PUK
02.11.2025
Každý hokejista má unikátní životní a kariérní cestu. Někdy je klikatá nebo vede přes kontinenty, jindy zůstává po celou dobu v barvách jednoho klubu. Ale co je jasné, vždy je plná zážitků a stojí za to. Jaká je ta Adama Veselského?
Pocházíte z Břeclavi, co se vám vybaví, když někdo toto město zmíní?
Asi cestování každý den. Pořád tam totiž bydlím, takže dojíždím. Jezdím většinou vlakem, kde jsem na telefonu a uteče to rychle. Přemýšlel jsem i nad tím, že bych tu cestu odřídil, ale to si prvně musím koupit auto.
Pamatujete si na svůj úplně první zápas?
Nepamatuji. Viděl jsem z něj akorát fotky. Mám ale schovaný dres a chtěl bych si ho doma vystavit, jen jsem se zatím k tomu nedostal.
Jak vás vnímali jako hokejistu ve škole?
Chodil jsem na sportovní školu, takže na to brali ohled. Bylo nás tam takto víc sportovců. Na základce jsem se navíc nemusel moc učit, protože jsem si toho hodně pamatoval ze školy, tréninky jsme měli odpoledne. Na střední jsem už moc na hodiny nechodil, takže tam už šlo hlavně o to, abych se dostal do konce.
Kdy jste si uvědomil, že byste se hokeji chtěl věnovat naplno?
Asi už v mládí. Taťka mě k tomu vždycky vedl. Možná to bylo ve chvíli, kdy jsem dostal první pozvánku do reprezentace nebo se poprvé přestěhoval do Jihlavy. Už jsem nebyl doma v Břeclavi, ale měl jsem šance se někam dostat.
V dorosteneckém věku jste odešel do Jihlavy, kde jste strávil necelé dvě sezóny. Bylo to poprvé, kdy jste bydlel bez rodičů?
Ano, poprvé jsem byl bez rodičů. Prvně jsem přes léto bydlel na ubytovně s klukama, to bylo ještě za covidu. Pak jsme se přesunuli na intr, kde jsme měli pro sebe jako hokejisti celé patro. Měli jsme to dobré v tom, že jsme tam měli od snídaní po večeře jídlo, takže jsem se o to nemusel nijak starat. Jen svačiny jsem si občas kupoval, ale to jsem měl po cestě do školy, kam jsme chodili pěšky. Ve škole to pro mě nebylo tak těžké, protože jsem docela extrovert. Byl jsem z toho jen prvně trochu vystrašený, protože jsem šel mezi starší.
Jaký máte k Jihlavě vztah? Fandil jste jí, když byla v baráži s Olomoucí?
Fandil jsem jí, byl jsem se i podívat na nějaké zápasy. Mám tam hlavně kamarády a přítelkyni, za kterými jezdím, takže jsem tam každý víkend.
Do Komety jste nepřišel z Jihlavy sám. Usnadnilo vám to poté aklimatizaci?
Když jsem přišel sem, tak mi pomohlo, že jsem skoro všechny kluky znal z turnajů VTM. Už jsem ale nad tím víc přemýšlel, co kdyby mě vzali špatně a podobně. Oproti tomu v Jihlavě jsem si něco takového ještě moc neuvědomoval. Prvně jsem se s nimi ještě moc nebavil, jenom jsem trénoval. Znal jsem tam ale Šimona Juřičku z Břeclavi, to mi to usnadnilo. Do Brna se mnou šel ale Haboš (Jindřich Habermann, pozn. red.), tak jsem v kabině šel hned za ním, od začátku jsme seděli i vedle sebe.
S juniorkou jste získal dvě medaile. První byla stříbrná v sezóně 2023/2024. Co bylo nejtěžším momentem či obdobím nakonec úspěšné sezóny?
Docela těžké to pro mě bylo v play-off, když jsme ve finále s Třincem vedli na zápasy 2:0. V šatně už to byla taková pohodička, slýchal jsem jenom kam pojedeme na dovolenou a podobné věci. Vždycky jsem došel do kabiny a oni si z toho dělali srandu. To jsem si říkal, že to bude ještě asi zajímavé. Přišlo mi jako takový největší zlom, kdy jsem si říkal, že to možná nedotáhneme.
Druhý byl bronz o rok později. Změnila se vaše pozice v týmu od předchozí sezóny? V čem se obě dvě play-off lišila?
