Účastníci rekordního zápasu se shodují: Byl to pro nás velký zážitek

Větší zážitek, než letošní finále osmých tříd, říká Libor Zábranský mladší

To jméno muselo praštit do uší každého, kdo po první brance Komety v zápase slyšel hlášení o střelci gólu. Obstaral ho totiž Libor Zábranský, syn majitele klubu. Stejně jako pro všechny hráče na ledě, i pro něj se jednalo premiéru před takovou kulisou. „Kdysi jsme hráli E-on Cup na halách za Lužánkami, tam na nás přišlo možná dvě stě lidí a taky to bylo super. Ale dnes jich tady bylo mnohem víc, bylo to výrazně lepší. Všechno z vás před lidmi spadne, hraje se líp, než když na stadionu jsou jenom rodiče,“ svěřil se hráč nosící na dresu osmičku se svými pocity ze svátečního utkání.

Na mládežnický hokej asi budou podobné návštěvy chodit nadále jen při speciálních akcích. Pravidelně ale můžou hokejisté v ještě lepší atmosféře, pokud se vypracují a proniknou mezi nejlepší v seniorské kategorii. „Určitě je to motivace. Už jenom když se jdeme podívat na zápas áčka, tak je to motivace. Lidi jsou tady hokejem pobláznění,“ říká hokejista, který stejně jeho otec působí v obranných řadách.

I přes všechno dění okolo šlo stále o to stejné, o co jde v každém hokejovém utkání. O výhru a zisk tří bodů do tabulky. „V první třetině jsme na ně vlítli, hráli jsme dobře. Druhá třetina byla o něco horší, ale ve třetí dvacetiminutovce jsme si to už pohlídali a vyhráli jsme,“ zhodnotil Libor Zábranský samotný zápas, který Brno vyhrálo nejtěsnějším možným rozdílem. Po zápase už bylo možné prozradit u úspěšnou taktiku. „Nechci nikoho urazit, ale Zlín má v kádru několik hráčů, kteří jsou lepší, než ostatní. Takže jsme měli za úkol hlídat si je, nenechat je rozjet se s pukem. A hrát hlavně u nich ve třetině.“

Sobotní odpoledne bylo pro hráče, který už pravidelně nastupuje v kategorii mladšího dorostu, doposud největším zážitkem v kariéře. „Minulou sezonu jsme hráli finále osmých tříd, které jsme otočili během minuty, kdy jsme dali dva góly. To byla velká radost. Ale dnes to bylo ještě lepší, protože tady bylo tolik lidí a byla to taková euforie,“

Taťka mi říkal, ať hraju v klidu, prozrazuje zlínský pokračovatel rodu Hamrlíků

Jméno Hamrlík v sestavě Zlína? To je přece běžná věc. A to i poté, co letos na jaře ukončil ziskem stříbrných medailí svou kariéru Martin Hamrlík a o pár měsíců později ho následoval bratr Roman. V dresu osmé třídy totiž aktuálně nastupuje Matyáš, syn prvně jmenovaného. „Na utkání jsme se všichni hodně těšili. O tom, že se něco takového chystá, jsme se dozvěděli asi týden dopředu. Užili jsme si to, bylo to super. Nikdo z nás ještě před tolika lidmi nehrál. Akorát výsledek nás nepotěšil, chtěli jsme vyhrát,“ shrnul své dojmy ze zápasu nositel slavného hokejového jména.

Utkání osmých tříd Komety a Zlína nebylo výjimečné pouze počtem fanoušků, ale i doprovodným programem, který na utkáních této kategorie rozhodně není běžný. „Nejlepší bylo to, že to bylo kompletně jako zápas dospělých. Třeba se zapnutou kostkou nad ledem,“ pochvaloval si čerstvý zážitek Matyáš Hamrlík.

O speciálním duelu se Matyáš samozřejmě bavil i se svým otcem Martinem. „Taťka mi říkal, ať hraju v klidu. Prostě normální zápas,“ prozrazuje mladý hokejista, jakou radu dostal od hráče, se kterým se pojila přezdívka Larry.

Při předchozích rekordních utkáních jsem si říkal, že by bylo úžasné to zažít, prozrazuje Lukáš Dostál

Brankář Komety Lukáš Dostál byl vyhlášen nejlepším hráčem svého týmu.

