Rozhovory
28.06.2015
B r n o – Mercedes definitivně zaparkoval do garáže. Aneb fotbalový enfant terrible Petr Švancara zakončil svou fotbalovou éru a možná oživil jednu novou. Fotbalový stadion za Lužánkami zažil něco, co příznivci nepamatují takřka patnáct let. „Jsem šťastný, že se něco takového podařilo, tato akce nebyla až tak o mě, ale o Lužánkách, které lidé prostě chtějí," říká teď již bývalý útočník.
Co říkáte na návštěvu, která vysoko převyšovala zájem, než byla povolená kapacita?
Mám v hlavě plno dojmů a myšlenek. Bezpečnost byla na prvním místě a na nic jiného jsem nemyslel. Doufám, že všechno bylo v pořádku a nikomu se nic vážného nestalo. Nerad bych ohrozil budoucnost fotbalového stadionu za Lužánkami s výhledem na další případné akce.
Jak složitá byla samotná organizace tak velkolepé rozlučky s kariérou?
Veškeré problémy jdou za mnou a nerad bych skončil někde u soudu. Z tohoto důvodu jsem se snažil hodně mluvit do mikrofonu a upozorňovat diváky. Myslím, že jsem si to užil i tak. Přiznám se, že jsem se několikrát rozplakal, především v době, když můj syn dal gól, sundal dres a začal mávat dresem. Říkal jsem si, po kom je asi takovým šoumenem? (smích). Jsem šťastný i za celou svou rodinu, která si to také užila.
Petr Švancara se svým synem Danielem při rozlučce na fotbalovém stadionu za Lužánkami.
Určitě potvrdíte, že nešlo pouze o vaši rozlučku. Zápas si zahrálo i velké množství hráčů, kteří Lužánky zažili na vlastní kůži.
Takový Pepa Hron získal před čtyřiceti lety historický titul a teď si zachytal. Pro něj to musel být strašně příjemný návrat a navíc pod takovou kulisou, na kterou byl zvyklý.
Svou přezdívku "mercedes" jste si užil do puntíku. Důkazem je dárek od fanoušků v podobě pojízdného auta, byť tedy pár let starého.
Nemělo to chybu, bylo to vážně originální. Udělal jsem si kolečko ve starém mercedesu a odjel do garáže. Fanouškům moc a moc děkuji, že to zvládli. Byla to akce nás všech, od dobrovolníků až po média. Byl jsem překvapený, kde všude diváci jsou, kde sedí, kde stojí, prostě jako za starých časů. Pořád však ve mě hlodala myšlenka, panebože, jestli se tady někomu něco stane, budu si to vyčítat do konce života. Snad to dopadlo dobře.
Co budete po skončení kariéry dělat? Chcete se dál naplno věnovat projektu oživení tohoto legendárního stánku?
Nechci se pasovat do nějaké role, tímto utkáním to skončilo. Co bude dál, je věc určité nabídky. Komunikuji s magistrátem, s politiky a bylo vidět, že když se chce, tak to jde. Rád bych na ně apeloval, aby se Lužánkami zabývali. Lidé jasně dokázali, že sport za Lužánkami prostě chtějí.
Vaše poslední angažmá bylo v Rakousku, budete i v další sezóně pokračovat v amatérské soutěži?
Už jsem skončil, protože mi trenér naznačil, že bych měl víc trénovat. To jsem si říkal, že si dělá prdel (smích). Ale vážně, třikrát nebo čtyřikrát týdně trénovat, to už jsem opravdu nestíhal. Hodně jsem se věnoval organizaci tohoto zápasu. Byl jsem obklopen výbornými lidmi, bez kterých bych to celé nezvládl, to musím jasně přiznat. Rád bych u fotbalu pokračoval, je to otázka nabídky. Teď si dám týden volno a pak se budu věnovat fotbalovému kempu v Rosicích. Dál se uvidí.
