Kvůli Kometě bych prohrál barák, směje se nová posila František Ptáček

Rodák z našeho hlavního města zná velice dobře Jana Hanzlíka, se kterým v holešovickém klubu odehrál bezmála sedm extraligových sezón. Působil také ve funkci kapitána a je vůdčím typem hráče. Letos působil v dresu HK Mountfield a připsal si včetně play-off jeden gól a jedenáct asistencí. Rozhodně neměl ani špatné body v počtu obdržených a vstřelených branek při účasti na ledě. V základní části +13, v play-off +2.

Do Komety přichází na jednu sezónu a měl by být především vzorem a obrovskou zkušeností pro mladé brněnské beky. Celou kariéru ho zdobí především poctivost, pracovitost a úcta k soupeři, za níž dostal v ročníku 1999-00 i cenu pro nejslušnějšího hráče extraligy. Svými výkony si také řekl o místo v reprezentacích, ať už v mládežnických nebo té dospělé.

V roce 1993 získal bronz na mistrovství Evropy hráčů do 18 let, o dva roky později startoval na světovém šampionátu dvacetiletých. Příležitost občas dostal i v seniorské reprezentaci. Vstřelil z pětadvaceti zápasů jednu branku, na žádný světový turnaj se však bohužel nepodíval.

Františku, kdybyste mohl říct pár slov o sobě, tak co vás na ledě baví, čím si myslíte, že jste týmu prospěšný?
Určitě je mi bližší zodpovědná práce dozadu. Nikam se nehrnout a hrát spolehlivě. Pokud by šlo o zábavu, tak můžu říct jen to, koho by nebavilo jezdit, kličkovat a dávat góly? Ale je v tom prostě velký rozdíl.

V mládí hrával František Ptáček se čtyřkou na zádech. Později s dvojkou, o kterou jej připravil jen karlovarský brankář Rudolf Pejchar. Tehdy byl starší než Ptáček, nejen služebně. „Je pravda, že jsem si zjišťoval, zda je v Brně volná dvojka a snad to klapne. I kdyby nebyla, šel bych za hráčem a požádal jej, jestli by nechtěl zkusit jiné číslo,“ usmívá se nový komeťák.

Ve Spartě jste podobně jako Jan Hanzlík odehrál třináct sezón. Získal jste s ní čtyři tituly. Který byl nejtěžší?
Rád vzpomínám na první a poslední tituly. První se váže k tomu, že v té době vládl našemu hokeji Vsetín a my jsme mu to v podstatě sebrali. Poslední jsem přebíral titul jako kapitán. Měl jsem tedy pohár v rukou jako první, což bylo moc příjemné.

Budete hrát svoji 22. sezónu, ale nikdy jste nepůsobil na Moravě. Nemáte z toho trošku obavy? V dobrém slova smyslu.
Není žádným tajemstvím, že jsem vždycky byl a jsem motorkář, takže to v Brně budu mít blízko na okruh, kde budu moct sledovat dění. Obavy jsem určitě neměl, protože všude, kde jsem kdy hrál, se mnou byla rodina přestěhovaná. Bude tomu tak i v Kometě. Teď budeme prostě Brňáci (úsměv).

Takže 15. až 17. srpna s Vámi nemá nikdo počítat? To je totiž na Masarykově okruhu velká cena motocyklů…
(úsměv) No bylo by to ideální. Doufám, že se nějak domluvím.

Jaké to bude, jít v 39 letech do nového prostředí?
Nové. Není nové jako nové. Hokejové zázemí je pro hráče téměř všude stejné, takže se toho zase tak moc nezmění. Určitě přijdu do party kluků, která má svůj biorytmus. Pro žití? Pocházím z velkého města, mezi které počítám i Brno, takže z toho také strach nemám.

V posledních třech letech hrála Kometa dvakrát ve finále. Usnadnilo Vám to rozhodování, zda do Komety jít nebo ne?
Na tuto stránku jsem se samozřejmě díval. Kometa nabízí možnost kvalitního hokeje na vysoké úrovni se stejnými ambicemi.

Nyní došla do finále přesto, že měla velice mladý tým. Láká vás i vidina, že budete pro mnohé hráče vzorem?
V mém případě je to hlavně o zkušenostech. Nejen na ledě. Ale vůbev celá příprava k výkonu. Určitě to bude i o výkonech, ale úplně nejmladší kluci, co do áčka budou nakukovat, by se mohli něco naučit (úsměv).

Přicházíte si do Komety spravit chuť?
Jasně, že bych chtěl dojít co nejdále a odehrát kvalitní zápasy. Vím, že je to sport a může se stát cokoliv. Těším se, že bychom mohli hrát opravdu o nejlepší umístění.