Brankáři často patří k největším flegmatikům v týmu. Ostatně s nervy na pochodu by se jim jen těžko čelilo střelám soupeřů. A tak ani gólman Lukáš Dostál, který vychytal osmé třídě vítězství nad Zlínem, nebyl podle svých slov z rekordního utkání obzvlášť nervózní. „Bral jsem to jako normální zápas, moc nervózní jsem nebyl. Věděl jsem o tom už dlouho dopředu, protože jsem to našel na webu Komety. Nejdřív mi zápas nějak vypadl z hlavy, ale před čtrnácti dny jsem si zase vzpomněl a těšil jsem se,“ říká brankář, který působí i jako jasná jednička u týmu mladšího dorostu.

Stejně jako Libor Zábranský i Lukáš Dostál patřil ke členům týmu, který letos na jaře získal v kategorii osmých tříd mistrovský titul. Ani při finále v Chomutově ale nezažil takovou atmosféru. „Nejvíc se mi na dnešku líbili fanoušci. Byla pěkná atmosféra, takže se mi to moc líbilo,“ pochvaloval si Dostál, podle kterého byl zápas před tolika lidmi také o něco vyhecovanější, než běžné duely osmáků.

Návštěvnicky rekordní zápasy mládeže pořádá Kometa už třetí sezonu v řadě. „Byl jsem na obou předchozích a říkal jsem si, že by bylo úžasné, kdybych mohl do nějakého takového také někdy nastoupit,“ prozrazuje brankář obdivující slavného Henrika Lundqvista z New York Rangers.

K vítězným zápasům Komety v domácím prostředí patří také tradiční děkovačka hráčů a fanoušků. „Většinou si jen zaklepeme holí do ledu a jdeme, dnes jsme měli speciální děkovačku. Bylo jasné, že ji uděláme,“ užil si i pozápasové chvíle Lukáš Dostal, který si ze zápasu kromě velkého zážitku odnesl také boby určené pro nejlepšího hráče utkání na straně Brna.

Pro kluky to byla výborná zkušenost, shodují se oba hlavní trenéři

Trenér brněnských osmáků Marek Moskal by rád za zkušenost, kterou jeho svěřenci díky speciálnímu duelu nabrali. „Hlavní bylo, že si dnes kluci utkání a potažmo celé to odpoledne užili. Ve třinácti letech nemá skoro nikdo možnost si zahrát před tolika lidmi. Samozřejmě kluci byli před zápasem trochu nervózní. Ani ne tak přemotivovaní. Ale v průběhu zápasu se uklidnili a hráli to, na co mají. Problém trošku byl akorát v komunikaci na střídačce. Kluci nejsou zvyklí hrát před tolika lidmi, tak nebyly tak dobře slyšet naše pokyny,“ popisuje trenér, který působí i u vyšší kategorie mladšího dorostu.

I zlínští mladíci si zápas v KAJOT ARENĚ užili. Pomohlo jim i to, že díky početnému houfu jejich příznivců se nemuseli cítit jako ve vyloženě nepřátelském území. „Kluci by si zasloužili víc takových zápasů, kdy tam prostě přijdou lidi a udělají nějakou kulisu. Nějakým způsobem je to povzbudí. Kluci se těšili, že přijdou lidi, což se stalo. Někteří to bohužel nezvládli, ale to tak prostě je,“ hodnotí trenér týmu PSG Zdeněk Čech.

Utkání před necelými dvěma tisícovkami lidí je pro žáky školou povinné natolik specifické, že by u některých mohlo znamenat pozitivní posun v celé hokejové kariéře. „V Kanadě chodí na mládežnická utkání hrozně moc diváků. Tady když se hraje, tak většinou je tam pár příbuzných, kteří nějak nepovzbuzují. Když pak přijde taková atmosféra s bubnem a fanděním, tak to kluci vnímají a je to pro ně pozitivní motivace do další kariéry,“ domnívá se Zdeněk Čech, který svou aktivní kariéru strávil v Pardubicích a nižších německých soutěžích.

Generálním partnerem rekordního utkání byla společnost: