Děti z projektu Jsme jedna rodina a Josef Jereš pokřtili dětskou rolbu. Nese jméno Marie

Josef Jereš: Inspiraci jsme hledali v zámoří

„Nová rolba Maruška se vyráběla zhruba tři měsíce. S určitostí mohu říct, že u nás nikde jinde takový druh rolby není. Inspirovali jsme se americkým Dallasem, podívali jsme se na fotky na internetu jak zhruba vypadá celé tohle dílo a následně se vše začalo realizovat. Koupila se stará rolba, tu jsme celou rozdělali, z ní prakticky zůstala jen kola, motor a podvozek. Vše ostatní se muselo přeskládat, aby byla znovu pojízdná,“ říká Josef Jereš. Celý rozhovor s panem Jerešem naleznete v lednovém čísle Kometa novin - vychází 23. ledna.

Příběh o Panně Marii

Dávný nákres Brna. Zdroj: www.brno.cz

A proč bylo vybráno právě jméno Marie? Více se dozvíte v historickém příběhu, jenž se úzce váže k městu Brnu, které bylo v 17. století obléháno švédskou armádou.

Psal se rok 1645 a v Evropě zuřila vyčerpávající válka, která byla později zvaná třicetiletou. Boje se nevyhýbaly ani Moravě, přes niž se armády nejednou přehnaly a zanechaly za sebou pustá obydlí, spálené statky a pole a zem nasáklou krví. Mnohá opevněná města se raději bez valného odporu vzdávala švédským vojskům operujícím na území Moravy. Olomouc po několika málo dnech, Jihlava za pouhý den obléhání a Znojmo takřka bez boje. Silné a mnoha boji protřelé švédské armádě se postavilo jediné město – Brno.

V době, kdy vojska švédského generála Lennarta (Leonarda) Torstensona předcházela pověst krutých a nemilosrdných válečníků, brněnští měšťané a veškeré obyvatelstvo, pojeni vírou a odhodláním, se postavili na odpor drtivé přesile a pod vedením francouzského protestantského velitele z La Rochelle Ludvíka Raduita de Souches ubránili své město díky soudržnosti a hrdinství, jaké v té době nemělo obdoby. Brno se tak dostalo do centra pozornosti takřka celé Evropy, o čemž se zmiňují dobové prameny.

Po dlouhých měsících obléhání, které začalo 3. května, dospěly v srpnu roku 1645 boje ke svému vrcholu, Torstensonova vojska útočila na Brno ze všech stran, město i pevnost Špilberk sužoval nedostatek jídla i munice, mnoho obránců bylo již pohřbeno a lazarety byly plné zraněných. 8. srpna se sice podařilo obranu města posílit 250 císařskými dragouny, kteří pronikli obležením, avšak to Švédy ještě více popudilo a zintenzivnili své útočné aktivity.

Torstenson si byl vědom víry Brňanů v pomoc Panny Marie, k níž se usilovně modlili spolu se svým velitelem, jenž nosil její sošku stále při sobě, proto také Švédové s nebývalou zuřivostí ničili veškeré předměty spojované s mariánským kultem v celém brněnském předměstí a snažili se tím víru obyvatel města v pomoc světice zviklat. Na svátek Nanebevzetí Panny Marie 15. srpna byl naplánován mohutný útok na město. Torstenson byl odhodlán prolomit obranu, město dobít, vyplenit, zničit.

Víra obyvatel v pomoc ochránkyně Brna, horlivě povzbuzované jezuitským páterem Martinem Středou, hrdinství všech ve zbrani i beze zbraní a vojenský um velitele posádky de Souches nakonec město v tento den uchránily. A byť až do 19. srpna pokračovaly menší potyčky, oslabená švédská armáda musela 23. srpna obléhání zanechat a ustoupit, jelikož její spojenec kníže Jiří Rákoczi již vyjednával s císařem o míru a Torstenson by se v hloubi nepřátelského území ocitl zcela sám.

Soudobá pověst se také zmiňuje o zjevení Panny Marie v plášti nad bitevní vřavou, kdy posilovala odhodlání Brňanů a vnášela naopak strach a chaos do řad nepřátel. Tato scéna je ztvárněna na rytině z roku 1740 v kostele sv. Tomáše. Brno také přispělo k uchránění Vídně před útokem Švédů, protože švédské vojsko již nemělo dostatek sil na další útok na velké opevněné město.

Obléhání skončilo a nejen habsburskou monarchií se šířily příběhy o brněnské odvaze a hrdinském boji proti přesile. Panna Maria pak byla ctěna ještě více a stala se patronkou Brna. A později se 15. srpen stal dnem Brna. Jean Louis Raduit de Souches vstoupil do rakouských služeb v roce 1642 a roku 1645 byl jmenován velitelem Brna.

Následujícího roku byl povýšen do hodnosti generálmajora a v poslední válečný rok 1648 se stal císařským maršálem a velitelem vojsk na Moravě. Zemřel na zámku v Jevišovicích v roce 1682. Malá soška Panny Marie – jeho talisman, který mu měl přinášet ochranu a vítězství – byla uložena v poutním kostele v nedalekých Hlubokých Mašůvkách. Zesnulý maršál de Souches pak nalezl místo posledního odpočinku v brněnském kostele sv. Jakuba, což bylo jeho přáním uvedeným v závěti z roku 1675.

Děti v pokřtěné rolbě Marii. Protože v ní jezdí nejmladší komeťáci, je přímo na rolbě napsána zdrobnělina jména Maruška.