I když první dva zápasy sezóny starší dorostenci prohráli, po deseti kolech už na jejich kontě svítilo zeleně sedm výher. Formu a postup tabulkou potvrzovali až do pětadvacátého kola, kdy po výhře 4:0 v Olomouci udlali tečku v honbě za play-off.
Po tomto výsledku čtyřikrát prohráli, ale znova, stejně jako na začátku sezóny, se vrátili na vítěznou vlnu. Pětkrát celkově za sezónu totiž dokázali vyhrát třikrát nebo vícekrát v řadě za sebou. Nejdelší šňůra přišla v play-off, kdy se nasčítalo sedm výher v řadě, což Kometu katapultovalo rovnou do finále. Zde na ni čekal Liberec, vítěz základní části, jenž měl po 44. zápase jen o jedenáct bodů více než sedmá Kometa.
Přestože Brno v úvodním zápase vedlo v Liberci 0:2, domácí dokázali zápas otočit a do Brna jeli s vedením 1:0 na zápasy. V Brně se hrálo dlouho vyrovnané utkání, až v 57. minutě za stavu 2:2 naklonil skóre na stranu tygrů Zdeněk Král. Titul poté Libereckým do prázdné brány potvrdil ještě Bělohorský. Nejen finálovou sérii okomentoval hlavní trenér staršího dorostu Jan Konečný.
Jaká byla základní část staršího dorostu Komety?
Když se podívám na zápasy, neměli jsme žádné výkyvy. Většinou nám výhry střídaly prohry. Ke konci základní části nám onemocněli gólmani, takže jsme měli takový menší deficit. Jinak jsme ji zvládli bez problémů. Cíl, abychom se probojovali do play-off, jsme splnili.
Už s předstihem jste věděli, že tým staršího dorostu půjde do play-off. Jak se poté motivovali hráči?
Dá se říct, že jsme bojovali se Zlínem, Vítkovicemi a Třincem. To bylo dané poměrně dopředu. Lepší bylo, když jsme se přesunuli do nadstavby, kde byly zápasy kvalitnější. Když jsme hráli s týmy, které jsem jmenoval, tak tam kvalita byla, ale s ostatními týmy základní skupiny už to byl větší problém.
Po stránce motivační tedy bylo vše v pořádku?
My jsme chtěli kluky motivovat na každý zápas. Učí se hrát hokej a pořád se musí připravit na každý zápas stejně. I když hrají finále nebo základní část.
Je nějaký zápas základní části, který vám zůstal v paměti? Vybral jsem například přestřelku se Spartou 7:6…
Se Spartou to opravdu byla velká přestřelka. Já si ale spíše vzpomenu na zápasy s Vítkovicemi, protože to byly nejlepší zápasy základní části, které jsme odehráli (Kometa 4x prohrála, dvakrát až nad rámec hrací doby, jednou o gól a jednou o dva, pozn. red.). Vždy jsme byli lepším týmem, ale nezvládali jsme závěry. Chybělo nám trošku štěstíčka a klid v závěru zápasu.
Play-off začalo úvodní domácí prohrou se Zlínem 2:3. Nakopl vás tento první zápas osmifinále?
To byl zajímavý začátek. Hned v prvním zápase prohra. Navíc Zlínu jsme měli co vracet, protože nás předloni vyřadil. Takže už když jsme Zlín dostali, mělo to takovou zvláštní auru. Ale kluci, které jsme měli v týmu, věděli, oč hrají. Nikdo nechtěl skončit v prvním kole, takže to nás nakoplo. Trošku nám pomohlo, že jsme se museli na zápas přesunout na haly. Změna prostředí zafungovala.
Jak moc ovlivnil play-off příchod hráčů, kteří většinu sezóny odehráli v týmu juniorů?
Kluci se všichni znali, takže neměli sebemenší problém. Byl to kladný přínos do mančaftu. Někdy to máte tak, že přijdou starší hráči a nechce se jim. Tyto ročníky ovšem mají vítězného ducha a chtějí něco dokázat. Bylo to bez problémů. Jsem velmi rád, že jsem s klukama mohl pracovat.
Nezlobili se kluci, co odehráli během základní části hodně zápasů, že pak nehrají?
Na play-off se kategorie trošku porovnaly. Kam kluci patřili, tam šli. Takže nám se vrátili nějací kluci z juniorky, od nás se někteří vrátili do mladšího dorostu. Poté hrál samozřejmě někdo méně, ale v této části sezóny už hrají hráči, co jsou nejlépe připraveni nebo mají nejlepší formu. Měli jsme vyrovnané pětky. Jedna se nám nastartovala deset zápasů před play-off. Ale každý zápas se podílel na brankách někdo jiný. To bylo naší velkou výhodou. Hráli jsme kolektivně. V týmu se budoval vítězný duch.
Po prvním zápase se Zlínem jste vyhráli sedmkrát v řadě. První a druhá – zároveň poslední – prohra přišla až ve finále.
Řekl bych to tak. Každý soupeř v play-off byl velice kvalitní. Všechny týmy si stáhly hráče, které mohly. Musím si vzpomenout na Plzeň nebo Slavii. To byly parádní zápasy. Hlavně Plzeň si na nás věřila. Pro nás bylo důležité, že se nám vždy povedl první zápas. Obzvláště, když se hraje jen na dvě vítězná utkání, je to ošemetné. Byly to zápasy na doraz.
A finále s Libercem?
Rozhodl opět asi první zápas v Liberci. Do zápasu jsme vstoupili aktivně. Měli jsme velký tlak. První třetina mohla skončit výsledkem 5:0 pro nás. Povedlo se nám vstřelit úvodní branku, druhou jsme přidali na začátku druhé části v přesilové hře. Jenže v dalším střídání jsme udělali velkou individuální chybu. Najednou jsme přestali hrát, byli jsme vyloučení a dostali druhou. To nás srazilo. Nedokázali jsme se zvednout. Doma už jsme hráli vyrovnaný zápas, který byl o štěstíčku a Liberec ho měl více. Říká se, že do finále se dostanou nejlepší týmy, škoda že se nehrálo na tři vítězná utkání. Určitě bychom měli kontr.
Velké úsilí bylo zakončeno ziskem stříbrných medailí. Pochválili jste kluky?
Jasně. Kluci měli motivaci, že se dostali do finále. Někteří navazovali na loňskou sezónu, dokázali si vychutnat vítězství. Ví, co to stojí úsilí, dřiny a píle. Druhé místo ve starším dorostu byl velký úspěch.