Už máte oslavy za sebou?
V pondělí jsem skončil, to stačí. Teď bude spousta jednání se zástupci hráčů, protože některá, která bych si představoval, nemám dotažené do konce a limitem je čas.
Stihl jste si odpočinout na rybách?
Mám před sebou spoustu dalších povinností, s partnery klubu, takže teď to o rybách není.
Jaké byly oslavy po titulu?
Já si myslím, že tomu nechybělo nic, a to, co se dělo na Zelňáku, tak to je nepopsatelné. Když bylo Nagano, nevím, já jsem byl v Americe, ale ti, co to zažili, tak říkali, že se to dalo srovnat. Jsem rád, že jsem byl u toho, a že jsem to mohl zažít.
Už jste se stihl sžít s tím, že jste vybojovali titul?
Tak to víte, že ano, ale s mojí povahou je to už teď za mnou, musíme se připravovat dál. Já bych hrozně nerad, aby tady po těch pro nás hrozně krásných hodech přišlo nějaké bolení hlavy. To nesmíme dopustit. Spíš naopak tvrdě a pokorně pracovat dál.
Zmínil byste nějaké gratulace, které vás potěšily?
Určitě přišlo pár SMS z Kanady a z Ameriky, ale jména nebudu říkat, nechci, a perfektní jsem dostal od Petra Břízy, ale to taky nechci publikovat. Tím, že jsme spolu hráli, tak byla hodně od srdce. Přání psala spousta hráčů, kteří tady hráli. Dokonce i Petr Ton. Vážím si toho.
Od legend byla gratulace?
Ti byli s námi celou dobu. Paní Bubníková mně psala SMS, takže já doufám, že si to užili, že jsou na nás hrdí.
Je něco, kromě poháru, co by vám ty oslavy připomínalo? Nějaký artefakt?
Nejsem tento typ. Ani nevím, kde mám svoje medaile z hráčských let, protože jsem je kdysi dal synovi, tak doufám, že je má někde pečlivě schované on, protože já jsem na tohle trochu jinak stavěný.
Pohár máte kde? Tady v kancelářích ještě není…
V pátek máme rozlučku s partnery klubu, takže náš marketing ho určitě na nějakém krásném místě vystaví. Kam ho dáme tady, to zatím nevím.
Máte originál nebo kopii?
Máme k dispozici repliku. Když jsme byli ve finále poprvé, dostali jsme pohár, ten máme vystavený dole v Kometa Pubu. Při druhém finále jsme dostali talíř, s ním je vůbec problém ho někde důstojně postavit. Takže snad na výkonném výboru padne návrh, aby se i za druhé místo dával pohár, aby mohl někde důstojně stát, a ne aby mohl jenom někde ležet nebo vytvářet podstavce pod něco.(smích)
Je větší zájem hráčů a agentů hrát v Kometě teď po titulu?
Toto by asi nebylo ani fér, abych já komentoval. To by měli zástupci hráčů. Když se zeptáte Jirky Hamala, Roberta Spálenky a třeba Aleše Volka, ti by asi měli říct, jestli hráči reflektují na naše nabídky a jdou raději do Brna. Praxe je taková, že zástupci hráčů sesbírají víc variant a osloví víc klubů. Hráč se pak rozhoduje podle sebe, samozřejmě podle finančních možností. To si myslím, že mně nepřísluší odpovídat. Je pravda, a už jsem to říkal, že ještě než přistoupíme k jednání o financích, tak já s tím hráčem chci mluvit. Hodně hráčů jsme dokázali přivést po těchto hovorech, pak je taky spousta hráčů, se kterými jsem seděl a dál už je neoslovil.
To je asi unikát...
Nevím, jak jednají ostatní. Ale my to děláme takhle.
Budete dále koučovat nebo něco ze své pozice uberete?
Určitě uberu, budou větší změny v realizačním týmu. Ale já budu pokračovat jako hlavní kouč.
Jaké je to složení realizačního týmu?
