Juniorka do play-off těsně neproklouzla, trenéři jsou ale se sezónou spokojeni

Pavel Pazourek má za sebou třetí sezónu jako hlavní trenér juniorky.

Začátek sezóny načali brněnští junioři dvěma prohrami, z výhry se mohli poprvé radovat až ve třetím zápase, kdy na domácím ledě porazili Ústí nad Labem. Během celé základní části, kdy se Brňané střetávali s týmy ze skupiny Východ, střídali komeťáci dobré zápasy s těmi horšími. V období kolem Vánoc si připsali skvělou sérii devíti zápasů, kdy získali vždy minimálně jeden bod a i díky tomu zakončili základní část na sedmém místě.

V nadstavbové části, která Brňanům nabídla souboje s pěti týmy z celé republiky, se již Jihomoravanům tolik nedařilo. V některých zápasech chybělo juniorům doslova potřebné štěstí, někdy ztratili dobře rozehraný zápas v jeho samotném závěru. Nadstavbovou skupinu B zakončili Brňané na pátém místě, přesto na čtvrtou příčku, která zaručovala poslední volné místo do play-off, jim chyběly pouhé tři body.

Mužstvo bylo zdravé, což je vždy základ, líčí trenér juniorky Pavel Pazourek

O vašem nepostoupení do play-off se rozhodovalo až v posledním zápase v Litvínově, který se vám však nevyvedl. V čem byl hlavní nezdar?
Ten byl z celé sezóny nejslabší. Nezachytili jsme nástup domácího mužstva, nemohli jsme se dostat do hry, nedařilo se nám po všech stránkách. Zklamalo nás to. Hrála v tom svoji roli psychika, možná i únava, před tím jsme měli náročný program. Za práci, kterou kluci celou sezónu odváděli, jsme si podobně krutý výsledek na závěr snad ani nezasloužili.

Útočník Petr Mrázek strávil v juniorském výběru sice první rok, přesto se hned vyšvihl do čela týmové produktivity. S 51 body (26+25) mu dokonce v celkovém bodování juniorské extraligy náleželo třetí místo. Těchto vynikajících čísel si tak nemohl všimnout trenér reprezentační devatenáctky, ale také i trenéři brněnského A – týmu. Petr Mrázek je jistě velkým příslibem pro nejenom brněnský hokej.

Oproti loňskému roku, kdy juniorka vybojovala stříbrné medaile, to letos byla velká změna. Dají se tyhle dvě sezony vůbec srovnávat?
Ani moc ne, u mládeže to prostě tak bývá, že se vše odvíjí od síly jednotlivých ročníků. Liší se jak ve své síle, ale i ve svém počtu. Jsou mužstva, která mají ve svém kádru většinu hráčů již druhým rokem, některá jsou zase hodně mladá, lepší sezónu pak mají logicky příští rok. To k tomu prostě už patří, stejně nejdůležitější na tom je, aby se kluci vychovali pro mužský hokej, celkové umístění není až tak důležité. Hráči se musí správně hokejově vyvíjet, naším cílem je, aby co nejvíce kluků hrálo nakonec dospělý hokej.

Váš kádr se letos řadil právě mezi ty mladší, je to jedno z hlavních pozitivit, které si ze sezóny odnášíte?
Je to tak, jsou tam ale i další. Například umístění Petra Mrázka v kanadském bodování soutěže, který byl vlastně nejlepším prvoročákem v republice. Dalším velkým plusem je stabilní výkon brankáře Lukáše Klimeše, který si v juniorce odbyl také svůj první rok. Proti nám vlastně v pouhých dvou zápasech za celou sezónu chytal prvoročák, bylo to s Olomoucí a se Zlínem. Jinak ale chytaly ročníky 92 a 91. Navíc kdyby nenásledovala nadstavbová část, Lukáš by měl nejlepší procento úspěšnosti mezi všemi brankáři. To je také fantastické.

Když odhlédneme od individuální stránky jednotlivých hráčů, naleznete ještě další pozitiva ze sezony?
Samozřejmě, nejsou to jenom individuální výsledky, co mě těší. Dostali jsme se do nejlepší dvanáctky, kluci makali na sto procent, kolektiv se neustále zlepšoval, z čehož máme také jako celý realizační tým velkou radost. Bylo nám mezi nimi dobře. Kluci v zápasech i na trénincích nechali všechno, nebyli s nimi žádné problémy, nemuseli jsme řešit ani žádné kázeňské přestupky. Myslím si, že brněnský oddíl dobře reprezentovali, jak na domácích, ale i na venkovních zápasech. Jak po herní, tak i po společenské stránce jsme jako trenéři spokojeni.

