm utkání musí vyhrát tým, který se stane mistrem.
Já jsem hrál s osmičkou (smích). Každý tým jde už do prvního utkání sezóny s cílem, že chce vyhrát titul. Samozřejmě je potřeba zůstat nohama na zemi. S tímto stylem hry, nasazením a srdcem, co kluci mají, můžeme překvapit.

Mají hráči ve smlouvách bonusy za titul?
Někdy bych vám přál zažít jednání s agenty. Dnes je doba, že má každý hráč svého zástupce, který je hodně tvrdý. V každé smlouvě je na to myšleno. Nemyslím si však, že by to měli naši kluci o penězích. Když vidíte, že hráči, kteří mají přes třicet let, padají do střel, nemůžete to pak srovnávat s financemi. Prostě chtějí.

Play-off je dobou nejrůznějších rituálů, vousů a podivných účesů.
Taky tak vypadám (usmívá se zarostlý Libor Zábranský).

Co jste ochotný dát do banku v případě postupu přes semifinále nebo ve finále? Máme na mysli barvení účesů…
Nic. Kdysi jsem si s předsedou dozorčí rady panem doktorem Leimbergerem říkali, že když postoupíme do extraligy, pojedeme na rolbě na „svoboďák“. To bylo ještě v situaci, kdy tu byla rolba bohužel špatná a asi bychom tam ani nedojeli. Teď nic. Vážně bych to nepřeceňoval. Doufám, že jsme v půlce cesty. Nechtěl bych, aby to někdo pojal, že je to one man show Zábranského, a proto ani nechci chodit na led. Je to týmová práce, ale že bych se chtěl věčně vsázet, nebo se holit… (kroutí hlavou).

Jeli jste tedy na rolbě? Nebo jste se vykoupali v kašně?
Hlavně jsme nepostoupili. Museli jsme se dohodnout s Jardou Vlasákem a odkoupit licenci. Pocit euforie u toho nebyl.

Z funkcionářského pohledu se Vám podařilo něco, o co se snažilo mnoho lidí před Vámi. Byl tu pan Sršeň, nebo doktor Kučera. Proběhlo Vám to hlavou?
Uvědomuji si to. Je potřeba říct, že bez obrovské podpory všude kolem mě, by se to dokázat ani nedalo. Hokej není o jednom člověku, majiteli. Kdyby nebylo lidí v představenstvu, dozorčí radě a všech partnerů, nebylo by nic. To je potřeba upřímně říct. Jasně, někdo káru musí táhnout. Kolikrát jsem z toho unavený a znechucený, že jsem v tom prakticky sám. Na druhou stranu je to dobře, protože si můžu stát za tím, co si rozhodnu. Nikdo do toho nemůže mluvit, jako tomu bylo v minulosti. Když jsme zmínili určitá jména, nerad bych někoho jmenoval, ale kvůli nim Brňáci z Brna utíkali, což byl prakticky i můj příklad. Po tom, co se zde dělo, jsem utekl na vojnu. Bylo to hrozné.

Když se do Brna Libor Zábranský vrátil, hrávalo se také v 320 km vzdálené Kadani. Foto: Jaroslav Svoboda

Cítíte zadostiučinění vůči legendám, které na hokeje pravidelně chodí?
Jasně. Doufám, že jsou na nás bývalí hráči hrdí. Navázali jsme, kde oni začali. Doufám, že doba temna už je fakt pryč a že se mohou radovat. Jsem rád, že chodí na hokej v takovém počtu. Dostat pana Kepáka na zápas s Třebíčí, bylo hrozně těžké. Říkal, že přijde, až budeme hrát s CSKA Moskva. Nakonec jsem ho ukecal, přišel a byl nadšený. Nebylo jednoduché jim vysvětlit, že nejsem další z davu, komu by na klubu nezáleželo. Hodně nám pomohlo, že spousta z nich naši generaci trénovalo, takže nás znali od dětí. Ať mě, nebo Pavla Zubíčka. Je hezké, že chodí.

Komu nebo čemu vděčíte za to, že zrovna letos je rok s velkým R?
Jednoznačně tomu, že Jarda Medlík dokázal přemluvit Zdeňka Veneru, aby šel k nám. Že jsme se dohodli. To byl začátek všeho. Samozřejmě náš sportovní úsek měl pak šťastnou ruku v rozhodování a cíleném doplňování. Když chyběl centr, sehnal se Robo. Když jsme potřebovali beky, přivedli výborné obránce. To byly zlomové okamžiky, díky kterým teď hrajeme, jak hrajeme.

