

S hokejem jste začínal v Brně, kdo Vás k němu vůbec přivedl?
To byla spíš taková náhoda. Dva synové od souseda hráli hokej a jejich táta chodil kolem a ptal se kluků, jestli někdo nechce hrát. Ptal se i mě a já si řekl: „Proč ne?“
Máte v Hrušovanech u Brna nějaký plácek, na kterém jste hrávali?
Vůbec. Vlastně v zimě jsme hrávali na rybníku.
Jaké jste měl v Brně trenéry a pod kterým se Vám nejlépe pracovalo?
Dva nejlepší trenéři byli Aleš Totter a pan Novák. Měl jsem i jiné, ale tito dva mi pomohli asi nejvíce.
Pan Totter se v současné době vrací z Ameriky do Evropy. Bude trénovat juniory Popradu v kontinentální juniorské lize MHL. Když už Vás má vyzkoušeného, nechtěl Vás přetáhnout do týmu Vlků?
V Americe byl kousek ode mě, takže za mnou někdy jezdíval na zápasy. Říkal, že bude lepší, když zůstanu, kde jsem. Říká se, že je to nejlepší juniorská liga na světě. Produkuje se v ní nejvíce talentů.
Když jste působil v Kometě, působil tam už Jaroslav Odehnal, který je současně trenérem mládežnických brankářů?
Za mě tam ještě nebyl. Byl myslím na Úvoze. Když jsem byl ještě v Ytongu, tak tam byl tuším pan Alexa, který nás měl třeba jednou týdně. Jinak tam nikdo jiný nebyl. Všichni si nějak pomáhali sami.
Všiml jste si, že od doby co je pan Odehnal u Komety, má brněnský klub dva mládežnické brankáře reprezentace?
Všiml jsem si, že je tam Lukáš Klimeš (starší dorost – pozn. red). Toho znám, ale nějak více jsem to nesledoval.
Jste pořád v kontaktu s klukama, s nimiž jste v Brně vyrůstal?
S hodně klukama, co jsme spolu hráli, jsem. Hodně se bavíme s Tomem Buhajem nebo Pavlem Pospíšilem. Někdy také s Ondřejem Nedvědem, který hrál za Kometu dříve.
V sezoně 2008-09 jste zaznamenal pět startů za dorost Komety. Byla malá porce utkání důvodem, proč jste odešel do Havířova?
To jsem byl původně ještě v deváté třídě. V dorostu jsem ještě neměl být. Zaskakoval jsem jen jako dvojka nebo tak něco. Jednička byl Marek Čiliak, a protože zrovna nebyl náhradní brankář, tak jsem tu funkci plnil já. V další sezóně přišel pan Málek a v bráně jsme byli s Filipem Barusem a Honzou Jírou. Já jsem byl ale jen trojka. Honza Jíra se v půlce sezóny zranil, a protože se Filipovi nedařilo, trenér mi dal šanci. Zbytek sezóny jsem dochytal.
Proč jste tedy přestoupil do Havířova?
Změnili se trenéři. Pod panem Vlkem a Holasem jsme zůstali zase tři: já, Filip Barus a Tomáš Vrba. Měli jsme přípravná utkání, já měl nejméně obdržených branek, ale jedničkou se stal Filip. Hned v prvním utkání na Slavii dostal asi šest branek a já jsem dostal šanci hned ve druhém zápase na Kladně, kde jsme vyhráli 2:1 na nájezdy. Tak jsme se začali střídat. Jenže já jsem si říkal, že to nemá cenu. Když jsem věděl, že jsem lepší a stejně jednička nebudu, tak jsem odešel tam, kde jsem dostal šanci. Nějak jsme se s panem Vlkem neshodli.

se narodil 29.12.1992 v Brně.
Působil v klubech:
Ytong Brno
HC Kometa Brno
HC Havířov
Současně hraje v:
Saginaw Spirit (USA)
Nebavil jste se o tom s panem Vlkem nějak zpětně?