Letošní velmi mladé mužstvo je tedy příslibem do budoucnosti?
Dalo by se to tak říci. Do mužstva dobře zapadli například Kusko s Jenyšem, oba dva mladí hráči. Ovšem při tvoření mančaftu pro nadcházející sezónu je to vždy složité, hráčů je málo, teď navíc by někteří junioři měli trénovat a hrát za Áčka. Je tedy logické, že bude hráčů ještě méně, co mám již teď zprávy, tak mnohé kluby budou mít velké problémy při tvoření kádru.

Jak se díváte na celou sezónu po stránce jejího vývoje?
Špatně jsme začali a pak jsme tak nějak ztrátu dotahovali. Kolem Vánoc jsme si vytvořili dobrou šňůru, devět zápasů v řadě jsme neprohráli. Díky tomu jsme se také uhnízdili v postupové dvanáctce. Hlavně nám ovšem nevyšla nadstavbová část, představovali jsme si ji trochu jinak. Ovšem v té době již byla některá mužstva trochu jiná, za Litvínov hráli například Majdan s Kousalíkem, i Spartě přišli na závěr pomoci kluci, co skončili v Litoměřicích. Taková mužstva jsou pak díky starším klukům silnější, ale nechci to nějak zveličovat. Je to hokej, kluci se ho teprve učí. My měli loni starší tým, letos byl mladší. My můžeme být spokojeni po té stránce, že kluci dobře hráli, poctivě trénovali, vůbec se nemají za co stydět. Mužstvo bylo zdravé, což je vždy základ.

Nalezl byste přeci jenom nějakou slabinu vašeho mužstva?
Největší slabina asi byla, že nám chybělo více střelců. Obrana byla slušná, gólman chytal parádně, bylo by ale záhodno, kdyby se k Mrázkovi přidalo více dalších útočníků. Na něj jsme hodně spoléhali, v průběhu se k němu připojil Wasserbauer, ale Honza není rozený střelec, svědčí mu více pozice nahrávače. Někdy nám prostě ta jedna branka chyběla a ztratili jsme díky ní body. Kromě zmíněného posledního duelu jsme vždy hráli minimálně vyrovnaný hokej, ale chyběly nám některé branky.

Brankář Lukáš Klimeš odchytal první sezónu v juniorském dresu a hned se stal oporou svého mužstva. Úspěšnost zákroků za celou dobu 92,62 %, dvě vychytané nuly a druhé místo mezi všemi gólmany celé juniorské extralize mluví za vše. „Předváděl stabilní výkony, je pro nás velkým příslibem do budoucnosti,“ kvituje výkon své brankářské jedničky trenér Pazourek.

Zmínil jste, že se vám nevyvedla hlavně závěrečná nadstavbová část. V čem hledat příčiny?
I když je to fráze, myslím si, že nás trochu opustilo štěstí. Ztratili jsme několik zápasů, kdy jsme byli jednoznačně lepší, například ve Zlíně, kde jsme tři vteřiny před koncem dostali branku z rohu. Podobně také na Spartě či v Chomutově. Ze tří penalt jsme nastřelili dvě tyčky a jednou netrefili branku, nakonec nám to tam plácnul takový jeden mladý klučina s košíkem. Kdybychom měli celkově o trochu více štěstí, měli bychom o tři čtyři body více a mohli jsme být v play-off.

Jak se vám spolupracovalo s Janem Mikelem, pro kterého to byly trenérské začátky?
Pro Honzu bylo plno věcí nových, oproti Karlu Beranovi měla spolupráce jiné rozměry. Ovšem nic špatného, Honza je snaživý člověk, hokej dlouho hrával, rozumím mu. Neměli jsme spolu žádné problémy, spolupracovalo se nám dobře, vzájemně jsme si rozuměli.

Sledujete třeba i výkony vašich odchovanců, kteří již nastupují v mužských soutěžích? Příležitosti v brněnském Áčku se třeba chytil Tomáš Dujsík.
Určitě sleduji. Tomáš měl letošní sezonu výbornou, její půlku hrál s námi, jako kapitán vedl juniorku. Poté dostal šanci v Áčku, chytl ji za pačesy, za což jsme rádi. Myslím si, že ji má především za svoji pracovitost, měla by to být vizitka i pro mladší kluky. Někdy totiž na tom byli někteří kluci lépe než Tomáš, ale ten díky své píli a pracovitosti dělá vše naplno a svoji šanci mezi muži dostal. Dále sledujeme kluky v Třebíči, ti mají také svůj hokejový život před sebou. Stejně tak kluci v Technice nebo v Břeclavi. Jestli budou pokračovat, záleží jen na nich, tady dostali šanci, aby se vypracovali. Nestává se tak často, že se někdo přesune z juniorky hned do Áčka a trvale se zde usadí.

V pondělí 15. dubna se můžete těšit na hodnocení juniorské sezóny z pohledu obránce Jakuba Peslara.