Malí Komeťáci se během sezony rozhodně nenudí. Kromě tréninků zaměřených na bruslařské dovednosti měří hráči druhé kategorie síly se soupeři z ostatních celků na Jižní Moravě ve svazových turnajích minihokeje. Nutno podotknout, že v této soutěži se modrobílým borcům v loňské sezoně opravdu dařilo, neboť ani jednou nezakusili hořkost prohry. Celou sezonu hodnotí trenér David Pazourek:
Trénoval jste druhý ročník přípravky, jak byste uplynulou sezonu popsal?
V rámci dvouměsíční letní přípravy jsme s chlapci absolvovali tři tréninky v týdnu, kdy jsme byli jeden den na hřišti, druhý den v tělocvičně a třetí den jsme pak trénovali na ledě. Koncem srpna hráči absolvovali týdenní příměstské soustředění v Brně, kdy vždy odpoledne přijeli do sportovního centra v Komárově, kde se konal trénink v podobě her a poté na chlapce čekal další zajímavý program. V průběhu sezony jsme pak měli tři tréninky na ledě, jedenkrát v týdnu chodili hráči do tělocvičny a zápasy se hráli jednou za dva nebo tři týdny v podobě dvou utkání. Koncem sezony chlapci absolvovali ještě tři turnaje, abychom měli přehled, jak si stojí mezi ostatními kluby.
Splnili jste všechny cíle, které jste si před sezonou kladli?
Myslím, že se nám podařilo vše, co jsme chtěli. Zaměřili jsme se na základy bruslení, neboť od toho se vše u chlapců odvíjí. Samozřejmě každého hráče je „hokejový vývoj“ individuální. Někteří chlapci se posunovali vpřed více, jiní méně. To je ale naprosto běžné. Pro nás je hlavní, že většinu chlapců hokej opravdu zaujal a trénovali proto s nadšením.
Do kdy probíhají nábory do týmu? Je možné nastoupit do kategorie druhé třídy kdykoli?
V loňské sezoně nám chlapci s hokejem začínali v sedmi letech, myslím si však, že tento věk už je velmi hraniční. V pozdějším věku by už dítě muselo být extra šikovné, aby se dokázalo bez potíží zařadit do rozjetého týmu. Nejoptimálnější je s hokejem začít kolem pátého až šestého roku dítěte.
Jak řešíte výkonnostní rozdíly mezi jednotlivými chlapci. Přidáváte nějaké tréninky?
Ze začátku sezony jsme se snažili dětem vycházet vstříc, aby mohli nějaké nedostatky dohnat. Když byl volný led, mohli trénovat navíc. Přidávat trénink pravidelně však ani není možné, neboť vytížení ledové plochy je opravdu veliké.
Měli jste v týmu omezený počet hráčů, nebo jste přijímali všechny bez ohledu na kapacitu?
Omezený počet hráčů jsme neměli. Bylo nás zhruba třicet a trénovali jsme na dvě mužstva, což byla velká výhoda, neboť vždy mohla hrát většina chlapců. Pro takto malé kluky je to velký svátek, když si mohou obléknout zápasové dresy. Snažili jsme se proto, aby si každý odehrál několik zápasů.
Nebývali kluci na trénincích unavení, když při svém vcelku náročném koníčku musí zvládat i školní docházku?
Byly dny, kdy bylo vidět, že musíme trénink uspořádat jinak, protože kluci byli nepozorní. Na takové případy jsme reagovali zejména různými hrami, abychom chlapce trochu uvolnili. Takovýchto dnů však nebylo mnoho, naopak velmi často byli hráči až neunavitelní (smích).
Jaký máte názor na nábory děvčat do hokejového klubu?
Zatím jsem se nesetkal s děvčetem v týmu, byť vím, že hokej hrávají. Jsem názoru, že děvčata, která se hokeji chtějí věnovat, by měla hrát za dívčí oddíl. Velkým zastáncem smíšeného družstva tedy nejsem.
V týmu tedy žádnou hokejistku zatím nemáte?
Zatím nemáme, nicméně kdyby mělo děvče zájem trénovat v naší kategorii, samozřejmě mu to umožníme.
U těchto malých dětí jsou výsledky na ledě asi hlavně o psychice. Máte nějakou taktiku, jak kluky motivovat například po prohraném utkání?
Musím říct, že v uplynulé sezoně jsme motivaci po prohrách moc nepotřebovali, neboť ze svazových turnajů v rámci Jihomoravského kraje jsme vždy přivezli vítězství. Pár porážek jsme však zakusili na celorepublikových turnajích, které pak někteří chlapci oplakali. My se samozřejmě snažíme kluky motivovat tím, že jedna prohra nic neznamená a naopak po nich chceme, aby šli do dalšího zápasu naplno. Dle mého názoru jim pár proher může jen prospět, protože se s nimi naučí lépe vypořádat.
Organizuje klub pro hráče přípravky nějaké akce?
Děláme pro děti spoustu akcí. Každá kategorie má navíc svého patrona, tedy nějakého hráče A týmu, který za chlapci chodí na besedy a podobně. Naším cílem je, aby si hráči uvědomili, kde vyrůstají a chtěli za náš klub hrát i v pozdějším věku.