Tehdy jsem mu říkal, že asi odejdu a on říkal, že by byl rád, kdybych zůstal, ale konkrétnější nebyl. Poslední rok, když jsem byl v Havířově, jsem měl také schůzku s pány Beranem a Oslizlem, kteří působili u juniorky. Byli jsme tam já, mí rodiče, agent, pánové Beran, Holas a Vlk. Jenomže jsme se nedozvěděli nic konkrétního, co by mě přimělo k návratu, takže jsem se rozhodl, že dokončím sezónu v Havířově.
Jak jste vůbec vycházeli s Filipem Barusem? Byli jste rivalové?
Ani ne. Vycházeli jsme spolu dobře. Byli jsme dobří kamarádi, neměli jsme žádný problém. Já jsem říkal, že chci chytat, rozvíjet se jako gólman, jako jednička.
Jak se vlastně vyvíjel přestup na americký kontinent?
Agent se mě ptal, zda nechci jít do Kanady. Tehdy jsem měl fakt dobré výsledky. Pořád jsem válčil o pomyslné první místo v brankářských statistikách s Petrem Mrázkem. Byl jsem také pozván na tři zápasy do reprezentace. Draft byl v červnu, tak jsem si řekl, že když to vyjde, půjdu, a když ne, zůstanu v Česku.
Odcházel jste do týmu Saginaw Spirit sám nebo s nějakým kamarádem?
Zároveň se mnou tam byl jen jeden Rus, nikoho jsem neznal. Ale před námi tam byli Richard Jarůšek s Kubou Svobodou, kteří také hrávali nebo hrají za Kometu (Richard Jarůšek nyní působí ve Znojmě, pozn. red.).
Kolik vlastně bylo ve vašem týmu Evropanů?
Mohou tam být jen dva Evropani a zbytek musí být Američani nebo Kanaďané. Tak je to dáno v pravidlech.
A co věková omezení?
Můžou tam být kluci od šestnácti do dvaceti. Teď tam byly ročníky 1993, 1992, 1991 a výjimka byl 1990. Příští rok tedy budou na výjimku tři ročníky 1991. Je to podobné jako u nás.
Kde nebo u koho jste za dva americké roky bydlel?
U jedné rodiny. Tým má dvacet rodin pro dvacet hráčů, takže nemusí bydlet na internátě nebo tak. Rodina jim poskytuje všechno, co potřebují – spaní, jídlo, prostě se o nás stará.
V Americe jste si našel i přítelkyni. Jak se jmenuje a jak dlouho jste spolu? Chodí na vaše zápasy?
Jmenuje se Courtney. Jsme spolu od té doby, co jsem tam a máme dobrý vztah. Teď o prázdninách už je se mnou podruhé v České republice. Celkem se jí tu líbí.
A co říká na českou kuchyni?
Je lepší. V Americe neumí vařit.
Na jakém principu Váš klub pracuje s mladými hráči? I když jsou to Američané, asi nebudou jen z vašeho města…
Všichni bydlí stejně jako já u různých rodin ve městě. Ti co nestudují, mají ráno trénink buď na ledě nebo v posilovně, ale samostatně. Tam můžeme pracovat na tom, co potřebujeme. Druhý trénink je o půl druhé. Na ten se po škole všichni sjedou. Po něm je znova posilovna. Úroveň práce je úplně někde jinde než tady. Máme posilovnu, maséra, doktora, co se o nás stará. Řekl bych, že je to na úrovni A mužstva Komety Brno.
A co brankářský trenér?
Toho samozřejmě máme taky. Před společným tréninkem mám ještě individuální brankářský, kde se mi každý den věnuje. Chodí na zápasy, dává mi takové papíry, kde mi radí, co mám v zápasech dělat a na co bych neměl zapomenout. Po utkání máme video, kde probíráme, co jsem udělal špatně, takže potřebuju pořád pracovat. Je to prostě jiná úroveň než tady. Pořád se vám někdo věnuje.
