Samotný začátek sezóny svěřenci trenéra Pazourka zvládli výtečně. Dvě úvodní kola vyhráli, ale po podařeném startu přišly ve vyrovnané soutěži samozřejmě i prohry. Po prvních dvou měsících letošní sezóny se brněnská juniorka držela uprostřed tabulky (šest výher a sedm proher).
V listopadu minulého kalendářního roku se ale začal psát jiný příběh. Až do konce roku 2013 Kometa ztratila pouze dva zápasy, z toho jeden až po nájezdech. To ještě nebylo nic oproti tomu, co si juniorka nechala až na období po Vánocích. Po svátcích si připsala šest výher v řadě, přičemž porazila týmy z čela tabulky jako Chomutov nebo Litvínov (pozdějšího mistra a vicemistra Noen extraligy). A tak se Kometa šplhala tabulkou až se zastavila na čtvrtém místě zajišťující postup do bojů o play-off.
Očekávání byla od skvěle rozjetého týmu veliká. Nadstavba ale juniorům bohužel nevyšla. První dvě střetnutí Kometa ztratila a rázem byla ve veliké ztrátě. Naděje svitla ve třetím kole, kdy dokázala Olomouc zdolat poměrem 6:2. Další utkání ale ztratila po nájezdech a brněnský celek se stále propadal. To potvrdily další duely s Plzní, Třincem a Libercem, z nichž vítězně vyšli vždy soupeři Komety. A tak bylo jasno, že s nadstavbou juniorům skončí i sezóna. Poslední utkání minulého ročníku si komeťáci ale snažili pořádně užít. Třinec porazili 4:3 a k vidění byla i rvačka. Jak sami po tomto střetnutí hráči říkali, byla to alespoň pěkná tečka za dobrou sezónou, o níž níže hovoří trenér Pavel Pazourek.
Sezónu jste ukončili zároveň s nadstavbou. Jak ji i přes poměrně brzký konec hodnotíte?
Sezóna to pro nás byla těžká, protože jsem měli hodně mladý tým. Šest našich hráčů mohlo nastupovat jen díky tomu, že hráli v reprezentaci, jinak bychom podle regulí tolik mladých kluků v kádru mít nemohli.
Jak jste byl s výkony tak mladého týmu spokojen?
Všichni se drželi a odehráli to svoje. Jen Raška s Mrázkem pendlovali mezi áčkem a dalších plno hráčů jezdilo do první národní ligy. Umožnili jsme jim to, ačkoliv jsme se tím častokrát oslabili. Pro ně je ale důležité hrát seniorský hokej, tak jsme jim to umožnili. Naše celosezónní bolest byla ta, že jsme z obrovských šancí dávali strašně málo branek. To bylo naše největší mínus.
Na začátku roku byla juniorka skvěle rozjetá…
Bylo to hodně zdařilé. Na to, jak vyrovnaná a těžká letos soutěž byla. V základní části naší skupiny dělilo první tým od posledního čtyři body! Takže jsme rádi, že jsme se dostali dál. V nadstavbě nám ale scházelo štěstí, protože o tom to je v hokeji také. Sešla se tu ale letos dobrá parta, která pracovala, tvrdě trénovala, bojovala… Spokojení být nemůžeme, jedině kdybychom byli první, ale výtky k hráčům nemáme. I perspektivně je o naše kluky zájem, například v první lize.
Připouštěli jste si nátlak, který byl na tým před nadstavbou kladen?
Možná to okolí bralo tak, že bychom mohli sahat někam výš, ale my už jsme nebyli kompletní, protože migrace hráčů byla s postupem sezóny velká. Ještě k tomu měli kluci opravdovou spoustu zápasů. Začátek nám utekl, první zápasy nám nevyšly, ocitli jsme se na druhém konci tabulky a už jsme se odtud nedostali.
Hrál v nadstavbě svou roli i úbytek sil?
Kluci se s tím vypořádali dobře, ale je pravda, že deset zápasů ob den je příliš. Takový nápor je totální nesmysl, je to hazard se zdravím. Potvrdili nám to kolegové z Třince, kterým se zranili hned čtyři hráči. Ti, kteří tento systém sestavili, asi zapomněli, že kluci jsou mladí a že by to byl nápor i pro profesionály. My jsme naštěstí žádné zranění neměli a ačkoliv byl závěr sezóny fyzicky hodně náročný, ukázalo se, že jsme byli kondičně velice dobře připraveni. Určitě bychom vydrželi dál než do nadstavby.
To, že se do play-off neprobojujete, jste věděli před posledním zápasem. Jak jste jako trenér přistoupil k poslednímu utkání sezóny?
Po hráčích jsme chtěli, aby si tento duel užili. Nasazovali jsme i hráče, kteří během sezóny tolik nenaskakovali. Poslední utkání sezóny jsme zahráli na jedničku. Soupeře, který z nadstavby postoupil, jsme jasně přehráli, tak jsme to všichni brali jako takovou malou satisfakci.