Jste rodákem z Liberce, kde jste působil ve vlastní společnosti. Proč jste rozhodl přejít do organizace brněnské Komety?
Zhruba před dvěma měsíci mě kontaktovali Pavel Zubíček společne s Liborem Zábranským, zda bych měl zájem se s nimi potkat a pobavit se o případné spolupráci. Seděli jsme spolu téměř dvě a půl hodiny. Liborova vize budoucnosti Komety mě opravdu velice zaujala. Hlavním cílem je, aby v klubu hráli především vlastní odchovanci. Po pravdě mi ukažte extraligové týmy, kde hrají z převážné většiny mladí hráči, kteří prošli mládežnickými výběry svých mateřských klubů a ten nebo onen tým má výsledky. Možná se pletu, ale těmi kluby jsou snad jen Zlín, Plzeň, Vítkovice nebo právě Kometa. Dá se říct, že jsem se rozhodoval téměř celé dva měsíce a nabídku po dlouhém zvažování přijal. Možná i z toho důvodu, že mám kousek od Brna rodinu. Přijde mi, že v České republice, oproti Kanadě, každého zajímá z drtivé většiny pouze seniorský hokej. Velice důležitou složkou je vytvořit v mém případě návaznost a jednotnost suché přípravy v rámci Komety. Od mladšího dorostu, přes starší dorost, juniorku, farmářský klub (Třebíč) až po „A“ tým. Toho bych chtěl docílit.
Už jste se stihl seznámit s trenéry a říct jim svou představu ohledně letní přípravy?
Ano. Především s Martinem Pešoutem a Kamilem Pokorným jsme vše dopodrobna probrali a myslím, že i lidsky jsme si sedli. Jsou to super trenéři, i kluci v kabině vypadají v pohodě. Myslím si, že by vše mohlo začít dobře fungovat. V prvních dvou týdnech se budu snažit hráče poznávat a následně ke každému přistupovat individuálně. Líbí se mi představa Libora Zábranského, který preferuje právě individuální přístup. To samé čeká i ode mě. Mým cílem je postupem času co nejvíce hráče poznat, postupně sestavovat individuální plány a zaměřit se na největší slabinu každého z nich. Samozřejmě starší hráči mají již něco zažitého a nemyslím si, že by bylo vhodné je začít přetvářet. Nicméně s mladými hráči se musí dlouhodobě a systematicky pracovat.
Poslední dobou se hodně hovoří o tom, že běhání nebo jízda na kolech je už přežitek. Jak se na to díváte?
Nevěřím tomu, že v současné době některý z našich profesionálních hokejových klubů celé přípravné letní období od rána do večera pouze jezdí na kole nebo běhá. Pravdou je, že se už před několika lety od dlouhých etap na kole nebo maratonských běhů začalo ustupovat v celé řadě extraligových klubů. Ale jsou i takové, kde patří právě cyklistický trénink k základním kamenům celé letní přípravy. Těmi jsou, podle toho jaké mám informace, například Mladá Boleslav nebo Plzeň. A podívejte se jaké mají výsledky! To stojí podle mě k zamyšlení. Je pravdou, že celá řada profesionálních hokejistů z celého světa působících v NHL považuje cyklistický trénink za nedílnou součást prvních microcyklů své individuální letní přípravy. Koukněte se například na Zdena Cháru, který je vášnivým cyklistou a určitě jedním z nejlépe připravených hráčů celé NHL. Nebo Martin Straka, jenž celou svou kariéru upřednostňoval trénink na kole a věřte tomu nebo ne, kdyby si nazul zítra brusle, rychlejšího bruslaře by jste horko těžko hledali. Přijde mi, že každých 5 let přijde někdo s nějakým novým názorem, vše se ihned změní a za dalších pět let je vše opět jinak. Takový Crossfit. Před pěti nebo šesti lety to byl velký boom v rámci přípravy hokejistů v Česku. V současné době se od toho začíná ustupovat. Koukněte se na to takhle. Pokud kondiční trenér, který, jak se říká, vyrostl na nakládací čince, budu zkrátka upřednostňovat nakládací činku. Trenér, který vyrostl na atletice, bude v rámci přípravy preferovat běhy a prvky ze vzpírání. Trenér, bývalý zápasník, bude preferovat kruhové tréninky.
Kdy u vás vznikla myšlenka, že budete dělat kondičního trenéra hokejistům?
V mých osmnácti letech jsem si začal dělat své první kurzy zaměřené právě na fitness a kondiční trénink. Měl jsem to štestí, že jsem se při studiu na FTVS seznámil s panem Alešem Kaplanem, který si mě, dá se říci, vzal do parády a naučil mě mnoho z toho co umím a znám. Jelikož je jeho hlavní specializací fotbal a basketbal, předal mi hodně svých vědomostí právě z těchto odvětví, a to především z praxe. Přibližně před sedmi lety, kdy jsem se vrátil z Prahy do Liberce jsem začal působit jako kondiční trenér v tenisovém klubu LTK Liberec, kde jsem měl tu šanci začít spolupracovat s velezkušeným trenérem Ivanem Machytkou, kterému rukama prošla většina českých špičkových profesionálních tenistů. V té době jsem současně začal pracovat s profesionánimi hokejisty, kterými jsou například Milan Bartovič, Andrej Podkonický, Ladislav Šmíd a Pavel Zacha, se kterým jsem strávil celou jeho první sezonu v týmu CHL Sarnii Stings.
Naznačil jste, že jste působil u mládežnické reprezentace do 16 let. Jak tato spolupráce fungovala?