Bohužel vám to ještě nemůžu říct. Ani nebudu moct komentovat hráče, určitě se na ně zeptáte. Od prvního května budeme schopni říct víc, teď ne.
Ani jména těch, s nimiž nepočítáte?
Já si ani nemyslím, že tam je někdo, s kým bych nepočítal. Je to otázka dalších jednání, jak se kluci budou cítit, ti co jim končí smlouvy. My jsme si jasně řekli, že v průběhu play-off nebudeme jednat. Že se budeme soustředit jenom na hokej. Teď to teprve přijde.
Podepsali jste s kanadským útočníkem Alexem Malletem smlouvu na dva roky. Je tam někdo další, s kým jste také podepsali a jen se to po finále neříkalo?
Samozřejmě u hodně hráčů jsme využili opční právo, někteří ho měli do konce března, někteří do konce února. Ať to byli Marek Čiliak nebo Martin Dočekal. Nechci začít jmenovat, abych na někoho nezapomněl. Bohužel se budu muset znovu opakovat, soupiska bude definitivně hotová až na konci přestupního období, tedy během sezóny na konci ledna. Jak se nám v této sezóně povedlo získat Kubu Krejčíka, tak si myslím, že on mohl být tím jazýčkem na vahách. S Ondrou Němcem hodně zvedli defenzívu. Nám typologicky po zranění Honzy Štencla takový bek chyběl. Otevřeně říkám, že hodně stojím o to, aby u nás Kuba byl dál, a ne jen na rok.
Podle čeho si myslíte, že se bude rozhodovat Martin Erat?
Dáváte mi otázku…
Tak jak to cítíte vy?
Já s Martinem ve čtvrtek budu sedět, myslím si, že dlouho, a pak se budu schopen vyjádřit, ale to opravdu není otázka na mě. Já udělám všechno pro to, aby tady byl, ale pakliže by se z rodinných důvodů chtěl vrátit do Nashvillu, tak na to má svaté právo. Za to, co v životě dokázal, to je něco neuvěřitelného a zaslouží obdiv.
Spousta mladých hráčů může pláchnout do zámoří. Jak to vidíte vy?
Není to riziko, to je holý fakt a takto je to nastavené. Jsem přesvědčený o tom, že kdybych nestál na střídačce, mladí tolik prostoru nedostanou. Trenéři hrají o sebe, o svoje smlouvy, o svoje peníze. Nechci vyzdvihovat svoji zásluhu, tak to prostě je. Máme spoustu šikovných kluků ročníků 1998, 1999, 2000 i 2001. Když by se každý rok jednomu dvěma hráčům podařilo pomoct do většího hokeje, budeme za to strašně rádi. Počítáme s tím, že když budou šikovní a vysoko na draftu, odejdou. Je to přirozené a my s tím nic nenaděláme.
Máte vytipované další mladé hráče, kteří zasáhnou do extraligy?
Už jste je mohli vidět. Zůstane Filip Král, Dalimil Mikyska, Matěj Novák, Tomáš Havránek. Nebudu popírat svou obrovskou výhodu, že kluky jsem od čtvrté třídy trénoval. Znám je i povahově. Záleží na nich, jak k tomu přistoupí a budou makat. Adam Gajarský, Karel Plášek – strašně šikovní kluci. Je potřeba, aby je někdo vedl a nejen ze střídačky, ale i na ledě. Tak jak to udělali Marek Kvapil s Martinem Eratem s mladým Martin Nečasem. Tím mu strašně pomohli. Kdyby nedostal Neči prostor v přesilovkách a tam, kde je dominantní – tedy v kreativní hře - tak myslím, že bychom se o něm dnes vůbec nebavili.
Dá se pro příští sezóny ovlivnit nominace na MS 18?