V České republice startuje nový projekt hokejových akademií, který by měl i zázemí dostat na podobnou úroveň, o jaké jste mluvil. Pomůže to českému hokeji?
Ono to zase není jen o těch masérech a zázemí. Úroveň hokeje je někde jinde. Přijde mi, že kluci tady do toho nedávají všechno (ne všichni). Ovlivňuje je strašně moc věcí. Chodí do klubů (na večírky) a tak dále. V Americe kluci od rána do večera žijí hokejem, chtějí na sobě pracovat a dělají to. Máš šanci tam něco dokázat.
Nemrzí Vás, že jste byl v Kometě v době, kdy práce s mládeží nebyla ještě tak nastartovaná? Přeci jen chyběl i trenér brankářů…
Po sezóně v Havířově jsem se ještě vrátil na letní přípravu v Kometě, nakonec jsem s Kometou ale trénovat nemohl. Pan Beran už tehdy říkal, že už bude všechno jinak. Že je A mužstvo v extralize a vše se musí dělat profesionálně. Mně bylo líto, že jsem z Komety odešel, protože jsem byl doma, chodil s klukama do školy a byla sranda. Nedá se nic dělat. Když to chcete někam dotáhnout, musíte pro to něco obětovat.
Jak to máte osobně se školou?
Jsou tam kluci od šestnácti do dvaceti let. Od šestnácti do osmnácti chodí na střední školu a ti starší studují universitu. Mají to buď dálkově na počítači (jakoby online) nebo vůbec, že začnou studovat až po sezóně. Těch starších kluků je nás tak deset.
A jak to tedy máte Vy?
Já tam na školu nemám vůbec čas. Dostal jsem se na německé gymnázium, ale říkal jsem si, že to nebudu stíhat, protože na stadionu jsem od desíti do pěti a pak jsem vyřízený a na učení nemám nervy. Dá se říct, že se spoléhám spíše na hokej, ale maturitu si jednou dodělám. Spíš však u nás v Česku, protože americká by mi tu byla k ničemu.
Jak je to s rozdělením juniorských soutěží podle kvality?
Po naší OHL jsou tam ještě ligy junior A a junior B, a to bych řekl, že je stejná úroveň jako tady, možná trošku větší. Kdybych měl jít do jedné z těch lig, tak bych nešel. To bych radši zůstal v Česku.
Které z juniorských soutěží mají v Kanadě či Americe největší prestiž?
V Kanadě jsou tři ligy. Quebeck Hockey League, Western Hockey League a Ontario Hockey League. Jsou to stejné ligy, jen leží v jiných provinciích. Říká se, že WHL je podobná NHL. Z OHL naopak většinou vycházejí největší hvězdy jako John Tavares a jemu podobní.
A co farmy jednotlivých týmů NHL?
Když jsou kluci draftovaní a podepíší smlouvu, a když jsou třeba tak dobří jako Tavares, který byl jedničkou draftu, tak si je vezmou do prvního týmu a dají jim šanci. Většina z těch, co jsou draftovaní v prvním kole, jsou posláni na farmu, aby se vyhráli. Na farmách se hrají dospělácké soutěže. Je to něco jako první liga tady (obrazně řečeno). AHL má určitě svoji úroveň. Všichni hráči jsou totiž draftováni. Ani věkový průměr není moc vysoký.
Hrál byste raději tuto dospěláckou ligu nebo naši první ligu?
Radši asi AHL, protože má dost velkou úroveň.
A nejradši asi NHL…
Jasně. To je sen.
Kolik diváků chodí na utkání vašeho týmu Saginaw Spirit?
