Děláme věci, co mají hlavu a patu, těší na startu letní přípravy Jana Hrušku

Stihl jste si užít dovolenou?
Nestihl jsem skoro vůbec nic (úsměv). Jednou jsem se na tři dny dostal na golf poblíž Hradce Králové a teď jsme byli stejně dlouhou dobu se snoubenkou na Ostravsku v hezkém prostředí.

Co jste si říkal, když jste přišel v pondělí do kabiny? Poznal jste někoho?
Co se týká kluků, starších jsem poznal dost, ale pak je jich tu hodně nových, stejně jako trenérů.

Znal jste dříve jednoho z nových trenérů?
Právě, že ne, jsou to pro mě nové tváře.

Vás se bude v letní přípravě týkat zejména působení nového kondičního trenéra. Jak na vás na první dojem působí?
Zatím jsme se viděli dva dny a je brzy na hodnocení. Ale dopředu to vypadá hrozně slibně. Já mám trošku povahový problém, že když něco dělám, musím tomu věřit. A když mi to hlava nebere, nějak se zaseknu – nedokážu to pobrat a dělá mi problém vše absolvovat. Ale vše, co jsme zatím dělali, má hlavu a patu. Přijde mi, že se na všechno těším, i když jsou to nové věci. Přijde mi to moderní.

Takže s Milošem Pecou konzultujete každý cvik, kterému nerozumíte?
Zatím jsem nemusel, protože jsem nedělal nic sám. Dělám všechno s ním a přijde mi to super, tak doufám, že to tak i bude pokračovat.

Když jste měl dovolenou, sledoval jste dění v Kometě? Například jak brzy začali vaši spoluhráči trénovat. Jejich start tréninku vyšel téměř na den přesně s vaším koncem v národním týmu.
Přesně tak. Jedno pondělí jsem byl odevzdat věci a mladší kluci už tady byli, takže jsme se letmo pozdravili. Tak jsem věci odevzdal a raději rychle vystřelil (smích), abych si alespoň na chvíli opravdu odpočinul. Tři týdny nebyly moc, ale sezóna začíná za chvíli, takže je potřeba se na ni pořádně připravit.

Útočník Jan Hruška odehrál za Kometu v sezóně 2015/2016 55 utkání s bilancí 20 branek a 16 asistencí. Další gól a sedm startů přidal v reprezentaci. Foto: Michal Eger.

Jak jste se cítil při vašem startu letní přípravy? I vzhledem k faktu, že ostatní už dlouho trénují, mohou podstupovat těžší zátěž či cviky. Zvládl jste naskočit do rozjetého vlaku?
Skočil jsem do toho rozumně. Trenéři ode mě první dny neočekávají zázraky. Ví, že kluci už trénují čtvrtý týden. Náročnější věci po mě ještě nechtějí. To stejné v posilovně, kde kondiční trenér dobře ví, že nemá cenu to hned ze startu přepálit. Že bych zvedal nesmyslné váhy, to ne. Snaží se mi ukázat v prvé řadě správnou techniku. V podstatě to, co dělali kluci na začátku, dělám nyní já. Je fajn, že se mi takto individuálně věnuje. A neplatí to jen v posilovně. I když jsme byli běhat, něco jsem dělal a některé věci by byly na začátek moc.

V sezóně 2015/2016 jste za českou reprezentaci odehrál celkem sedm utkání. Na které budete vzpomínat nejraději? Nebo které se nejvíce povedlo?
Nejpovedenější bylo tady doma v Ostravě s Ruskem. Z něj jsem měl dobrý pocit. Celkově jsem hrál vždy ve čtvrté pětce. Přesilovku jsme nehráli, takže góly se nečekaly. Bylo to spíš uhrát si svoje, a to se nám vždy povedlo. Ať už to bylo například teď v přípravě s Dočkym a Kánisem. To byl taky super zápas.

Už jste uvažoval nad tím, pokud dostanete pozvánku v příští sezóně, zda opět pojedete reprezentovat? Předčasný konec před mistrovstvím musel určitě bolet.
Kdybych měl sto startů v reprezentaci, asi bych si mohl vybírat, na který turnaj chci jet. Pro mě se nic nemění. Pozvánka do reprezentace pro mě bude vždy poctou a ctí. Kdyby náhodou ještě nějaká přišla, moc rád pojedu znova.

Při posledním reprezentačním utkání ve Švýcarsku jste hrál v jednom útoku s Richardem Jarůškem, jenž se probojoval na MS. Sledujete teď mistrovství?
Určitě bych to sledoval, ale je hodně zvláštní, že mi to teď vždy vyšlo tak, že jsem při zápasech českého týmu musel něco dělat, takže jsem zápasy neviděl. Ale zpětně jsem se určitě podíval na góly a viděl, že se klukům daří, což je super.

Cítil jste, že je v reprezentaci dobrá parta?
Hodně se mluví a píše o tom, že je tým dlouho pohromadě, že to nejsou žádné v uvozovkách hvězdy. Že je parta stmelená. Myslím, že to může dělat hodně pozitivního. Všichni kluci ví, že jsou vyrovnaní, takže každý zápas může rozhodnout někdo jiný. Není to tak, že by si třetí pětka řekla, že jsou na mistrovství jen proto, aby bránili a rozhodne první lajna. Je to opravdu vyrovnané a úkoly mají podobné.

Máte tip, jak by Češi mohli dopadnout?
Zase bude hrozně těžké čtvrtfinále, protože týmy z druhé skupiny jsou možná ještě lepší. Chytit někoho z trojice Kanada, USA nebo Finsko, se dá vypadnout s kýmkoliv. Takže je asi jedno, jestli do něj půjde tým z prvního, druhého nebo třetího místa. Ještě jsou ve druhé skupině vlastně Slováci… Uvidíme, jak dopadneme ve skupině, což zatím vypadá nadějně, i když ty další utkání s rádoby slabšími týmy mohou být daleko náročnější, protože se naši budou muset tlačit dopředu. Pokud zápasy zvládneme a vyšlo by na nás například Slovensko, věřil bych, že ho Češi přehrají. Pak už by se dalo říct, že by byl postup do semifinále úspěch.