V posledních sezónách to v Českých Budějovicích nebo Hradci Králové mnohokrát nevyšlo. Je nějaký moment, kdy jste byli blízko k úspěchu, ale jen těsně utekl? Mrzí Vás něco podobného?
Každá prohra mrzí. I letos jsme Zlín mohli porazit, ale nakonec jsem věděl, že vyhrál. Je to tak strašně vyrovnané. Proto mě to mrzí, protože víte, že nechybělo moc. Ale nešlo to. Nechci, říct, že se to neudělalo, ale nešlo to.

V Hradci Králové strávil František Ptáček na ledě v ročníku 2013/2014 téměř 954 minut (základní část). Více měli jen Mikuš, Mertl a Vydarený. Na ledě odehrál v každém utkání v průměru přes dvacet minut. Se stejnou porcí bude počítat i v Kometě a už se na to připravuje: „O mně je známé, že nerad odpočívám, takže jedu v podstatě nonstop. Více mi to vyhovuje, protože člověk pak zároveň lépe zvládá přechod do plné fyzické práce.“

Sledoval jste více semifinále Komety se Spartou? Přeci jen jste v ní odehrál mládežnické kategorie a následně pěknou řádku let.
I když už jsem hokej nehrál, měl jsem po sezóně, přeci jen to je moje práce i zábava. Proto jsem se díval. Díky Lvu jsem se díval i na KHL.

Proti Zlínu jste hrál ve čtvrtfinále, znal jste tedy jeho kvalitu. Kometa v semifinále vyřadila Spartu. Koho jste před začátkem finále viděl s pohárem pro mistry?
Vůbec bych výsledek netipl. Asi bych přišel o barák, protože jsme se o tom tak s klukama bavili. A já jim říkal: Na to, že vyhraje Brno, bych vsadil barák (úsměv). To jsem ještě ani nevěděl, že půjdu do Komety. Ale zatím mám pořád kde bydlet, takže je to dobré.

Jak se Vám do Brna v posledních letech jezdilo jako soupeři?
Mně osobně, jako Frantovi Ptáčkovi, se v Brně hraje dobře. Vyhovovalo mi kluziště, atmosféra, i když byla vždy proti mně. Ale jako členovi týmu to už tak veselé nebylo. Vybavuji si, že s Budějovicemi i Hradcem jsme tam dobré výsledky nedělali. Měl jsem z toho takové smíšené pocity.

Jde na Kometě znát, že každým rokem hraje lépe? V extralize totiž bude po svém návratu šestou sezónu v kuse.
Člověk to vidí. V předešlých letech byly úspěchy. Tým o sobě dal vědět a jsem rád, že to tak je. Mužstvo se poskládalo, vybíraly se správné typy hráčů. Tým je mladý a relativně zkušený, protože hráči mají něco za sebou. Do budoucna je to velký příslib.

Tušíte, jaká by měla být Vaše pozice v týmu? První nápad je takový, zaujmout místo po Tomáši Žižkovi. Ale samozřejmě asi nejste stejné typy hráčů atd.
S Liborem Zábranským jsme se o tom bavili. Líbilo se mi, že mi řekl, jaké mají představy, jak by chtěl, aby to fungovalo a jak bych v týmu měl fungovat já. Co by mělo být mojí prací. Určitě to budou právě ty zkušenosti, které bych měl předat dál a poctivá práce. Už jsme to nakousli na začátku.

Jak se těšíte na obnovení spolupráce s Janem Hanzlíkem a Jakubem Koreisem?
Všichni se mě na to ptají, ale já pořád říkám, že jsem s Honzou zatím nemluvil. Znám jej ale už od doby, když přišel do Sparty jako mladý kluk. I s Kubou jsme se správně hecovali, když jsme proti sobě hrávali. I když nejsem žádný rváč, umím být v soubojích nepříjemný. Ale v dobrém slova smyslu. Už se těším, že si zahrajeme spolu.

Zeptá se Vás ještě sem tam někdo na hlášku: Nedvěd vysunul Ptáčka do středního pásma? Zazněla v televizním vysílání.
Ta je nesmrtelná. Ještě s další: Kverkovi se postavil Ptáček (smích). Když jsem se někdy potkal s Petrem Vichnarem, který v té době moderoval, říkal, že jakmile vidí mé jméno na soupisce, hned má strach, že zase řekne nějakou typickou hlášku. Tímhle se určitě zapsal do historie. Připomíná mi to jak starší generace, i ta mladší.

Máte na kontě 1140 extraligových zápasů. Kolik jich ještě přibude?
Když jsem si o tom teď četl, úplně jsem se zhrozil, jak se na mě tlačí ostatní hráči. Ještě musím zabrat a nějaké ty roky i zápasy přidat.

Rekordman @Extraliga_hokej František #Ptáček míří z @MountfieldHK do @HCKometa. My děkujeme za služby a přejeme, ať se i nadále daří.

— Mountfield HK (@MountfieldHK) May 5, 2014