Jsem hrozně rád, že jsem mohl hrát v tomto týmu, hrdě praví Tomáš Divíšek

Jak hodnotíte poslední zápas extraligové sezony?
My jsme se snažili, tlačili jsme se do nich. Ale už opravdu nebyly síly na zvrat. Chtěli jsme, bohužel už to ale nešlo.

Za jak dlouhou můžete docenit hodnotu stříbrné medaile, která se vám houpe na krku?
Nevím. Teď to bolí. Já jsem hrozně rád, že jsem mohl hrát tady v tomto mančaftu. Poslední dva měsíce jsem si neskutečně užíval. Všichni kluci bojovali. To jsem opravdu nezažil, aby dvacet lidí takhle dřelo pro tým. Dokázali jsme hrozně moc. Je škoda, že jsme to nedotáhli. Ale už nebylo kde brát a Pardubice to odehráli zkušeně.

Jak jste se cítil, když tribuny skandovaly, že pro ně jste mistři?
Je to krásné, nádherné. Ale my jsme to chtěli dotáhnout až do konce. Bohužel se nám to nepovedlo. Ale lidi jsou úžasní. Já k tomu nemám slov.

Vy jste získal titul s Pardubicemi v roce 2005. Jak se to dá srovnat s touto jízdou Komety?
Je hrozně brzy na nějaké hodnocení. Teď jsem strašně zklamaný, že jsme nevyhráli. V Pardubicích jsem byl mistr, ty pocity jsou rozdílné. Bylo to úžasné, ale chtěli jsme ten velký pohár.

Co rozhodlo o výsledku finálové série?
Na rozdíl od nás měli čtyři kompaktní útoky, které měly dost sil. I když jsme je občas přehrávali, tak si hráli pořád to svoje. Třeba když jsme tlačili, jako dnes ve druhé třetině, tak ujeli a dali dvě branky. Tam měli o trochu navrch, měli to sehrané. My jsme celé play-off odehráli, když to řeknu přehnaně, na čtyři útočníky. Ke konci už síly chyběly.

Neutekly vám ve druhé třetině trochu nervy? Možná zlomový gól v pardubické přesilovce pět na tři.
My jsme ještě za stavu 1:4 chtěli. Já jsem věřil až do gólu na 1:5, že s tím něco udělat můžeme. Řekli jsme si v kabině, že se nenecháme vylučovat, budeme v pěti a půjdeme po nich. Jak jsem ale říkal, nebylo kde brát a oni si to pohlídali.

Při podávání rukou jste se s některými členy pardubického týmu zastavil na delší čas. Co jste si tam říkali?
To je pokaždé to samé. Já jsem jim přál, ať si to užijí, že odehráli dobré play-off. To samé říkali i oni. Chválili nás. Ale já bych taky hrozně chválil, kdybych měl ten pohár. To bych se pro ostatní rozkrájel.

Přes rok se zde složila výborná parta. Máte představu, co s ní teď bude?
Opakuji, je hrozně brzo. Já nevím, jak to bude. Vím, že hodně hráčů má podepsáno, udržet to tady pospolu by bylo hezké. Uvidíme, teď nevím.

Co vy osobně?
Zase říkám, že je hrozně brzy na nějaké soudy. Teď jsem si to hrozně užíval, chtěl bych hrát v sobotu zase. S těmato klukama si zase zahrát. Hrát pořád, nemít pauzu, dokud nám nedají ten pohár. Tenhle tým na to měl, bohužel náš způsob hry nás sice dostal do finále, ale už nám chybělo pár lidí. Nechci říct, že bychom s nimi vyhráli. Ale byli bychom ještě lepším mančaftem.

Jste už opravdu zarostlý. Vousy půjdou dolů hned?
Já jsem byl už trochu zklamaný, že se budu holit v Pardubicích, že si budu muset brát strojek. Nakonec to bohužel oholím tady. Už je to dlouhé, půjde to dolů. Ty vousy nejsou nic příjemného. Asi to budeme stříhat strojkem na psy.

Necháte si nějaké části výstroje na památku?
Já mám všechno staré. Asi si necháme jeden dres, zbytek půjde do aukce. Teď se zabalím a uvidím, co bude dál.