Nikdo asi nepočítal s tím, že Škarek v Jihlavě, nebo Zadina a Kaut v Pardubicích nebo Neči u nás, že vlastně hráči ročníku 1999 budou – nechci říct klíčovými – ale budou významnými hráči při vrcholu sezony. Myslím, že kdyby se Jihlavě zranil gólman, byla by to pro ně strašně těžké a Škarek jim chyběl. S tím ale asi nikdo nepočítal, reagovat by se na to nějak mělo. Když je MS 20, výjimka je. Když odejde Martin Nečas a my máme povinnost hrát s mladými, a co chcete dělat, když dalšího Nečase nemáte. Je to k zamyšlení, ale neberte to jako kritiku. Je to nová věc, uvidíme. Může se stát, že dva roky tato situace nenastane a nikoho to nebude zajímat.
Budete mít podporu při jednání? Pardubice mluvily podobně.
Myslím, že jak jsem poznal Tomáše Krále, rozhodnutí směřuje ku prospěchu hokeje. Bedřich Ščerban z Jihlavy je také členem výkonného výboru, nás se to dotklo přímo, Pardubic se to také dotklo přímo. Je to téma, kterým bychom se měli zabývat, ale nechci predikovat, jak rozhodnutí bude vypadat. Určitě by mělo logiku na klíčovou fázi sezóny – pro někoho bohužel baráž, pro někoho boje o titul – něco upravit. Je to ale dost citlivé a bylo to i nešťastné. S Václavem Varaďou jsem hodně mluvil, prakticky obden. Hledali jsme řešení, aby aspoň Martin odehrál jeden dva zápasy ve finále, ale bohužel to nedopadlo. Bohužel pro Martina. Mrzí mě, že osmnáctka nepostoupil dál, hrozně jsem jí to přál, měli jsme tam čtyři hráče. Je to hrozná škoda, ale je to tak, jak to je.
Jak plánujete letní přípravu?
Už před sezónou jsem říkal, že si myslím, že nastane doba – omlouvám se za výraz – kdy komunistické kolektivní přípravy, kdy pětatřicetiletí hráči museli běhat stejně jako osmnáctiletí, skončí. Ta doba je za námi, model letos, tím že o tom rozhoduji z pozice hlavního kouče, nechci říct z pozice generálního manažera, nastaví se jiný. Budeme mít hodně individuální přístup. Něco jiného potřebuje Filip Král a něco jiného Ondra Němec. Mladí potřebují pomoct, neumí se ke svému tělu ještě chovat, a proto je tady kondiční trenér Miloš Peca. Starší hráči ode mě dostanou volno a přijdou připravení, protože to jsou profíci.
Jak dlouhá bude dovolená?
Je možné – a takovou představu mám i já – že starší hráči přijdou až na led. A mladí hráči budou mít jasný program, nebyli tak vytěžovaní, neměli tak dlouhou sezónu. Rozdělíme je do dvou tří skupin, podle toho budeme trénovat.
Začnete přípravu ledě o něco dřív?
Naopak. Rád bych začal na ledě o týden později, než jsme začali loni. Sezóna byla dlouhá, kluci si musí odpočinout, a pokud budeme kvalitně trénovat, jak jsme trénovali poslední dva tři měsíce před play-off, týden navíc klukům hodně pomůže. Víc si odpočinou, někteří bohužel půjdou na operaci, musí se dát dohromady. Ten týden nám na ledě nebude chybět.
Plánujete mít širší kádr především kvůli Lize mistrů?
Ne. Můj názor na Ligu mistrů znáte. Ať se na mě nikdo nezlobí, pakliže jsem dostal nabídku koupit si účast v Lize mistrů, jako legitimně si ji koupit u v Německu založené firmy. Pro mě to je zbytečný náklad. Liberec hrál čtyři roky play-out a zároveň Ligu mistrů, pro mě to není Liga mistrů. Jsou tam nějaké změny, údajně k lepšímu. Máme závazek, že to hrát musíme, ale upřímně říkám, že to pro nás není priorita. Priorita je extraliga. Nechci se dotknout Petra Břízy, který je takový duchovní otec tohoto projektu. Z reakcí partnerů i našich fanoušků cítím, že to neberou jako důležitou součást sezóny jako takové. Budeme se chtít dostat v play-off co nejdál. A tam musí být, hlavně klíčoví hráči, připravení, odpočatí a ne zranění.
