Věřil jsem, že v Litvínově rozhodnu, ale stal jsem se smutným hrdinou, říká Petr Ton

Jak jste prožíval základní část v novém prostředí a v týmu? Byla to pro vás velká změna?
Přišel jsem do klubu, který má každý rok velké ambice, v tomto se oproti Spartě vůbec nic nezměnilo. Z osobního hlediska to bylo samozřejmě něco jiného, jak je člověk starší, změny snáší poněkud hůř. V Brně jsem prakticky nikoho neznal, po jedenácti letech jsem musel poznat nové město a přišla také nová výzva. Navíc jsem si vybral tým, pro kterého je Sparta největším rivalem a jehož Kometa za poslední tři roky dvakrát vyřadila v play-off. To byly takové věci, které člověk hodně vnímal.

Získal jste 42 bodů po základní části, k tomuto počtu potřebujete vždy mít i dobré spoluhráče. S kým vám to nejvíc lepilo?
Nechtěl bych, aby to vyznělo nějak špatně. Přišel jsem z ofenzivního týmu do mužstva, které hraje úplně jiným stylem. Nepředpokládal jsem, že udělám takový počet bodů. Na druhou stranu bodů jsem udělal o hodně méně, ale bylo to díky stylu, který Kometa praktikovala. Také je třeba říct, že vždycky chvíli trvá, než se s tím mužstvem sehrajete. Stačí se podívat na litvínovské duo Hübl – Lukeš, oba spolu hrají dlouho a spolupráce funguje skvěle. Jak říkám, čísla to nejsou špatná, ale kdo mě zná, ví, že s nimi nemohu být příliš spokojen. Mohlo to být určitě lepší.

Úvod základní části úplně nevyšel, pak se ale vrátili Kuba Koreis s Vildou Burianem a tým se zvedl. Souhlasíte, že mužstvu jejich příchod pomohl?
Myslím si, že se oba kluci o to zasloužili. Začátek byl skutečně špatný, možná mu uškodila i letní příprava. Nechci říkat, že jsme měli lehké nebo těžké soupeře. Fakt je ten, že jsme skoro všechny zápasy v přípravě vyhráli a šli do sezóny s tím, že se nemůže nic stát. Pak se to ale zvedlo, výborně začal chytat Marek Čiliak a od toho se to dál začalo odvíjet. Nakonec jsme skončili na třetí pozici po základní části.

Dělal co mohl, ale na Francouze, ale i na další hráče Litvínova v semifinále play-off nedokázal vyzrát.

Jak jste prožíval konec základní části? Už bylo nějaký den jisté, že budete začínat doma, takže mohla probíhat v podstatě klidná příprava na klíčovou fázi sezóny.
Chtěl jsem začínat play-off doma a nejlépe ze třetího nebo čtvrtého místa. Důvod je jasný, kratší pauza. První dva týmy odehrají dvaapadesát kol a pak čtrnáct dnů neodehrají jediný duel. Nemusím chodit do minulosti, stačí se podívat na Kometu, která se z předkola dostala až do finále. Rozhoduje herní pohoda, uvolněnost a pro mužstva z první šestky je čtvrtfinále nejtěžší, protože mohou narazit na rozjetého soupeře.

Často se mezi fanoušky spekulovalo, jestli nejste v play-off zraněný, zda nehrajete s nějakým handicapem, můžete se k tomu již s odstupem času vyjádřit?
Nějaké zranění tam bylo, ale brečet rozhodně nehodlám. Mohl bych říct, co mě trápilo, ale ve výkonu mě to stejně nijak neovlivňovalo. Prostě mi to nevyšlo z toho sportovního hlediska.

I přesto, užil jste si play-off v dresu Komety?
Já si užíval každé utkání. Nikdy nevíte, co může přijít. Klidně to může být mé poslední play-off v kariéře.

Na poslední zápas semifinále s Litvínovem asi nezapomenete hodně dlouho, je to tak?
První tři dny to bylo skutečně hrozné, pořád jsem na to nemohl zapomenout. Díval jsem se na to s odstupem času v televizi, gól jsem chtěl dát, nic jsem v těch situacích nepodcenil. Byť jsem ani nadvakrát Martina Ručinského nepostřelil, zůstal jsem na ledě dál a věřil, že tu branku skutečně dám. Hned o pár chvil později jsem jel sám na Francouze a znovu jsem to nedal. Jožkovi Kováčikovi jsem před začátkem prodloužení říkal v kabině: „Věřím tomu, že tento zápas rozhodnu“. Nakonec jsem se stal smutným hrdinou, ale asi to tak mělo být.

Když se podíváme zpětně za vašim příchodem do Komety, bylo to nakonec správné rozhodnutí?
Už v létě jsem se věděl, že dělám správně. Jak se pro něco rozhodnu, už si za tím jdu. Rozhodl jsem se svobodně a nejlépe, jak jsem mohl. Byl součástí Komety, která je šest let v extralize a za poslední tři roky získala dvě stříbrné medaile. Měli jsme letos nějaký cíl, který jsme bohužel nesplnili, ale nakonec máme bronz. I ten se musí počítat, protože týmů, kteří chtějí dosáhnout na nějakou z medailí, je hrozně moc.

Sledoval jste Spartu, která na dálku bojovala s Třincem o postup do finále?
Většinu zápasů jsem viděl, protože letos nebyla kolize s další sérií. Nějaké city a srdíčko tam pořád je, přeci jen jsem ve Spartě zanechal nějakou stopu a strávil tam většinu své kariéry. Ale nebudu lhát, když jsme vypadli s Litvínovem, přál jsem si získat alespoň medaili, na tom není nic špatného. Nakonec se ve finále sešly dva nejlepší týmy po základní části, dva nejlepší útoky a mužstva, která mají skvělé přesilovky.