Po dvou prohrách na úvod ročníku sbíral brněnský starší dorost do prosince skoro jen samé výhry. Ze třiadvaceti utkání v řadě prohráli modrobílí jen pětkrát a již kolem vánočního období měli jistotu postupu do play-off. Základní skupinu Východ tak Brňané zvládli na výbornou, skončili na třetím místě s velkou rezervou na nepostupové pozice. Od ledna však v rámci nadstavbové skupiny, kdy se Kometa střetávala s týmy z celé republiky, přišly výsledkově horší období. Brňané střídali vítězné zápasy s těmi prohranými, nakonec z toho ovšem bylo nadějné šesté místo v celkovém pořadí Extraligy staršího dorostu.
V play-off narazili Brňané na českobudějovický Mountfield. Ten nadstavbovou skupinu zakončil na jedenáctém místě, mírným favoritem tedy byli brněnští hokejisté. V prvním zápase na jihu Čech však komeťáci prohráli těsně 3:1 a doma na ně čekal velký úkol: zvítězit v obou zápasech a otočit tak sérii ve svůj prospěch. První krok se Brňanům povedl, svého soupeře jasně přehráli 6:2. V posledním rozhodujícím zápase ale tahali za kratší konec a prohrou 1:4 se rozloučili se sezónou 2012/2013.
Kluci tvrdě pracovali celou sezónu, nemají se za co stydět, chválí starší dorostence trenér Karel Beran
Opadlo z vás již zklamání z vyřazení v osmifinále play-off s Českými Budějovicemi? Prvotní zklamání je samozřejmostí, měli jsme ambice dostat se dále. Již před sérií jsme ale věděli, že nás nečeká nic jednoduchého, Budějovice měly ve svém kádru hodně hráčů ročníku 1995, zatímco my nasazovali hlavně mladší kluky. Přesto pro nás bylo play-off otevřené, první utkání se nám příliš nepodařilo, rozhodlo až to třetí, které bylo na šance poměrně vyrovnané. Bohužel nám se je nedařilo úspěšně proměňovat.
Takže jako hlavní faktor vyřazení berete slabší koncovku vašich útočníků?
Roman Meluzín bezprostředně po posledním zápase prohlásil, že i přes prohru je s celkovou sezónou naprosto spokojen. Vidíte to stejně? Zajisté, ovšem globálně bych byl spokojenější, kdybychom se v play-off dostali dále. Kluci by si to zasloužili za to, jak celou sezónu poctivě dřeli. Přesto jsem spokojený, řada kluků se posunula hokejově dále. Navíc se mi líbilo, že jsou kluci mentálně zdraví, vytvořila se zde výborná atmosféra mezi hráči, kteří začali pracovat jako profesionálové. Ke konci sezóny jsme neměli žádný problém s tréninkovou morálkou, kluci si to chtěli sami vybojovat, hnali se do tréninků. Za to jim mnohokrát děkuji, posouvá je to k tomu, aby se hokejově zlepšili, rozhodně na to mají. Nemáme se za co stydět, že se nám nepodařilo dostat o kousek dále.
Překvapil vás tenhle tým ještě v něčem dalším? Abych pravdu řekl, právě ta morálka hráčů pro mě byla největším překvapením. S kluky byla radost pracovat, já jsem se vlastně těšil na každý další trénink, který jsme měli na programu. Kluci byli zdraví, dobře vychovaní, přesně věděli, co mají dělat. V týmu nebylo kluka, který by nechtěl pracovat, spíše jsme hráče museli přibrzďovat, aby se neztrhali.
Vy jste měli jistotu play-off již od prosince. Pomohlo to v něčem týmu, který se tak nemusel zaobírat situací v tabulce a spíše se soustředit na jiné věci? Spíše jsme měli smůlu, že jsme měli tým po celou dobu rozložený, jak zdravotně, tak i někteří kluci hráli v juniorce. Kompletně jsme se vlastně sešli právě až na samotný zápas v Budějovicích. Do té doby jsme vždy sestavu látali těsně před zápasem, nebylo to nic jednoduchého. Možná nám to trošku ublížilo, kdybychom byli dva, čtyři zápasy před play-off v kompletním složení, možná by to bylo jiné. Ale jsou to jenom spekulace.
Chtěl byste vyzdvihnout některé hráče, kteří vás v sezóně mile překvapili? To ne, tohle já nedělám. Ti, co se zlepšili, to vědí sami, hlavně hokej je týmový sport. I když jsme měli v týmu několik individualit, je to kolektivní sport a prohry padají vždy na hlavu všech. Jak jsem již říkal, v play-off jsem byl nesmírně rád, že se kluci semkli, navzájem se podrželi a o tom to je.
Poslední dva roky jste působil v pozici asistenta kouče juniorky, letos jste se přemístil do pozice hlavního trenéra staršího dorostu. Jak byste zhodnotil působení u týmu po vaší osobní stránce? Nechci dělat nějaký rozdíl mezi trenérem a asistentem, s těmi kluky vždy nepracuje jen jeden člověk, ale je to tým lidí. Chtěl bych strašně moc poděkovat všem, co se kolem nás točili, ať už jsou to trenéři, realizační tým, maséři od A-mužstva, kondiční trenéři. Stejně jak pracuje kolektiv hráčů, musí obdobně pracovat i tým lidí kolem nich. Hráči cítí podporu, věří nám, což je základní stavební kámen dobrého mančaftu.
Jak se vám spolupracovalo s panem Meluzínem, pro kterého to byla premiéra na trenérské lavičce? Před sezónou jsem z toho vůbec neměl strach, s Romanem jsme kamarádi a známe se již dlouho. Spolupráce byla na výborné úrovni, rychle jsme se sehráli, v názorech se shodovali a vzájemně si pomáhali. Romanovi samozřejmě také děkuji, ale jak jsem již říkal, není to jen o nás dvou, za celou prací stojí tým asi dalších osmi lidí.
Poslední měsíc jste zároveň s pozicí trenéra u staršího dorostu vypomáhal i na lavičce A-týmu. Jak moc náročný program to pro vás byl? Náročné to bylo, za šanci, kterou jsem dostal, jsem ale neskutečně rád. Hokej mám rád, stejně jako kluci se mu věnuji celý život. Rád pobývám na stadionu, potkávám se tu se všemi možnými lidmi, věnuji mu téměř veškerý svůj čas. Zvládat se to ale nějak dalo.