Potřetí za sebou jste utkání dotáhli do nastaveného času. Jaký byl vlastně duel proti Mladé Boleslavi? Začali jsme výborně. Do zápasu jsme vstoupili nejlépe, jak jsme mohli, dali jsme dva rychlé góly a možná si mysleli, že se už nemůže nic stát. Ve zbytku zápasu jsme se ale trápili, soupeř byl daleko lepší, zaplať pánbůh za ty dva body.
První gól vstřelili hosté až v závěru druhé třetiny. S čím jste šli do třetího dějství zápasu? Řekli jsme si, že budeme hlavně bránit. Nechtěli jsme zbytečně příliš moc útočit a pak někde propadat vzadu. To se ale vůbec nestalo, hned z kraje třetí třetiny jsme dostali dva góly a zápas byl najednou o něčem úplně jiném.
V prodloužení jste ale na nic nečekali a rychle rozhodli. Oddechl jste si hodně, že nebudete hrát potřetí za sebou nájezdy? Hlavně jsme vyhráli buly a dostali se do pěkné šance. Franta Ptáček mě perfektně našel, já zavřel oči a napálil to tam.
Co se týče konkrétně vás, poprvé jste v brněnském dresu zaznamenal gól ze hry, dokonce byly hned dva. Jste se sebou spokojen? Ulevilo se mi. Hodně jsem trénoval a jsem jen rád, že mi to tam konečně spadlo. Když se ale pořád podívám na statistiky z posledních zápasů, jsou to tři góly ze dvaceti zápasů. To je málo, stačí to leda tak na Úřad práce.
Bude zápas v Boleslavi odrazovým můstkem k dalším gólům? Pevně v to doufám. Cítím se lépe a lépe, jsem rád, že mi to tam spadlo, a že jsem mohl týmu nějakým způsobem pomoci. Už jsem mu to hodně dlužil. Zápasů do konce základní části ale již nezbývá mnoho, proto doufám, že další góly na sebe nenechají dlouho čekat, a že se hlavně pořádně nastartuji na play off.
Po vašem prvním gólu to vypadalo, že spoluhráči s vámi vaše čekání na branku velmi prožívali. Ihned na vás všichni naskákali. Vnímal jste jejich podporu? Naskákali na mě už v Karlových Varech, když jsem rozhodl v penaltách. Samozřejmě byli rádi, že jsem se teď trefil i ze hry, hodně mě celou dobu podporovali.
Jak jste vůbec prožíval celou dobu, kdy vám ve statistikách svítila na kontě vstřelených branek nula? Nebudu nikomu nic nalhávat, ale příjemné to nebylo. Dva roky po sobě jsem dal dvacet tři gólů a teď mi pořád svítila nula. Byla to křeč, nic se mi nedařilo. Ale hlavně jsem stále věřil, že jednou to přijde.
Trenéři vás však ve špatných časech podrželi. I přesto, že jste góly nestřílel, ze sestavy Komety jste nevypadl. Vnímal jste i jejich podporu? Určitě. Podrželi mě. Sedmnáct zápasů bez gólu a pořád jsem hrál. Trenéři mi nic speciálního nevyčítali, spíš se mě snažili podporovat a říkali mi, že jednou ten gól přijde. Chtěl bych jim za tuhle podporu velmi poděkovat.