Většinou se průměr pohybuje kolem tří tisíc. Když se hraje proti dobrému týmu, chodí i pět tisíc. Na některé týmy chodí někdy i osm až deset tisíc lidí. Máme stadion pro nějakých osm tisíc diváků. Je to něco jako Rondo. Na play-off tam bylo myslím šest tisíc lidí. V našem městě je to těžší, protože máme více sportů. Máme americký fotbal, baseball nebo basketball. Lidi se těžko rozhodují.
Takže Saginaw není jedním z těch měst, které mají jako jedničku mezi sporty mládežnickou hokejovou ligu?
I ten americký fotbal je univerzitní tým. Kousek je navíc Detroit, ve kterém jsou kromě NHL také všechny ostatní sporty. Lidí chodí tam nebo k nám.

Detroit je kousek? Jak malý?
Asi hodinu a půl cesty.
Kolikrát jste se byl podívat na NHL?
Asi pětkrát. Také jsem byl na Boston a Ottawu, kde také hráváme.
V jakých vzdálenostech jsou od sebe rozprostřena města, ve kterých hráváte kanadskou OHL?
Nejdále je právě Ottawa. To je asi devět hodin cesty autobusem. Jinak se to v průměru pohybuje kolem tří čtyř hodin, takže to není špatné. V autobuse navíc máme všechno, je to pohodlné.
Za dva roky v týmu Saginaw Spirit jste si moc startů nepřipsal. Měl jste před sebou tak kvalitní jedničku, nebo Vás poznamenala i zranění?
První rok jsem měl smůlu na zranění, ale stejně už byl v týmu brankář, co už byl draftovaný Atlantou. Měl před sebou poslední rok, tak potřeboval podepsat smlouvu. Kvůli noze jsem ztratil půlku sezóny. Poslední rok jsem měl být původně jako jednička. Jenže jsem neměl náhradníka, který by mi kryl záda. Draftovali mladého gólmana devadesát čtyřku a rozhodli, že on dělat dvojku nemůže, že na to nemá zkušenosti. Tak proto vzali gólmana na výjimku, který v OHL chytal už čtyři roky, takže byl zkušený. V první půlce sezóny se mu dařilo, ale ve druhé už moc ne, takže jsme se trošku střídali. Myslel jsem, že dostanu větší šanci, ale tak to prostě je. On teď odešel a jedničkou bych měl být já. Mladý mi bude dělat dvojku. Doufám, že to tak bude.
Už jste se o tom bavil s trenérem?
Po sezóně jsme se bavili a říkal, že budu jednička, tak to tak snad dopadne.
Takže nyní už nebude vadit, že brankář, který loni nemohl být dvojka, nyní bude?
On byl trojka a také si odchytal pár utkání. Je hodně mladý, má hodně času. V soutěži může být další čtyři roky. Já počítám, že je to pro mě poslední rok v Saginaw. Chtěl bych už jít na další úroveň chlapů. Uvidíme, jak se to vyvine.
Jak probíhá v Brně Vaše individuální příprava?
Chodím posilovat a běhat. V Kometě jsem se ani neptal.
Vaší další reprezentační štací bylo aktuálně poslední mistrovství světa hráčů do dvaceti let v americkém Buffalu a Lewistonu. Překvapila Vás nominace, když jste neodchytal tolik utkání?
Byli jsme tam s Mazancem a Novotným z české extraligy. Mohl jet ještě Mrázek, ale Vítkovice mu to zakázaly. Moc mě to tedy nepřekvapilo, spíše mě zklamalo, že jsem nedostal šanci ukázat se třeba v přípravném zápase.
Dá se i přesto říct, že byste si odtud odvezl nějaké zkušenosti?
Viděl jsem, jak to tam všechno chodí. Zážitek to byl dobrý, beru to kladně. Další mistrovství světa dvacítek bude v Calgary a Edmontonu, tak snad to vyjde jako jednička. Pokud nepojede Mrázek, tak bych tipoval, že vezmou někoho z těch našich juniorských lig. Libora Kašíka nebo Romana Willa. Pak možná ještě nějakého mladého, kterému se daří. To by mohl být Machovský, který chytá stejně jako já v OHL.
