Bruslení a radost z pohybu, taková byla sezóna nejmladších komeťáků

Kategorie nejmladších brněnských hokejistů představuje klasickou přípravku, do které rodiče přihlašují své děti. Jako minimální věk doporučují trenéři čtyři roky, pokud ale někdo chce, může začít i dříve. Přípravka je složena ze dvou kategorií, z první třídy a z mateřské školy. „I když se jedná o dvě kategorie v jedné, loni jsme tréninky lehce rozdělili. Mateřská trénovala dvakrát týdně na ledě a jednou týdně měla tělocvičnu s bazénem, první třída pak trénovala třikrát týdně na ledě a jednou měla tělocvičnu a bazén. Když jsem se k přípravce na přelomu listopadu a prosince připojil, snažili jsme se domlouvat klukům i nějaké přáteláky, aby to nebylo všechno jenom o tréninku. Používám sice slovo trénink, ale jedná se převážně o učení, seznamování se s ledem a hokejem, praví trenér nejmenších komeťáků Jiří Mífek.

Pokud byste čekali, že tahle kategorie hraje přátelská utkání na klasickém hřišti, brzy byste narazili. Nejmladší soutěží v takzvaném minihokeji, hřiště se rozdělí na třetiny pomocí dřevěného mantinelu a hraje se čtyři na čtyři. „Oficiální svazové turnaje pro tuhle kategorii ale neexistují, proto jsme herní praxi s jinými týmy řešili právě pomocí přátelských zápasů,“ podotýká Mífek. „Turnaje v minihokeji pořádané svazem se týkají až třídy druhé,“ dodává.

Zájem o hokej není ani v tomhle věku malý. „Dětí jsme letos měli asi tak kolem padesáti. Málo kdy se ale sešli všichni dohromady, rodičům se tréninky někdy nemuseli hodit, děti mohly být nemocné,“ praví Mífek, který k sobě kvůli vysokému počtu svěřenců potřebuje široký realizační tým. „Je to tak, využíváme hned několik mládežnických trenérů, krasobruslařky, lektorky bruslení. Organizace tréninků jsou postaveny na děleném cyklu, což doporučuje i svaz. Principem je imaginárně rozdělené kluziště na několik ploch či stanovišť a na každé z nich se procvičuje a piluje jiná dovednost, kterou ti kluci potřebují. Oficiálně se jedná o tréninkovou jednotku, ale není to takový trénink, jaký je ve vyšších kategoriích. Tady jde hlavně o to, abychom kluky naučili to nejdůležitější pro hokej, což je bruslení,“ podotýká Mífek, kterému s vedením přípravky úspěšně sekundovali trenéři Kříž, Sedláček, Kozák a Peslar.

Heslo škola hrou razil již Ámos Komenský, ani komeťáčtí trenéři nejsou daleko od pravdy učitele národa. „Přesně tak. To je právě to specifikum takového tréninku, používáme různé honičky, hrajeme rybáře na ledě, existuje celá škála těchto her. Oni si pak de facto ani neuvědomí, že vlastně trénují, ale dělají přesně to, co my potřebujeme, jen herní formou,“ je spokojený Mífek.

Důležitou otázkou mezi podobně starými dětmi je i motivace, proč se ten hokej vlastně učí hrát. „Jsou to malé děti, jejich největší motivace tedy je, že je to musí bavit. Když je něco nebaví, nedělají to rádi a dobře a to pak ztrácí efekt. Je třeba je hodně chválit, kritizování zde prostor příliš nedostává. Jen když je potřeba udržet pořádek, užívá se zvýšeného hlasu. Takhle se s malými dětmi musí pracovat,“ dodává Jiří Mífek.

Mateřská škola - nejmladší hokejisté brněnské Komety.

Dalším specifickým rysem malých dětí je i větší šance pláče, ta však u malých hokejistů není tolik výrazná. „Pláčou jen občas. Většinou když spadnou, jsou již otrkaní a slzičky nehrozí. Ti starší už navíc trénují ve výstroji, tudíž zde prostoru na otlučení těla není příliš. Ale ani u menších, kteří trénují bez výstroje, není pláče mnoho. Pár slziček k tomu patří, ale to je vše. Tím, že je trénink baví, rychle zapomenou na bolest a snaží se pracovat dále,“ myslí si Mífek, který se vyjádřil i konkrétně k uplynulé sezóně.

„Mám z ní dobré pocity, podařilo se nám kluky někam posunout. Hokejové učení je ovšem běh na dlouhou trať, nedá se říci, že když přecházejí z první třídy do druhé, že již všechno umí. Je to dlouhodobý proces, v přípravce jde především o základy bruslení, popřípadě i nějaké práce s kotoučem. Zároveň se v klucích snažíme probudit trochu i klubismus, dá se říci pocit sounáležitosti. Chceme, aby věděli, že jsou komeťáci, co to Kometa vlastně znamená. Dále se v nich snažíme budovat radost z pohybu, v současné době ho totiž děti mají míň a míň,“ shrnuje Mífek.

Důležitou oporou trenérů při výchově mladého hokejisty jsou i rodiče dítěte, bez spolupráce s nimi by Kometa nemohla dosáhnout výsledků, kterých dosahuje. „Je tomu tak, potřebujeme, aby rodiče vozili děti na trénink, pomohli jim s oblékáním, donesli brusle, po tréninku jim pak pomohli s převléknutím a odvozem. Během tréninku se rodiče snažíme držet na tribuně a ne na střídačce, aby si kluci navykli nějaké samostatnosti. Rodiče jsou pro nás důležitým partnerem, chtěl bych jim poděkovat za pomoc, kterou nám práci s dětmi usnadňují,“ uzavírá trenér první třídy a mateřské školy Jiří Mífek.

Podobné články

Sezóna 2012/2013 nabídla snový začátek. Play-off nakonec těsně uniklo

Juniorka do play-off těsně neproklouzla, trenéři jsou ale se sezónou spokojeni

Junior Peslar: Parta byla výborná, výsledkově jsme ale měli na víc

Sezóna staršího dorostu byla úspěšná, play-off však Brňanům rychle skončilo

VIDEO: Mladší dorostenci zažili fantastickou sezonu se zlatým koncem

Na kluky jsem byl pyšný, říká trenér zlatých osmáků Libor Zábranský

V sezóně nás zdobila organizace hry, myslí si trenér sedmé třídy Mífek

Trenér šesťáků Marek Moskal byl se sezónou spokojený

VIDEO: Páťáci v sezóně hodně vyrostli. Výškově, ale hlavně hokejově

Byla to náročná sezóna, říká spokojený trenér 4. třídy Aleš Křetínský

Třeťákům se letošní sezóna povedla, chválí trenér Mífek své svěřence

Chceme, aby byli kluci kreativní, říká trenér druháků Martin Sedláček