Liga mistrů začíná v srpnu, bude ji brát alespoň jako zpestření?
Jako příprava to kvalitu určitě má. To vůbec nepopírám. Ale že bychom se hnali za výhrou v Lize mistrů, to vůbec ne. Nechci zvyšovat náklady a držel tu navíc pětku starších hráčů, které bych nevyužil. Je to neekonomické a ani to není rozumné. Pakliže bych zase hráče přetěžoval a po nich chtěl vrchol v sezoně. Z mého pohledu to moc rozumné není.
Uvažoval jste, že se Ligy mistrů nebudete účastnit?
Je to jasně dané z rozhodnutí APK a svazu a my nic nebudeme bojkotovat, budeme to respektovat.
V čem jste se jako hlavní kouč Komety během sezóny obohatil?
Víte, když se v prosinci nedařilo, bylo Zábranský ven! A musíme si otevřeně říct, že se na to i čekalo. Teď se zvedl nad hlavu pohár a najednou je tady strašně moc otců úspěchu. Je to pro mě nová zkušenost, kterou jsem nezažil. Debaty o hokeji s Martinem Eratem nebo Leošem Čermákem mě posouvají dál. I když to pořád cítím z pozice hráče a ne hlavního kouče, oni vám dávají postřehy, co cítí na ledě. A já tvrdím, že rozhodující jsou hráči na ledě. Svým výkonem, přístupem. A pakliže věří vaší taktice, systému a jsou schopní to realizovat, pak mančaft hraje. Když by chemie nefungovala, je to špatně. Musím a chci jim dát klid k jejich práci. A taky, aby věděli, že jim věřím.
Uklidňovaly vás tyto debaty s hráči?
Uklidňovaly? Uklidňovat mám já hráče, ne oni mě. (usmívá se) Neuhýbám a chci vytvořit klima pro své nejbližší, své okolí, aby vše fungovalo. Pro mě jsou moji hráči, naši hráči, jako rodina. A hráči tak fungovali. Moje povinnost jim byla pomáhat k cíli, který jsme si společně vytyčili. Kluci se prostě rozhodli, že filozofii přijmou. Proto za mnou po těch jednáních šli. Prostě se rozhodli, že to vyhrají a vyhráli to. Nikdo z hráčů ani z vedení nepropadáme nějaké panice, že se nám dva měsíce nedařilo. Tam byly objektivní příčiny. Nedokážu si představit, a to teď myslím v dobrém, kdyby se Vláďovi Růžičkovi zranil Huml, Vondrka a Laco. Jak by hra asi vypadala. U nás to mělo stejný dopad. Lídři týmu byli zranění. Markovi Čiliakovi se kvůli zraněním tolik nedařilo, jak si sám představoval, přestože sezónu začal fantasticky. Poté kolikrát branku prvních deset minut zavřel, podržel tým, který pak dal dva tři góly z přesilovek. Tím se lámaly zápasy. Pak měl bohužel období, kdy se mu nedařilo. Strašně mu pomohl zápas v Liberci. Pak se zvládl doma perfektně Chomutov. Kluci si začali zase věřit. Přišel Kuba Krejčík, hned první zápas se zranil. Potom, když se zranil i Honza Štencel, říkal jsem si, že už to snad ani není možné. Tolik zraněných nebo vyloženě zlomených rukou jsem nezažil nikdy ani jako hráč. Honza Káňa má také po větší operaci zápěstí. Zranění jsme si vybrali strašně moc. Kluci do toho šli strašně naplno a pro Kometu chtěli vyhrát titul. Chtěli hrát co nejlíp a samozřejmě z toho byli občas i frustrovaní, že se jim nedaří, tak jak by si představovali.
Změnil jste něco v koučinku v play-off? Byl jste výraznější a častěji jste udílel pokyny.
Pokyny dostávají hráči naprosto v jednoduché formě jak před utkáním, tak v průběhu třetin. Nebylo to jen v play-off, že bych byl aktivnější. Na střídačce můžete hráčům kolikrát pomoct, že na dvě tři střídání prohodíte centry, nebo uděláte jiné změny. Najednou hráči zbystří. Tyto tahy nebo změny nám kolikrát vyšly.