Takže jednání se Zdeňkem Venerou byla složitá?
Špičkoví trenéři mají nabídek více. Jednání nejsou jen o tom, že si sednete, podáte si ruku a jdete na věc.

V období před Vánocemi se Kometě moc nedařilo. Nezapochyboval jste?
Ani náhodou. Byly tu objektivní příčiny, proč se daný zápas prohrál. Jednu chvilku neměl třeba Sasu formu. Například zápas s Boleslaví. Ale s tím nemá trenér nic společného. Jsou věci a faktory, které ovlivnit nejdou. Že by někdo uvažoval, že by tu Zdeněk neměl být? Ani omylem!

Kometa postoupila do semifinále, chystáte zvýšení cen vstupenek?
Budeme na semifinále trochu zdražovat. Samozřejmě jsme si vědomi toho, že kdyby lístek stál například 700 Kč, tak díky tomu nadšení bude stejně vyprodáno. Chceme každopádně zvýhodnit permanentkáře, kteří podporují klub dlouhodobě. Ohledně samotného prodeje vstupenek máme ještě čas, protože začínáme venku a doma hrajeme za dlouhou dobu. Během několika dnů se vše podstatné dozvíte.

Těšíte se na semifinále?
Samozřejmě, hrozně moc. Je pravda, že z domácích zápasů toho moc nemám, protože obcházím hlavně partnery, snažím se s nimi ve skyboxech komunikovat, hokej prakticky nemohu sledovat. Je lepší, když hrajeme spíš venku, kde mám možnost duely sledovat. O to víc jsem pak nervóznější.

Jak vidíte momentální situaci u mládežnického hokeje?
Trénuji sedmou třídu Komety, kde mám syna. Člověku otevře oči, jaký vliv mají na průběh utkání rodiče. Co si kolikrát trenéři musí vyslechnout, to není úplně příjemné. Je pravda, že mládežnický hokej zabere moc času, pětkrát týdně někde jste. Když se podíváte, jak se neustále mění pravidla, tak to není dobré. Situaci nevidím nijak růžově. Nechci nikoho kritizovat, ale ten koncept mládežnického hokeje není dobrý.

Najdou se v týmu Komety hráči, kteří mají před sebou slibnou kariéru?
V naší mládeži je spoustu talentů, ale je tam ještě hodně úskalí a rozhodně nepočítám s tím, že budu u toho, až budou hrát za áčko. Bohužel si myslím, že většina jich uteče do zámoří a budou tam hrát juniorské soutěže. Od tam mají větší šanci dostat se do NHL. Z naší ligy je to daleko horší.

Daleko za oceán odešel také odchovanec Komety Tomáš Vincour, jenž se nyní prosazuje do prvního týmu Dallasu

Jaký máte názor na uzavření extraligy?
Zatím se o tom nemá cenu bavit. Důležité je, aby se uzavřela smlouva mezi ČSLH a samotnými kluby. Téma uzavření extraligy, změna systému soutěže, to jsou okrajové věci. Je třeba se dohodnout s předsedou svazu a říci, jak to vlastně bude.

Osobně byste ligu uzavřel?
Jako majitel bych měl říct, že bych extraligu uzavřel, abych si chránil svoje. Na druhou stranu musím kolegiálně říct, že když jsme hráli první ligu, tak jsme byli názoru, že systém soutěže je prostě špatný a tým z první ligy to má nesmírně těžké. V tomto názory neměníme. Pokud někdo přijde s reálným a s konstruktivním názorem, který nás posune dál, tak se o tom pojďme bavit. Zatím to jsou pouze výkřiky do tmy. Co já vidím jako daleko větší problém, že není stále uzavřená smlouva se svazem. A také to, že není zajištěno financování v horizontu pěti deseti let.

Je to předčasná otázka, ale máte zhruba představu, jak bude vypadat kádr pro příští sezónu?
Máme podepsanou kostru týmu, ale nemůžu samozřejmě říct, o které hráče jde. Stále probíhá sezóna, to po mně nemůžete chtít. Tým si výborně sedl, jsou zde výborní hokejisté, kteří mají k našemu klubu vztah. I přesto, že jsou třeba přespolní.

V čem vidíte největší rozdíl oproti loňsku?
Že tady nebyla parta. Když vidím, jak kluci padají po hlavě do střel a bojují. Chtějí například napravit chybu za toho druhého. Drží pospolu, táhnou na ledě za jeden provaz. S loňskem se to nedá vůbec srovnávat.