V brněnské Kometě působíte dvě sezóny a z toho už jste získal dva tituly. Asi se nemohlo stát nic lepšího?
Co si budeme povídat, tím, že jsem přestoupil z Třebíče do Komety, jsem vlastně vyhrál. Bylo to předloni někdy kolem Vánoc a byl to takový dáreček, který mi během dvou sezón přinesl dva mistrovské tituly. Co víc si může hokejista přát.
Jaké byly oslavy? Byly stejné jako u prvního titulu nebo zase trošku odlišnější?
Byly určitě jiné. První titul je prostě první, je to takové bouřlivější. Nevím, jak bych to přesně popsal. Tím nechci shazovat váhu toho druhého titulu, nebo těch oslav. I ty byly znovu výjimečné. Srovnávat to vážně moc nejde.
Každopádně oslavy mistrovského titulu se nikdy neomrzí, že?
To rozhodně. Baví to všechny, je to vždy skvělý zážitek.
Váš parťák z obrany Tomáš Malec se na Zelném trhu občas chopí role moderátora, nebál byste se taky postavit za mikrofon a spolupracovat s fanoušky?
Raději spíš ne (smích). Rozhovory, mluvení, tohle moc nevyhledávám. Nechávám to na zkušenějších, třeba na někom, jako je Harry (smích).
Vloni jste polovinu sezóny odehrál také v prvoligové Třebíči, druhou pak v extralize, kde jste se už v letošním ročníku zabydlel. Chyběl jste pouze v jednom jediném utkání. Cítil jste na sobě velký herní progres?
Čím víc zápasů odehrajete, tím se vám hraje líp. U mě to nebylo jinak. Samozřejmě jsem rád, že se mi povedlo odehrát celou sezónu, krom jednoho zápasu, kdy jsem vypomáhal Třebíči. Posunuju se někam dál, znovu musím říct, že se mi díky tomu hrálo líp a líp.
Také jste se docela slušně gólově rozstřílel…
Nebo spíš rozdorážel (smích). V sezóně se mi povedlo dát dva góly v základní části, dva v play-off, jeden v Třebíči a jeden v Lize mistrů. Letos jsem se nějak utrhl (smích). Mám útočení rád, ale když jsem do Brna přišel, nemohl jsem si moc vyskakovat. Snažil jsem se hrát na jistotu a zodpovědně. Postupem času jsem si už dovolil útočit.
Většinou hrajete po boku Tomáše Malce. Dá se říct, že jste si spolu sedli a vyhovíte si?
Je pravda, že spolu hrajeme nejčastěji. Začínal jsem v Kometě s Ondrou Němcem, když byl Tomáš zraněný, hrál jsem s Honzou Štenclem. Ale jinak asi nejvíc s Harrym. Vyhovíme si, on se nikam nežene, zůstává mi víc prostoru.
Také jste chodil ve své druhé sezóně v Kometě i na oslabení. Cítil jste, že máte od trenérů větší důvěru? Dostal jste zároveň větší vytíženost, čas strávený na ledě jste měl v průměru něco kolem 16 minut.
Jsem za to rád. Začal jsem se tam ukazovat až v průběhu ročníku, ale potom už jsem chodil na oslabení pravidelně a můj čas na ledě se začal zvyšovat. Důvěra určitě potěší každého a trenérům bych za ni chtěl poděkovat.
Zaměřme se na novou sezónu. Jak zatím probíhá příprava na další ročník nejvyšší soutěže?
Jsme v plné zátěži, kondiční trenér Miloš Peca nám toho teda solidně naložil, ale to k tomu patří. Letní příprava je důležitá. Běhání mě sice moc nebaví, ale s posilovnou problém nemám.
Popište tedy váš denní program?
Začínáme rozcvičkou, dáme si kolo, fotbálek, také probíhá kruhový trénink se zaměřením na břišní svaly. Také schody, posilovna, různě se to střídá.
Chodíte také třikrát týdně na led, je to pro vás jakožto hokejistu daleko lepší, než třeba někde běhat kopce po horách, jak to dělají jiné kluby?
S ledem nemám problém, chodíme v pondělí, ve středu a v pátek, ale právě i v ten pátek si jdeme zaběhat kopce za Lužánkami. Přiznám se, že jdu v letní přípravě raději běhat kopce.
Je o vás známo, že jste milovníkem horských kol, plánujete zdolat nějakou etapu?
Nejdřív si musím koupit nové kolo (smích). Letos to už moc nevidím, tak snad v další sezóně. Mám rád ježdění po lese, hlavně mimo silnici. Zablbnout si v lese, dát si nějaký sjezd, to můžu.
Máte osobní rekord?
Asi nejdelší trasu co jsem jel, byla 95 km, ale to bylo po silnici.
Stihl jste si i odpočinout v krátké dovolené, nebo se teprve někam chystáte?
Šest dnů jsem byl s kamarádem ve Španělsku. Letěli jsme do Barcelony, půjčili jsme si auto, jezdili po pobřeží, podívali se do Malagy. Spali jsme různě, kde se dalo. Pod širákem nebo v autě. Škoda, že jsme nestihli nějaký fotbalový zápas. V té době se už nehrálo, ale podívali jsme se v Barceloně alespoň na stadion, prohlédli si místní fanshop. Bylo to něco neskutečného, fakt zážitek. Suchá příprava nám končí někdy kolem 3. července, pak bych rád ještě na pár dnů odjel. Nejspíš opět do Španělska nebo Řecka.
Kometu čeká v srpnu série přípravných zápasů a také Liga mistrů. Už od ji od loňska znáte, co se dá od této soutěže očekávat?
Těším se osobně do Grodna. Rok jsem tam hrál, do Běloruska se znovu rád podívám. Liga mistrů je zajímavá a kvalitní soutěž. Fajn bude také cestování a možnost se někam podívat. Samozřejmě moc toho času na prohlídku nebude, ale někam se určitě podíváme.
Potkáte se ve skupině s běloruským týmem Něman Grodno. Vy už jste před časem hrál v tamní soutěži v dresu Žlobinu. Máte na tohoto soupeře nějaké vzpomínky?
Vím, že Grodno je pěkné město. V Bělorusku patří mezi ty hezčí. V době, kdy jsem hrál ve Žlobinu, hráli proti mně Daniel Seman, Jaroslav Kristek, nebo Milan Mikulík. Jejich trenérem byl pan Holaň. Na vzájemné zápasy určitě rád vzpomínám. Hrál jsem v podstatě proti svým.
Jaká byla vůbec vzdálenost mezi Grodnem a Žlobinem?
Byla to velká dálka. Autobusem jsme k nim jeli skoro přes celou jejich republiku. Liga se hrála většinou ve čtvrtek a v sobotu. Jeden týden jsme byli doma, další pak venku. Byla to určitě výhoda, protože se to sfouklo v jednom týdnu a nemuseli jsme neustále cestovat.