Trenér reprezentace U16 Petr Haken si mě pozval na dva kempy. Měl zájem o to, abych s kluky mluvil, udělal jim menší přednášku o kondiční přípravě, regeneraci a výživě. Uvidíme jestli a jak bude spolupráce fungovat v rámci reprezentačních týmů i v následujících letech.
O kondičních trenérech se v posledních letech příliš nemluvilo. Začalo to v podstatě až v letošní sezóně Libercem, který dokráčel do bojů o mistrovství titul. Jak to bylo třeba v dřívějších letech u jiných klubů?
Řeknu příklad. Už na Slavii, když ji trénoval Vladimír Růžička, působil před několika lety kondiční trenér Lukáš Stránský, který stejný styl tréninku používal a fungovalo mu to na jedničku. Stejně tak tomu bylo v době působení Michala Hamršmída na Spartě, ta hrála perfektní hokej. Koukněte se na Litvínov v loňské sezoně. Marián Voda, který momentálně působí v Hradci Kralové, začal trénovat v Litvínově podobnou formou, jako se letos trénovalo v Liberci a udělali titul. Nabitý Hradec letos vypadnul s Mladou Boleslaví ve čtvrtfinále a Litvínov letos hraje o záchranu, přitom současný výborný kondiční trenér Litvínova Ondřej Ježek preferuje podobný styl přípravy jako Marián Voda. V Třinci dlouhé roky působí na pozici kondičních trenérů bratři Sajlerové a v neposlední řadě podobným stylem se perfektně ve Vítkovicích o kondici hráčů stará Igor Horyl. V Brně působil podobným stylem několik sezón už dříve Norm Lacombe. Samozřejmě vždy je rozhodující kvalita kádru a jak si tým sedne po všech stránkách.
Přicházíte z Liberce, kde je kondičním trenérem Aleš Pařez. Spolupracovali jste?
Aleše Pařeza jsem potkal za celý rok pouze jednou. Dá se říct, že jsem podobný styl přípravy aplikoval již před třemi lety do juniorského týmu hokejistů Liberce. Samozřejmě je rozdíl v objemu tréninku třicetiletých hráčů a sedmnácti nebo osmnáctiletých mladíků, kteří mnohem rychleji regenerují a jsou schopni obstát mnohem větší zátěž.
Máte plán, jak by mělo vše fungovat během sezóny? Předpokládáme, že vaše práce neskončí s koncem letní přípravy.
Samozřejmě. Květen a červen budu mít hráče pořád pod dohledem. Mohu s nimi komunikovat a řešit jejich aktuální stav a co právě tomu či onomu hráči nejvíce chybí v rámci kondice a zdravotního stavu. Samozřejmě v červenci čeká hráče Komety zasloužené volno. S každým hráčem individuálně prokonzultuji jejich program a náplň tohoto volnějšího cyklu. Po jejich návratu do týmu budeme pokračovat v tom, kde jsme skončili. Já osobně jsem moc rád, že v týmu Komety působí výborná fyzioterapeutka Dana Vincourová. Společně chceme vytvořit kompenzační a regenerační programy taktéž pro všechny hráče především z důvodu prevence zranění.
Sledoval jste, jak trénují ostatní extraligové kluby?
Jsem v kontaktu s několika kondičními trenéry z extraligových klubů. I když jsou většinou letní přípravy založeny na podobných principech, nedá se říct, že by se dělaly na chlup stejně. Moderní pojetí letní přípravy v ledním hokeji je v mnoha klubech pouze jednofázových možná i z toho důvodu, aby hráči v odpoledních časech mohli pracovat na jejich největších slabinách buď individuálně nebo v rámci klubu, kde momentálně působí. Samozřejmě jsou i kluby, kde preferují několikrát týdně řízenou druhou fázi. Jak už jsem ale zmiňoval, záleží na filozofii toho či onoho klubu.
Bude pro vás změnou, že se nebudete starat pouze o jednotlivce, ale o celý tým?
Myslím si, že to změna nebude. Je to pouze o přístupu a komunikaci s hráči. Bude chvíli trvat, než mi přijdou na chuť a zvyknou si na mě a moje metody tréninku, ale takhle je to běžné v každém kolektivu.
Můžete se pochlubit, na koho jste byl po své vlastní přípravě opravdu pyšný?
Určitě bych zmínil Pavla Zachu, se kterým jsem pracoval téměř tři roky nepřetržitě. V době jeho působení v libereckém mužstvu jsem často slýchal, že je pomalý a nestabilní. Před jeho odchodem do CHL jsem mu nastolil takový systém přípravy, že vyhrál celé testy v CHL. Určitě bych ještě zmínil Radana Lence z týmu BK Mladá Boleslav. S ním jsem začal pracovat přibližně před pěti lety. Jeho hlavními nedostatky byly síla a rychlost, na čem pracujeme dodnes a pořád se tyto dva faktory snažíme vylepšovat. Myslím si, že už v lonské sezoně ukázal, že na to opravdu má.
Jednu sezónu jste byl v CHL, jen s Pavlem Zachou?
Přesně tak. Původně jsem měl jet do Detroitu na půlroční stáž, ale těsně před mým odjezdem z toho sešlo. A tak jsem se domluvil s Pavlem, že pojedu za ním a budeme pokračovat tam, kde jsme skončili. Tím, že se vrátil opět do takového tréninkového režimu, který mu seděl, a na který byl zvyklý, a tím, že vedení Sarnie nevadila moje přítomnost, mohlo vše fungovat ve stejném režimu jako před jeho odletem do CHL. Loni na MS 18 ve Švýcarsku dominoval, a to mu určitě pomohlo k vysokému postavení na draftu NHL.