Tým zůstal skoro stejný, takže si myslím, že to celé bylo hodně podobné. Možná jsem měl akorát víc času na ledě, ale jinak to bylo stejné. V kabině jsem si také dovolil o něco víc, hlavně tím, že už jsem tam byl déle. I ta play-off mi přišla podobná, poslední zápas jsme oba dva roky prohráli, ale zároveň z toho byla v obou případech medaile.
Která z medailí má pro vás větší váhu?
Lepší vzpomínky mám na první medaili. Je to ale dost podobné. V obou případech jsme byli ten proherní tým, takže je teoreticky jedno, jestli jsme dostali stříbrnou, nebo bronzovou.
Objel jste také několik akcí s mládežnickými reprezentacemi. Máte z nich nějakou oblíbenou vzpomínku?
Hlavně vzpomínky s ostatníma klukama. Jak jsme se tam bavili a navzájem věděli, jak to fungovalo v ostatních klubech. Nejlepší byly večery s nimi na hotelu, jak jsme každý přijel z jiného týmu a vše jsme probírali.
V juniorce jste v lajně místy hrával s Jindřichem Habermannem a Dannym Chludilem, kteří mají také zkušenosti s reprezentací. Přenesli jste si něco z ní i do klubu?
Moc věcí jiných nebylo, tady jsme totiž hráli skoro to samé.
Na kontě máte již také start za A-tým Komety. Máte z něj schovaného něco na památku?
Vlastně ani nemám. Kluci ani nevěděli, že je to můj první zápas díky tomu, že jsem s nimi jezdil už dřív. Jediné, co mám, jsou fotky. To, že jsem s nimi býval na střídačce už předtím mi ale trochu pomohlo s tím, že jsem nebyl pak tolik nervózní. Určitě to bylo lepší, než kdybych poprvé jel a rovnou hrál. Pořád to byl ale první zápas a bylo to trochu něco jiného, když jsem šel na led. To jsem ze začátku nervózní byl, ale potom se to zlepšilo.
V průběhu sezóny 2024/2025 jste podepsal s Kometou smlouvu. Jak na tuto skutečnost reagovalo vaše okolí?
Smlouvu už mám třetí rok, jen se tam podepsalo rozšíření. Rodina to tedy věděla už dopředu. Rodiče jsou určitě rádi, že mi nemusí posílat tolik peněz (smích).
Kdy jste byl naposledy před zápasem nervózní?
Nejvíc nervózní jsem byl naposledy s áčkem. Jinak vždycky na zápasech reprezentace. Když hraje hymna, mám husí kůži.
Máte za sebou první letní přípravu strávenou s A-týmem. Jaká byla?
Byla dobrá v tom, že jsem viděl ostatní kluky a měl jsem cíl, kam jsem se chtěl dostat. Nebyl to ale takový rozdíl od přípravy s juniorkou, dělaly se totiž podobné věci.
Kdy jste naposledy viděl nějaký opravdu dobrý film?
Strašně bych chtěl jít na film F1, který jsem pořád neviděl, ale opravdu bych ho chtěl vidět. Všichni říkají, že je to výborné, takže se na to moc těším. Pořád jsem na nich ale nebyl, protože kamarádi nemají čas. Naposledy jsem byl na filmu Kouzlo derby, ale to mi nepřišlo tak dobré.
Máte poměrně dost tetování, kdy jste si nechal zhotovit své první?
První jsem měl ještě když jsem byl v Jihlavě, takže to mi bylo patnáct nebo šestnáct. Pak už se to jenom sypalo. V každém mám něco, co mě v životě provádí, jako třeba rodinu. Za každým je nějaký dobrý význam. Tetování jsem vídal odmalička u taťky, který je měl a já vždycky chtěl být jako on. Je to takový můj vzor, také hrával hokej.
Kdy naposledy se vám podařilo vypnout telefon a užívat si daný okamžik?
Když jsem s kamarády, tak se to snažím dělat často. Také je do toho nutím, ať je vypnou. Když jsem sám tak většinou hraji něco na PlayStationu nebo právě na telefonu, to je už těžší.
Po sezoně 2024/2025 jste maturoval. Kam povedou vaše kroky dál?
Dal jsem si teďka učňák, půjdu na autolakýrníka. Myslím si, že by mě to mohlo bavit. Teď když už mám maturitu, tak si říkám, že ten učňák je proto, abych i něco pořádně uměl.
