Byl jste devět let v kuse za oceánem, neměl jste někdy nutkání vrátit se? Určitě měl. Prvních pět let to bylo v pohodě, zahrál jsem si v NHL. Pak přišla zranění a od té chvíle mě to táhlo domů. Hlavně poslední dva tři roky. Když se mi ohlásilo Brno, bylo to, jako by se to opravdu mělo stát. Doteď jsem do působiště cestoval devět hodin letadlem. Nyní jsem sednul do auta a za dvě hodiny jsem byl z Nitry v Brně. Na začínající sezónu se moc těším, zatím neřeším, co bude dál. Je super, že jsem blízko domova a moc se těším, že po devíti desíti letech strávím Vánoce doma. To bude paráda.
Zpočátku jste byl draftován Atlantou, za kterou jste nakonec odehrál 80 utkání v NHL. Co se Vám nejvíce vybaví z utkání v nejslavnější soutěži světa? Hlavně mě mrzí zranění, která mi dost očesaly sezóny a v podstatě i kariéru v NHL. Kdyby nebyla zranění, asi by to dopadlo jinak. Ale nad tím už je zbytečné polemizovat. Nyní mám před sebou novou výzvu, a to já mám rád. Na širokém kluzišti jsem, možná kromě mistrovství světa, devět let nehrál. Jsem zvědavý, jak mi to půjde.
Měl jste za oceánem oblíbeného parťáka? Hodně času jsme strávili s Ondrou Pavelcem. Byli jsme spolu na farmě i v Atlantě. Stali se z nás velcí kamarádi, Ondra je borec. Zatím jsem mu neřekl, že jsem v Kometě podepsal, ale určitě ho to potěší, protože mi na Brno říkal samé dobré věci. Budu mu muset rychle zavolat.
Mluvil jste o zraněních. Byla hlavní příčinou, proč jste za poslední tři roky hrál „jen“ v AHL? V Atlantě jsem to měl dobře rozběhnuté. Všichni byli spokojeni. Já i klub. Nikdo se však klubu nemůže divit, že si po smolných sezónách, jaké jsem měl, našel náhradu. Na pozice obránců v NHL čeká spousta hráčů. Navíc mi dali hodně možností. Za tři roky jsem byl v Atlantě třikrát na operaci. I pro ně to bylo dost. Z kolena jsem se vzpamatovával půl sezóny. Poslední sezóny jsem tedy byl na farmě a vloni jsem nehrál v podstatě nikde. Nyní jsem ale konečně zdravý a na ledě mě to baví. To už se mi tři roky nestalo. Těším se, že budu mít radost z hokeje.
V AHL jste v roce 2008 vyhrál Calder Cup. S Ondrou jsme si to strašně užívali, bydleli jsme spolu. Ve zmíněném roce byli s námi v týmu i Tomáš Pospíšil, Karel Pilař nebo Milan Bartovič. Byli to kluci, co měli zkušenosti s českým hokejem. Zažili jsme dost srandy, což je u sportovců strašně důležité. V Americe drží Češi a Slováci pohromadě. Je úplně jiné bavit se s Čechem, Slovákem nebo Kanaďanem. Cítíte rozdíl v mentalitě. Ať si každý říká, co chce, ale stále tam byly bratrské vztahy. Když už jsem byl poté na farmě sám, bylo to poznat. Chyběla mi pohoda v kabině i na ledě. A na ni já si potrpím. I proto jsem se těšil do Komety. Samozřejmě přijde velká změna, ale myslím, že k lepšímu.
Nyní budete v podstatě poprvé hrát elitní soutěž na starém kontinentu, co si od české extraligy slibujete? Změna bude obrovská. Celou kariéru jsem odehrál na malém kluzišti. Sám jsem zvědavý, jak mi to půjde. Určitě bude chvíli trvat, než si zvyknu. Velký led má své výhody i nevýhody. Teoreticky na něm máte více času, ale zase musíte více bruslit. Nebudu mít na každé straně metr nebo půl, jako tomu bylo na malém kluzišti.
Kdybyste nedostal nabídku z Komety, zůstal byste i nadále za oceánem? I taková možnost byla. Mohl jsem jít i do Švédska, nebo jsem si mohl počkat na Rusko, kde jsem měl slíbené nějaké kluby. S Kometou jsem se dohodl dobře a hlavně mě táhla blízkost domova.
Hrálo v rozhodování velkou roli, že je v týmu hodně Slováků? Znáte se s někým z nich blíže? Určitě. S Jožou Kováčikem i Milanem Hruškou se známe v podstatě od malička. Vedle Kila (Kováčika) jsem si v kabině hned sedl. Už to nasvědčuje, že je v kabině dobrá nálada.
Jak jste se připravoval na sezónu 2012/2013? Individuálně a na led jsem chodil s Nitrou, kde trénuje Antonín Stavjaňa. Po domluvě s ním, jsem s týmem mohl trénovat. To byl také velký problém minulých sezón, že jsem kvůli zraněním nemohl pořádně trénovat. V sezóně už to pak těžko doháníte. Co hokejista nenatrénuje přes léto, v zimě určitě nenajde. Minulý rok jsem nemohl běhat ani se soustředit na kondiční přípravu. Mohl jsem jen jezdit na kole. Bylo to vážně zlé. Konečně mám za sebou léto, kdy jsem si mohl zaběhat, zabruslit a dělat věci, které hokejisté opravdu potřebují. Například sprinty a obratnost mi dávají hodně. Jsem zvědavý, jestli to půjde na ledě vidět.
Pan Stavjaňa udělal dobré gesto, nebo v koutku duše kalkuloval s možností, že byste v jeho týmu mohl zůstat? O tom vůbec nepadla řeč. Ani ze strany vedení, ani od něj. Netrénoval jsem tam sám. Trénoval tam i Jozef Stümpel a další odchovanci. V tomto ohledu je Nitra velmi dobrá. Tak je to ale všude na Slovensku i v Čechách. Ona je to nakonec i vizitka města a klubu, protože jim odchovanci dělají dobré jméno v zahraničí.
Doslechl jste se o brněnské atmosféře? To byla první věc, kterou mi všichni říkali. Těším se na fanoušky, kteří jsou zde fantastičtí. Bude to změna, protože v Americe sice chodilo hodně lidí, ale nálada byla komornější. Někdy se ze sedadel nezvedli za celý zápas a zakřičeli jedině, když padl gól, nebo se povedl hezký bodyček. Věřím, že v tomto ohledu nastane změna k lepšímu.