Jan Hanzlík v play-off ovládl statistiku indexu bojovnosti. I když byl zraněný

Honzo, jaká to byla pro vás první sezóna v novém působišti?
K tomu není co říct, po všech stránkách to bylo výborné, jsem absolutně spokojen.

Než jste přišel, určitě jste musel mít z něčeho respekt. Potvrdily se vaše obavy nebo bylo vše v pořádku?
Určitých věcí jsem se bál a nebylo to jen o Kometě, kdybych šel do jiného klubu, bylo by to stejné. Přeci jen odejít po patnácti letech do jiného mužstva není úplně jednoduché. Všechno ale dopadlo dobře, už můj příchod byl luxusní a kluci mě v kabině v pohodě přijali. Pomohli mi tady ve všem, takže mohu být maximálně spokojený.

Za dlouhou dobu ve Spartě jste posbíral řadu medailí, včetně titulů, jste rád, že jste si vlastně po šesti letech mohl znovu zahrát finále, byť v jiném dresu?
Samozřejmě. Ihned po posledním zápase ve Zlíně mi psala moje máma smsku, že je to velká škoda, ale stříbrnou ještě nemáš, takže to ber jako úspěch. (úsměv)

Ve finále jste hrál se zraněnou rukou, mělo to pro vás hořkou příchuť?
Bylo to takové hektické, hodně prášků a vůbec ta léčba nebyla optimální, protože mezi semifinále a finále uběhla krátká doba. Ale jsem rád, že jsem mohl aspoň trošku fungovat a vůbec si to finále zahrát.

Jak to vypadalo na ledě, říkalo se, že jste nemohl ani vystřelit.
Teď už je dávno po sezóně, tak bych to nějak neřešil, ale je pravda, že jsem mohl hrát pouze po červenou čáru.

Poslední dobou se vám nevyhýbají zranění, doufáte, že to letos bude už jen dobré?
Snad jo. Odehrál jsem nějakých dvanáct třináct sezón bez zranění, zhruba pět set zápasů to bylo v pohodě, ale poslední dobou si to nějak vybírám. Snad už mám zase na delší dobu splněno.

Z Prahy jste byl zvyklý, že kamkoliv se Spartou přijedete, panuje v hledišti velká nevraživost. Je to zde v tomto ohledu lepší?
Doma jsou fanoušci neskuteční, to ví celá republika a za to klobouk dolů. Na druhou stranu, když jedeme někam ven, tak to není o moc lepší. Myslím si, že Kometa je také trošičku nenáviděná, ale se Spartou to bylo opravdu horší, jsou to prostě Pražáci a nikde je nemají moc rádi.

Ze Sparty odchází další kovaný sparťan Petr Ton, dovedl byste si představit, že by zase hrál s vámi v jednom mužstvu?
S Petrem jsme si volali a myslím, že by to nebyl žádný problém. Hodně by nám jeho příchod pomohl. Stejně tak nedávno přišel obránce Franta Ptáček, který je ještě víc kovanějším sparťanem než já. Kluci v šatně si dělali srandu, že se postupně do Brna stěhuje sparťanská klika (úsměv).

I Mladá Boleslav má hodně hráčů ze Sparty, čím si to vysvětlujete?
To asi nebude otázka na mně, ale na manažery a vedení Sparty. Když už nejsou v klubu chtění, tak je jasné, že musí jít někam jinam. Boleslav trénuje pan Výborný, který byl dlouhé roky ve Spartě, takže je to logické, že hráči chodí právě tam. A ostatní si musí hledat angažmá jinde, takový je hokejový život.

Jan Hanzlík ovládl v play-off index bojovnosti celé extraligy se ziskem 65 bodů. Zároveň získal čtyři plusové body, připsal si pět hitů a osmadvacetkrát dokázal zablokovat střely soupeřů. Za ním skončil na druhém místě třinecký bek Lukáš Galvas a na třetím pak již bývalý sparťan Radek Philipp (oba RI 57).

Ve statistice bojovnosti jste byl v play-off na prvním místě mezi všemi hráči. Sledoval jste tohle nově zavedené hodnocení?
Opravdu první? Tak to slyším poprvé, nějak zvlášť jsem to nesledoval. Každopádně je to dobrá věc a věřím, že se to bude ještě zlepšovat. Někteří kluci říkali, že některé výsledky nebyly úplně přesné, ale je to logické, jedná se o novinku a musí se ještě vychytat.

V základní části jste byl zároveň nejvytíženějším hráčem Komety. Bavili jste se o vašem vytížení už před příchodem do klubu?
Byl jsem ze Sparty zvyklý hodně hrát a být stále na ledě. Libor Zábranský mi před příchodem naznačoval, že dostanu víc prostoru a bude o mě postaráno i ve smyslu kabina, hráči, byt, abych to tady měl co nejvíc ulehčené. Ice time je hezká věc, ale myslím si, že tam ještě budou nějaké mouchy v systému. Hráč ale na druhou stranu sám cítí, kolik toho na ledě odehrál.

V semifinále jste vyřadili Spartu, jaký to byl pocit?
Já to měl ovlivněné tím, že jsem si s těma klukama nemohl podat ruce, v tu dobu jsem se totiž vracel z nemocnice. Každý se mě ptal, jestli je to pro mě nějaké zadostiučinění, takhle bych to nebral. Ve Spartě jsem skončil a bylo jedno, s kým se dostanu do finále. Teď jsem v Kometě a chtěl jsem jít co nejdál. Neříkám, že špetka ambicí vyřadit Spartu tam byla, ale nebyla to moje priorita.

Jaká může být následující sezóna? Někdy úspěch střídá neúspěch.
Je pravda, že se to říká. Není to tak, že by tým usnul na vavřínech, ale je delší sezóna, kratší letní příprava, je na vás vyvíjen větší tlak a veřejnost je plná očekávání. Já to ve Spartě nezažil, protože jsme jeden rok vyhráli titul a druhý ho obhájili. Zkrátka tu nastavenou laťku musíme udržet, jsme namlsaní, diváci jsou namlsaní. Jeden moudrý člověk mi řekl, když jsi na vlně, tak se ji drž co nejvíc ať můžeš doplout co nejdál. Tak snad se to povede.

Loni byla letní příprava alespoň o třetinu delší, může to být problém?
Pro mě to až tak zásadní není. Loni jsem trénoval sám a za ty roky mám dostatek zkušeností a vím, co a jak. Člověk si musí také dostatečně odpočinout a připravit se na sezónu co nejlépe. Teď si dát pořádně do těla, v červenci si chvíli oddechnout a pak už se pojede do začátku ligy.

Jste rád, že vás opět připravuje Norm Lacombe, od kterého už víte, co očekávat?
Norm má jiný způsob přípravy, z Ameriky a Kanady má zažité jiné věci a museli jsme si na to zvyknout. Tady se trénovalo trošku jinak, neříkám, že špatně, méně nebo více. Jsou v tom jiná specifika a jsem za to rád. Děláme rozcvičky před zápasem, po tréninku a je určitě lepší, když jdete s někým, kdo vám to namaluje a řekne, co máte dělat. Je to dobré i pro vaši lepší psychickou pohodu, protože už po zápase nemusíte nad něčím přemýšlet.