Byli jsme doopravdy blizoučko, lituje smutný hrdina Jiří Vašíček

Jaké myšlenky se vám teď honí hlavou?
Převažuje smutek. Byli jsme blízko, navíc není nic příjemného se dívat na soupeře, jak zvedá pohár. Už jsem to jednou zažil, teď to bylo podruhé.

Dokázal byste najít zlomový moment celého zápasu? Byl to gól Pardubice na 2:1 po vašem drtivém tlaku z úvodu druhé třetiny?
Druhý gól Pardubic byl zlomový, třetí jsme dostali ve třech, po čtvrtém už se to velmi těžce otáčí. Navíc Růžička chytal výtečně a my si na něm vylámali zuby, doslova (hořký smích). Nevím, jestli vyhráli zaslouženě, vybojovali však čtyři vítězství a my pouze dvě. Já můžu jen pochválit naše mužstvo. Na to jak jsme slepovali sestavu, tak pořád jsme se o to rvali a klobouk dolů před kluky, kteří nahradili ty, kteří již nemohli. Soupeř měl také nutnou dávku štěstí, většina z nich byla zdravá a šířka kádru částečně rozhoduje.

Za jakého stavu jste přestal věřit, že byste zápas mohli dovést do vítězného konce?
Když to bylo 5:1. To byla už beznaděj. Viděli jsme, že tentokrát na ně nemáme a zápas se nám dohrával velmi těžce. Děkujeme hlavně lidem, kteří byli úžasní. I když jsme nesplnili to, kvůli čemu sem přišli, tak fandili až do konce. Je to paráda hrát před takovým publikem.

Po vyřazení Kladna, Sparty a Plzně jste se zasekli až na Pardubicích. Byla hlavní příčinou vaše marodka?
Nechci říkat, že kdybychom byli všichni fit, tak je uděláme. Byla by to pouze větší šance. Zranění kluci nám určitě hodně chyběli, to že se sestava lepí je jedna věc. Druhá pak je, že máme nějaké zažité a natrénované prvky, a když žádná lajna není kompletní, tak to na mužstvo o síle Pardubic prostě nestačí.

Není vám líto, že sezóna končí v momentě, kdy se vám osobně začalo hodně dařit a dvakrát po sobě jste byl vyhlášen nejlepším hráčem brněnského týmu?
Klidně bych své úspěchy v posledních zápasech vyměnil za to, abychom vyhráli. Klidně bych byl nejhorší, kdyby se vyhrálo a jelo na sedmý zápas do Pardubic. Bohužel jsme to neuhráli.

Jiří Vašíček gólem v poslední minutě první třetiny vyrovnal na 1:1, to však bylo z brněnské strany vše. Po minulé oslavě své branky se řízný bek tentokrát rozhodl pro jiný způsob a místo slavení na mantinelu, při kterém přišel o tři zuby, se vydal do středu hřiště.

Berete tenhle úspěch i jako zadostiučinění po překvapivém odchodu ze Slavie?
Vzpomínám si, že už toho sedmého prosince co jsem odcházel, manželka brečela, když jsem jí to řekl. Říkal jsem, že všechno špatné je k něčemu dobré. To jsem ještě netušil, že půjdeme až do finále. Nebudu zastírat, že je to trochu zadostiučinění, že jsme tady něco dokázali a že jsem toho mohl být součástí. Za moji kariéru je tohle druhé nejlepší mužstvo, ve kterém jsem hrál.

A první je Slavia?
Ano, s tou jsme totiž vyhráli titul. Tady nám chyběl krůček.

Bylo těžké hrát proti Pardubicím, ze kterých pocházíte?
Těžké to bylo. Měl jsem trochu strach, aby si někdo neřekl, že jsem jim to nějakým způsobem chtěl pustit. Možná i proto jsem měl motivaci to urvat a dokázat, že dýchám pro mužstvo, za které nastupuji. Ze začátku mě všichni brali za Slávistu, tak doufám, že jsem tady lidem ukázal, jaký způsob hokeje hraji a za jaký tým ho hraji. Když půjdu někam jinam, budu muset přesvědčit zase další fanoušky, že tenhle svůj styl hokeje podnikám jenom kvůli danému mužstvu.

Jaké jsou vaše vůbec další plány do budoucnosti?
To řeknu až prvního května. Všichni to tak možná trochu tuší, ale ve své životní etapě se už nerozhoduji jenom za sebe. Mám rodinu a na ni musím brát při své hokejové kariéře ohled.

Pro vás je to již čtvrtá extraligová medaile, ceníte si nějak tohoto úspěchu?
Je pravda, že člověk chce hrát vždy nahoře. Jsem rád, že se mi to zatím daří, vlastně posledních pět sezón jsem hrál nejméně semifinále. To mě však nesmí nijak ukolébat. Já si na ten pohár chci ještě jednou sáhnout, protože to je neskutečný pocit. Teď mi to opět uteklo.