Neuvažoval jste během prosince nebo ledna, že k sobě přiberete dalšího trenéra?
Nezvažoval. Od začátku sezóny jsem nakonec vzal na střídačku i Petra Hakena, protože to není jen o tom vychovávat mladé hráče, ale hlavně musíme dát prostor mladým trenérům. To se tady dle mého názoru moc neděje. Sice trenéři vystudují FTVS, ale prostoru u profi hokeje zas tolik nedostanou. V podstatě celou sezónu se zúčastňoval a učil. V tu chvíli to i vypadalo, že máme nějaký super široký realizační tým. Tak to vůbec není. Jako každý tým máme kondičního trenéra, máme šéftrenéra brankářů pana Daňka. Jsem hrozně rád, že je hráči přijali, že Petr Haken chtěl nakouknout do velkého hokeje. Důvod, proč tady hlavně je, jsou mladí hráči.
Vítáte, že se vrátí tradiční zápasy rivalů Dukla a Kometa?
Víte, nejsem v tomto absolutně objektivní. Když jsem z Brna utíkal a dobrovolně se hlásil na vojnu, tak jsem šel do Tábora. Tam si mě vyhlídl Karel Pražák s Vladimírem Caldrem. Nechali mě hrát s Rudou Suchánkem. V Budějovicích mně pomohli do velkého hokeje a už za dva roky jsem byl v NHL. Na Budějovice nedám dopustit. Když jsem na tom byl hodně špatně po operaci třísel a v podstatě šestnáct měsíců jsem nehrál, byly to Pardubice, Zbyněk Kusý a Miloš Říha, kteří mě zase vrátili do velkého hokeje a dali mi možnost hrát finále. Asi v tomto nejsem objektivní, a to myslím s velkým respektem k Varům a Jihlavě. Pro mě srdeční záležitostí v tomto směru jsou jednoznačně Pardubice a Budějovice. K těm městům a lidem mám vztah.
Vzpomenete si na své začátky v Kometě? Je to už dvanáct let, co jste se stal majitelem klubu.
Nejprve bych se vrátil k mému konci kariéry. Sezónu předtím, kdy jsme hráli finále s Pardubicemi, jsme sice udělali rekord extraligy a vyhráli základní část. Pak nám správná parta Plzeňáků dala do držky a vypadli jsme v prvním kole. Celou sérii jsem hrál s angínou a sedlo mi to na srdce. Když vám ze dne na den řeknou, že to co milujete, nemůžete dělat... Můj sen byl vždycky vrátit se do Brna a pomoct Kometě jako hráč, ale nebylo se kam vracet. Spousta hráčů se musela toulat po světě. Tady to bylo opravdu katastrofální. Potom jsem se do toho začal angažovat. Zajímalo mě dění v Kometě. Jak to tady funguje, byl tady s prominutím neuvěřitelný binec. Zpětně první dva roky to byl opravdu očistec. Ze začátku jsem do toho dával své peníze, protože sponzoři Kometě nevěřili, ale já tomu strašně věřil a jsem rád, že jsem neuhnul, i když to stálo strašné úsilí. Za Zelňák a za pocit, že jsem mohl zvednout pohár nad hlavu, to za to stojí.
Byla to vaše tvrdohlavost?
Asi ano, nechtěl jsem uhnout. Vztahy na tehdejším Rondu nebyly dobré, to samé s městem a politickou garniturou. Byli jsme na hale jako nechtěný nájemce. Možná si to někteří z vás pamatují. Byly cíleně vytvořené faktury, že Kometa dluží peníze, byly také podány návrhy na konkurs. Rok a půl to bylo neuvěřitelné množství práce a bezesných nocí, kdy jsme stále seděli s právníky a radili se s nimi, jak ochránit Kometu. Bylo to nachystané tak, že hráči a logo bude převedeno jinam, chtěli se zbavit nás lidí, kteří u toho byli. To bylo hrozně tvrdé a až jednou napíšu knihu, některým se asi nebude líbit. Někteří lidé by si o sobě přečetli pravdu. Za těch dvanáct let by ta kniha byla hodně dlouhá.
