Jsem rád, že se mohu v Třebíči rozehrát, říká Miroslav Barus

Miro, spousta lidí jakoby se stále nemohla smířit s Vaším třebíčským angažmá. Jak se vlastně hostování upeklo?
Mezi lidmi se toho spousta napovídá, proto bych chtěl uvést na pravou míru důvody toho, že jsem šel do Třebíče. Nešlo o žádné jiné důvody. Nic z toho tak nebylo. Jediné, co jsem v té době řešil, byly velké osobní rodinné problémy, což se odráželo na mých výkonech, které nebyly adekvátní tomuto týmu. Jsem rád, že jsem dostal další šanci a možnost jít hrát do Třebíče, i když jsem se zranil. Tyhle spekulace, se negativně odráží proti týmu z řad některých fanoušků.. Vše bylo v mých rukách, mně se nedařilo, tak jsem se měl rozehrát jinde. To mi pomohlo, jsem teď hodně na ledě.

I když nehrajete zápasy za Kometu, z tribun se stále ozývá známé „Mira Barus olé“. Co na to říkáte?
Byl jsem zraněný, a tak jsem seděl na tribuně na Rondu, a ani mně to nebylo příjemné. Seděl jsem a nemohl hrát. Bylo to nepříjemné a proti klukům, co hrají, je to nefér. Kluci, trenéři i vedení dělají první poslední, aby se dařilo. Určitě se nikomu nelíbí, že hra a výsledky nejsou takové, jaké by si představovali. Ale sezóna je dlouhá a každý si ty slabší chvilky vybere.

Už víte, co Vy a Kometa v budoucnu?
Zatím nevím, odpoledne budu sedět s Liborem. Bohužel hned třetí zápas za Třebíč jsem se zranil, začal jsem hrát až teď v pondělí. Noha pořád nebyla v pořádku a pořád to není úplně dobré, ale už s tím můžu alespoň hrát, pracovat na sobě. Potom bude vše věcí jednání před tím posledním lednem. Hlavní ale je, že jsem rád, že jsem se mohl rozehrát jinde, protože mi to pomohlo. Nepředváděl jsem totiž to, co jsem předvádět měl. Navíc mi to pomohlo i v jiných náhledech. V Brně jsou super podmínky pro hokej a člověk by si měl zkusit jednou odejít do jiného mančaftu, aby viděl, jak je to jinde. Aby si vážil toho, co je v Brně.

Už tuto sobotu se opět střetne Kometa s Třebíčí. První vzájemné utkání jste kvůli zranění neodehrál, teď už nastoupíte?
Pokud budu fit, tak ano. Zatím to vypadá, že hrát budu, doufám, že se mi zase něco nestane. Noha ještě bolí, ale dá se s tím už hrát.

Jaké to je vůbec v třebíčské kabině?
Jsou tam mladí hráči, dobrá parta. Hrají to s radostí, mají jiný pohled na hokej. Je to něco jiného než v Brně. Ale neříkám, že je to dobře. Jde jen o to, že mne dobře přijali, v pohodě se bavíme, určitě se ke mně nechovali nějak, jako by přišla „hvězda z Brna“. Nemáme tam žádné problémy, jsou to fajn kluci.

Určitě je na Vysočině i menší tlak než v Brně, je to tak?
Určitě, Třebíč je v jiné situaci, zápasy se tam prohrávají nezkušeností. Za rok, když se ti kluci vyhrají a dál budou trénovat, tak to podle mě bude lepší. V Brně je to kvůli vyrovnanému kádru a velké konkurenci jiné, ne každý ten tlak unese. Tlak a očekávání od lidí je obrovský. Chtěl bych ještě dodat, že brněnské fanoušky mám hrozně rád a jsem rád, že jezdí třeba i na výjezdy. Ale měli by si uvědomit, že pokud chtějí fandit, což umí výborně, tak by v tom měli pokračovat i v době, kdy se týmu nedaří. A ne hned hledat kdejakou špínu, co se povídá a šušká. Ti kluci si to nezaslouží. Z jedné strany se tady hlásá, my jsme ti fanoušci z Brna, ale na druhou stranu, když se klukům nedaří, tak by je měli fanoušci podpořit, a ne za tím pořád něco hledat.

Díky za rozhovor a ať se daří.