V pátek o půl šesté je naplánovaná rozlučka s fanoušky. Myslíte, že se tam po bujaré noci, jak z vás všechno spadne, dostavíte všichni?
Já doufám, že se tam sejdeme. (smích) Že nás seberou. Budeme na telefonu. Půl šesté asi není úplně ideální čas. Ale chceme to s lidmi oslavit. To, co fanoušci předvádí, je krásné. Bohužel jsme to nedotáhli do konce, takový je ale hokej. My se budeme snažit, když tady budeme, vyhrát titul příští rok.

S jakými myšlenkami se probudíte zítra ráno?
Asi mi bude blbě. (smích) Teď bude takový hektický týden. Proběhnou schůzky se sponzory, vedením a podobně. Uvidím, jak nám to naplánují. Ten týden po sezoně je vždy rozlítaný.

V momentech těsně po zápase se Tomáš Divíšek ukázal jako pravý lídr. Byl jedním z těch, kteří se snažili zvedat hlavy svým spoluhráčům. Hráč s číslem 82 totiž dobře ví, že Brňané na sebe mohou být hrdí. Foto: Ivo Dostál.

Každý se chce zlepšovat. Pro vás je tedy příští rok jediná možnost titul. Je to možné?
Možné to samozřejmě je. Ale je to hrozně těžké. Letos jsme viděli, jak jsme se dali dohromady někdy v lednu. Chytli jsme neskutečný lauf. Finále zde bylo hlavně díky Trvkovi, ten nás tam dotáhnul. Chyběl kousek a měli jsme titul. Příští rok můžeme vypadnout v předkole. Takový je sport.

Co si teď budete říkat, když pojedete domů a uvidíte ceduli, na které bude napsáno „Pardubice“?
Já to tak neberu. Je to sport, my jsme do toho dali všechno, bojovali jsme. Bohužel Pardubice to zvládly lépe. Svým způsobem to klukům přeji. Je opravdu těžké vyhrát, museli do toho dát hodně. Taky jsou určitě polámaní. Byli prostě o kousek lepší. S některými z nich si asi půjdu sednout na pivo, rozebereme to. Ale je to pryč, už to nevrátíme.

Můžu vůbec někdo ve vaší kabině říct, že je zcela zdráv?
Nevím, jestli je tam někdo takový. Možná trenér. Ale ne toho jsem vlastně minule přetáhnul hokejkou. Pana Veneru jsem rozřízl. (smích) Asi pan Oslizlo je bez zranění.

Na co budete vzpomínat, když si vybavíte sezonu 2011/2012?
Na tady ty dva poslední měsíce. Já jsem si to hrozně užíval. Musím říct, že jsem se na play-off hrozně těšil. S Kubou a Tomášem jsme odehráli výborné zápasy, sedli jsme si. Trvalo nám to, ale nakonec jsme se domluvili na určitých věcech. Trvka byl výborný. Když si vzpomenu na Spartu, na Plzeň… Budu vzpomínat i na to, že jsme chodili na pivo před zápasem. To asi nikdo neví.

Jak dlouho před zápasem?
Den před zápasem jsme vždycky chodili. Jenom v play-off. A dařilo se nám. Nikdo tomu nevěřil, když jsem mu třeba volal a říkal mu, že jsem byl s klukama na pivu. Tam se položil ten základ, chodilo nás hodně. Pokecali jsme, dali si večeři. Byli jsme v nejlepší hospodě v Plzni, v Praze, v Pardubicích… Chodili jsme tam, kde mají výborné pivo. To jsme si dali, seděli hodinku a půl, dvě hodiny. Prostě jsme si to užívali. Byli jsme rádi, že jsme spolu. Já jsem ještě nezažil, že by to takto fungovalo. Teď to bude trenér číst, asi se zblázní.

Není to i důkazem toho, že jste parta solidních borců a nijak se vám to nevymklo z rukou?
My jsme se opravdu nikde nezbourali. Dali jsme si jedno pivo. Ale seděli jsme, povídali si. I když jsme nemohli, byli jsme unavení, tak jsme se sebrali a šli. Dali jsme si lehkou večeři, životospráva tam byla. V sedm jsme se sebrali z hotelu, šli pěšky do restaurace. Na tohle se vzpomíná hrozně moc. Na emoce před zápasy, na radost po výhrách. Neskutečná byla cesta autobusem z Kladna, to samé z Plzně. Síly ubývaly, bylo to ale krásné. Užíval jsem si to, bude mi to chybět.