V nedávné době byla v plném proudu bitva o Stanley Cup. Sledoval jste utkání finále Bostonu s Vancouverem, nebo alespoň poslední sedmý zápas?
Nedíval jsem se. Mám rád sice oba týmy, ale více jsem to přál Vancouveru. Chytá tam Luongo, kterého mám radši než Tima Thomase. Škoda no. Ale nějak zklamaný z toho nejsem.
On to byl v podstatě i souboj dvou odlišných brankářských stylů.
Thomas je takový malý, takže v té bráně skáče a lítá, mrská sebou. Luongo je spíše poziční gólman. Dobře čte hru a má odhad, kam střela půjde.
Roberto Luongo po jednom z finálových utkání (Vancouver vyhrál doma 1:0) prohlásil, že to co Thomas pustil, by chytil. Nemyslíte, že to bylo odvážné tvrzení?
O Luongovi se říká, že je jedním z nejlepších gólmanů. Má výbornou pověst. Ale takové věci by asi říkat neměl. Měl by být trošku pokornější a zachovat si čest.
Je brankář Vancouveru Canucks Vašim oblíbencem?
Mým oblíbeným brankář je Henrik Lundqvist z New York Rangers. Luongo také patří mezi trojku nejlepších.
Co třeba takový Michal Neuvirth, který se postupně probojoval až do pozice jedničky ve Washingtonu Capitals?
Je pěkné, jak se do NHL probojoval, měl těžkou cestu. Stylem je to takový mixovaný český brankář s kanadskou školou.
To budete ale Vy asi také…
Já mám takový vlastní styl. Hlavně abych puk chytil. Nesnažím se kopírovat nějaké gólmany.
Sledoval jste po odchodu z České republiky, jak se Kometě v jejich obnovených extraligových sezónách vede?
Sledoval. Tento rok mě docela zklamal. První půlku byla na špici tabulky a pak jsem slyšel nějaké spekulace, které nevím, zda měly pravdivé podložení. Hlavně jsem si myslel, že se dostane dále než do play-out. V týmu byli dost dobří hráči na to, aby udělali nějaký výsledek.
Pozorujete Kometu i tento rok? Jak se skládá tým, jací jsou trenéři…
Jsou tam pánové Venera s Oslizlem. Pan Venera je dobrý trenér, takže by mohli udělat výsledek, ale je to na nich. Musí makat a věřit.
Chtěl byste se do extraligové Komety někdy vrátit?
Určitě jo, ale jak jednou odejdete, je to hodně složité. Uvidíme, jak se moje budoucnost a hokejová kariéra vyvine. Snažím se si nasadit hodně vysokou laťku.
Takže příští sezóna bude rozhodující?
Taky. Navíc je teď draft NHL. V rankingu jsem byl nějaký patnáctý a určili mě, že bych měl být draftovaný ve čtvrtém až šestém kole. Uvidíme, jak to bude. Když mě draftují, bude to pěkné. Když ne, svět nekončí. (Tadeáš Galanský se nakonec mezi draftované hráče ve vstupním draftu roku 2011 nedostal. Další šanci bude mít příští rok, pozn. red.)
Osobní dotazník Tadeáše Galanského
Místo narození: Brno
Hokejové začátky v klubu: Ytong Brno
První trenéři: paní Nováčková a pan Novák
Přezdívka v kabině:
Oblíbené číslo dresu: 1
Oblíbený nápoj: gatorade
Oblíbené jídlo: bramborový salát s řízkem
Neoblíbený soupeř (stadion): Břeclav
Oblíbené stadiony: Lapač a Rondo
Nejlepší hokejový zážitek: zápasy v reprezentaci U17, draft do CHL
Oblíbená hudba: trance
Koníčky: fotbal a filmy
Svobodný X ženatý: svobodný
Děti:
Životní motto: NHL
Příště: útočník Ivo Crhák