Kde přišel asi největší zlom?
Vzpomínám si, když chodilo 300 nebo 400 diváků. Velký zlom přišel, když jsme ve finále první ligy vypadli s Ústím nad Labem, bylo 7200 diváků - vyprodáno. Viděl jsem lidi brečet, byli jsme hrozně smutní, chtěli jsme všichni zažít postup a tu euforii. Vstoupil jsem do jednání o extraligovou licenci. Jarda Vlasák nechtěl ve Znojmě pokračovat, vstoupil jsem do jednání jako poslední a udělal jsem to kvůli lidem a kvůli Brnu. Jsem rád, že se Jarda Vlasák rozhodl nechat extraligovou licenci na jižní Moravě, v tu chvíli nám to usnadnilo práci. Tady vidím ten zlom.
Jenže i začátek první extraligové sezóny nebyl úplně jednoduchý.
To každopádně. Když si vybavíte tu první extraligovou sezónu, byla místy jako na houpačce. Jednu dobu jsem stál i na střídačce. Ale zase to byla má zarputilost a také pana Medlíka. Tvrdě jsme sáhli do kádru, přibližně osm hráčů odešlo, dalších devět přišlo. Měli jsme tady v jednu dobu tři špičkové centry - Tomáše Divíška, Ivana Humla, Jirku Dopitu a také gólmana Sasu Hoviho. Jirkovi Trvajovi se v té době tolik nedařilo, Sasu nám hrozně pomohl a nakonec se extraliga zachránila. Mohl jsem přijít o velké peníze, které jsem investoval. Naší zarputilostí se to povedlo zachránit a vezměte si, že za posledních šest let jsme třikrát hráli finále. Takže asi tak špatně to neděláme.
Co bude klíčové, aby Kometa uspěla i v další sezóně?
Naprosto skromně nechci vyhlašovat obhajobu titulu. Vím, jak je sezóna těžká, může se stát cokoliv. Zraní se vám tři klíčoví hráči a celá sezóna může být v háji. Rád bych udržel kádr pohromadě, což se v drtivě většině podařilo. Chci, aby se diváci bavili a bylo co nejčastěji vyprodáno.
Cítíte po mistrovském úspěchu velký zájem z řad partnerů?
Musím říct, že v dnešní době shánět partnery pro jakýkoliv sportovní klub je velmi těžké. Dlouhodobě máme komfortní pozici z toho pohledu, že jsme hodně vidět. Kometa je dominantní nejen v Brně, ale i na jižní Moravě a přesahuje i náš region. Pokud dokážeme přivést více partnerů, je to na šikovnosti nás všech. Určitě se nám bude s novými partnery jednat daleko lépe.
Kde se cítíte lépe? Na střídačce, nebo v pozici generálního manažera v kanceláři?
Určitě dole s klukama v kabině. I přesto, že nechodím až tak často na led, pozoruji tréninky z tribuny, kontakt s kabinou je pro mě nejvíc. Je to obrovská výhoda sedět na tribuně a sledovat hráče, kdo a jak maká, a kolik do tréninku dává. Člověk si z té pozice udělá dobrý přehled.
Jak moc složité bylo na poslední chvíli získat Jakuba Krejčíka na konci přestupního období?
Víte, kdybych vám řekl, jakou úžasnou administrativní práci udělal pan Medlík s Pavlem Zubíčkem, bylo by to neuvěřitelné. Do půl dvanácté večer jsme nevěděli, jestli se to povede dotáhnout. Nechtěl bych zabíhat do detailů, ale stačilo udělat jednu chybu v papírech a nemusel vůbec přijít. S Kubou jsme byli domluvení na podmínkách, ale jeho agent a také my jsme nevěděli, jestli to papírově klapne. Nakonec se to povedlo.